Recenze seriálu Boj o moc: Intriky, vášně a vydírání v bohaté rodině

Boj o moc je primárně projektem renomovaného scénáristy Jesseho Armstronga, který už stojí za seriály Peep Show a Čerstvé maso a má na kontě oscarovou nominaci za komedii Politické kruhy. Umí se tak celkem zkušeně pohybovat v mezích břitké satiry a přivést k životu přesvědčivé aktéry, s nimiž byste asi příliš času v soukromí trávit nechtěli. A pro Boj o moc to platí dvojnásob - divák totiž dostává velmi zajímavou možnost nahlédnout do vztahů uvnitř nekřesťansky bohaté rodiny, v jejímž čele stojí stárnoucí miliardář a machiavelista Logan Roy (Brian Cox). Ten ale před rodinným blahem upřednostňuje vedení své rozsáhlé mediální společnosti a není divu, že svůj cynismus a mocichtivost přenáší i na své čtyři bohaté potomky. Začíná tuhý souboj o dominanci, u něhož chcete být až do konce, i když byste většině postav nejraději dali pěstí.

Přiznám se, že jsem měl původně lehké obavy kvůli přítomnosti Adama McKaye, který se jako režisér chopil pilotního dílu - ten totiž velmi satiricky fušoval do zákulisí velkých politických či firemních machinací už ve svých filmech Sázka na nejistotu a Vice, ale obzvlášť ve druhém případě ten ošemetný balanc mezi seriózní látkou a ironickým komentářem příliš neustál a nabídl hodně roztříštěný a neucelený obrázek daných okolností. V tomto případě se však podílí na mnohem komplexnější a hlavně soudržnější vizi, která mnohem lépe pracuje s postavami a svůj satirický tón dává najevo mnohem promyšleněji, byť ne vždy zcela bez výhrad.

Klíčem k úspěchu jsou pochopitelně samotní aktéři, kteří v podstatě zosobňují

směsici různě odpudivých (a)morálních vlastností, ale přesto si k nim pod tíhou popisovaných událostí lze celkem snadno najít cestu. Záchytným bodem je pak Loganův syn Kendall ve skvělém podání Jeremyho Stronga, který je nejvíce rozpolceným charakterem - má velký a upřímný zájem o vedení otcovy společnosti a neváhá jít proti své rodině, ale současně je v něm i citelnější kapka lidskosti a určitého smyslu pro spravedlnost. To on je tím hlavním průsečíkem mezi osobní a obchodní sférou, které jinak v prostředí, kde vládnou ceny akcií a láska se váží penězi, až chirurgicky splývají. Všemu totiž s nehoráznou grácií vévodí Logan Ray, ten filmově nejúchvatnější prototyp mocenského arogantního hajzla, v jehož kůži si herecký veterán Brian Cox doslova lebedí a zase jednou dokazuje, že moc lepších herců po Hollywoodu za jeho života nechodilo. Nelze od něj čekat nic dobrého, ale současně lze očekávat cokoli - a jelikož v ambiciózním Kendallovi narůstají obavy, že jeho fyzicky zesláblý otec chřadne také duševně a začíná činit nerozvážné obchodní kroky, otvírá se scénáristům prostor pro nekonečně impulzivní rodinnou válku.

A taková vnitřní nečitelnost jinak dobře charakterizovaných a vzájemně dostatečně odlišných aktérů zajišťuje permanentní tvorbu zvědavosti takřka na všech příběhových frontách. Cíle postav se pravidelně obměňují a do popředí vystupují nové potenciální konflikty, přičemž většina z nich opravdu dává smysl a tvoří další očekávání, ale přece se ne vždy daří udržet stoprocentní věrohodnost a soudržnost v motivačních pohnutkách. Nevím, co jaké míry to má být projevem satirického ducha seriálu, ale občas jsou v průběhu první série už lehce křečovité jednak úroveň přetvářky a jednak obměňované rodinné status quo - všichni mají důvod jeden druhého k smrti nenávidět, ale jsou rodina, tudíž si končí v náručí, popřípadě v kritickém okamžiku mění svá pevná a pečlivě plánovaná rozhodnutí. Nejde o nikterak dramatickou výtku směrem ke struktuře vyprávění, ale dojem mechanického kupení nutných zvratů, které se dají lehce dopředu většinou odhadnout, trochu zeslabuje jinak podmanivou a jednoznačně efektivní výstavbu série (a osobně mě více irituje dost uhozená postava bratránka Grega, jehož všichni i s jeho natvrdlostí akceptují).

Jinak jde o bezvýhradně skvělé nahlédnutí pod skořápku té hrstky lidí, o jejichž existenci samozřejmě nepochybujeme, ale většina obyčejných smrtelníků je nikdy nebude moci skutečně poznat. A kvituji rovněž to neokázalé kritizování ekonomiky, která umožňuje soustředit příliš mnoho peněz do trestuhodně nízkého počtu rodinných sejfů. Je fajn vidět argumentačně silný seriál, který líčí bestiálnost systému od samého základu a skrze vzájemné vztahy mezi aktéry, kteří nic jiného než systém neznají, popřípadě mu vše vědomě podřizují. A zdaleka nemám podezření, že by se měl kvalitní materiál rychle vyčerpávat - vzhledem k té až fascinující konzervaci světa seriálu, pod jehož pokličkou zdaleka nekypí jen současné příčiny, spíše naopak.

Hodnocení: 85%

Šrouby se utahují. Po bezprostředním zhlédnutí druhé desetidílné řady mohu s potěšením konstatovat, že výše uvedené prohlášení o nevyčerpatelnosti kvalitního materiálu bylo naštěstí pravdivé. Dění seriálu se ještě více zhušťuje a zdánlivě se neřeší tak komplexní síť motivů, ale o to více se dostáváme pod kůži postavám, s nimiž už definitivně trávíme čas rádi, a prožíváme samotné směřování k jednotlivým, dopředu nejasně avizovaným zvratům. Vypravěčským středobodem je přitom už primárně bestiální magnát Logan (Brian Cox si konečně odnesl zasloužený Zlatý glóbus), který ve víru ožívajících kauz minulosti a nepřívětivého veřejného mínění tvoří v rodině dusno, jemuž postupně nějak podléhá každý z člen nejbližšího okolí - musí padat hlavy a otázka, která to má být, v rukou inteligentních scénáristů bohatě stačí na pamětihodný televizní zážitek.

To souvisí také s tím, že jednotliví aktéři už fungují naprosto bez výhrad a každý nějak vyplňuje motivační mezery po tom druhém - dokonce i z naivního ňoumy Grega se stává vítaná šedá eminence, která může hrát velkou roli, byť si to sama teprve pomalu uvědomuje. A přestože se vyvoláváním vřelých sympatií ke komukoli vyloženě šetří, jen neúprosný tok informací a silné dílčí klimaxy krásně přelévají pozornost mezi epizodami a tlačí ji až do závěrečné scény celé sezóny, která už více uspokojivá a zároveň dráždivá být nemůže. Tvůrci totiž dokázali, aby si divák na ten konzervovaný svět pracháčů, okořeněný sem tam bizarním humorem, absolutně zvykl a aby se na vývoji vyprávění sám aktivně podílel - například při slyšeních u kongresu tak sám rozebírá adekvátnost každé odpovědi a díky vlastní obsáhlé informovanosti pociťuje tlak hned za několik postav, zatímco v závěrečné epizodě na luxusní jachtě vytváří hypotézy, čí hlava by měla skončit pod gilotinou.

Je to opravdu jako Hra o trůny v realitě bohatých podnikatelů, v níž ale místo krve a draků létají střety zájmů, rodinné pikle a neodolatelně podmanivé 'Fuck off' Briana Coxe. Tato dvě slůvka koneckonců nejlépe vystihují náturu popisovaného světa, jenž by nejraději posílal veškeré okolí a každý projev nepoddajnosti k šípku, ale musí se potýkat se ctižádostí členů tohoto světa, nakažených či poznamenaných neúprosným apatickým systémem. Je to drsné a uvěřitelné, ale zároveň štiplavě satirické, přičemž se vše daří vybalancovat ještě trochu lépe než v první sérii. A pokud hledáte špičky současné našlapané televizní tvorby, rozhodně by vás neměl tenhle boj plný skvělých herců a neomylných tvůrců minout.

Hodnocení: 90%