Skvělé (a dlouhé) seriály, na které můžete koukat během karantény

Po 24 hodinách možná nejlepší akční seriál o boji speciálních jednotek s terorismem. Za dobu jeho vysílání (závěrečná osmá série aktuálně běží v televizi) se už stihly vystřídat tři týmy hlavních hrdinů - osobně nejvíce preferuji éru s duem Sullivan Stapleton/Phillip Winchester, kteří účinkovali ve čtyřech výborných desetidílných řadách. Svým tradičním konceptem vyprávění Protiúder asi nikoho nepřekvapí, ale jako plnokrevná 'chlapská' zábava funguje bezvadně - děj je napínavý, má rychlé tempo, spád, spoustu solidních zvratů, dobře natočenou akci a odehrává se v nejrůznějších (exotických) lokacích.

Stylové detektivky z doby viktoriánské Anglie z módy nevyjdou možná nikdy. Ať už jde o případy Sherlocka Holmese či patrání po skutečné identitě nechvalně proslulého Jacka Rozparovače (viz např. Z pekla). Právě v době a místě jeho řádění (Londýnský East End) se odehrává výpravné krimi drama o trojici velice rozdílných (a herecky skvěle obsazených i zahraných) policistů s pohnutou minulostí, kteří se snaží ve svém okrsku udržet pořádek. Potýkají se přitom s nejrůznějšími kriminálníky, od překupníků drog až po teroristy. Po všech stránkách zdařilá dobová žánrovka skončila pátou sérií a dohromady má 36 epizod.

Nejslavnější a nejúspěšnější (filmový) portrét Spartaka má na svědomí Stanley Kubrick (byť to určitě není jeho nejlepší film). A nejzábavnější, nejbrutálnější a nejkrvavější? Kabelovka Starz. Mnoho diváků seriálovému Spartakovi asi nepřijde na chuť kvůli jeho příliš okaté vizuální inspiraci komiksovou adaptací 300: Bitva u Thermopyl a velmi častému, okázalému a někdy až samoúčelnému znázorňování explicitního násilí, nahoty a sexu. Na druhou stranu jde o až obdivuhodně vtahující záležitost, která za své čtyři série (tři klasické a jedna prequelová) nabídla kromě hlavní linie, jež je sama o sobě ohromně výživná, spoustu výborných (a často opravdu působivě vypointovaných) podzápletek, hodně drsných dějových twistů a hlavně skvěle napsaných kladných i záporných postav, z nichž některé jsou vyloženě hardcore (Crixus, Gannicus), a je proto snadné si je oblíbit stejně jako titulního hrdinu. Po taktéž výtečném Římu je toto zpracování osudů thráckého bojovníka dalším nelítostným a přitom šťavnatým pohledem na prohnilý, krutý a amorální starověk.

Českých seriálů, zabývajících se běžnými i relativně unikátními lidskými starostmi a problémy (komplikované rodinné či partnerské vztahy, vypořádávání se s těžkou nemocí, neschopnost plně přijmout sám sebe atd.), existují stovky. Kolik z nich je ale opravdu kvalitních a především hodných (desítek hodin) vaší pozornosti? Deset? Možná ani tolik ne. Terapie by však mezi takovými každopádně neměla chybět. Už třeba proto, že má velmi odlišný a specifický (byť ze zahraničí přiznaně převzatý) koncept, než naprostá většina oněch generických a desítky let v principu stále stejně usedlých (dietlovských) 'seriálů ze života'. Psychologicky silná terapeutická sezení s Markem Poštou (Karel Roden) sice kvůli svému pojetí disponují lehce divadelní povahou, přesto ale dokáží nezanedbatelně vtáhnout už po pár epizodách. Dohromady jich má seriál 116.

Naprostá legenda mezi realistickými policejními seriály. Pokud chcete vidět, jak vypadá skutečná koordinovaná policejní práce, tj. ne efektní přestřelky, honičky a rvačky, ale nekonečná a vyčerpávající sledování, shánění povolení na odposlechy či domovní prohlídky, shromažďování důkazů, hledání svědků, spory s nadřízenými, zkrátka nevděčná a nepříliš záživná mravenčí práce (navíc s často hodně nejistým či neuspokojivým výsledkem), pak je právě toto široce velebené dílo z pera novináře a (nyní už velmi zkušeného) scenáristy Davida Simona (Generation Kill, Najděte mi hrdinu) a bývalého baltimorského poldy a učitele Eda Burnse přesně pro vás. Neméně skvělý je ovšem na něm i plnohodnotný pohled na druhou stranu barikády - na (polo)svět gangsterů a kriminálníků, od drogově závislých pouličních zlodějíčků a podvodníků až po špičky ve vedení obchodu s návykovými látkami. The Wire má celkem 60 epizod rozdělených do pěti tematicky pojatých sezón (narkotika, pašeráctví, byrokracie, školní systém a tisk).

Téma vikingské kultury a civilizace je natolik vděčné a nosné, že se až divím, že je tak málo filmů a seriálů, které se mu věnují. A těch povedených je už teprve minimum. Mezi ty nejlepší však určitě patří seriál scenáristy Michaela Hirsta (Tudorovci) z produkce History Channel, který na ploše šesti sérií vypráví o životě a skutcích velkého vikingského bojovníka a hrdiny Ragnara Lothbroka (Travis Fimmel) a jeho synů. Vikingům nechybí potřebný tah na bránů, jsou náramně nejednoznační a komplexní ve vylíčení postav i celých tehdejších kultur a civilizací, a na "pouhý" televizní seriál oplývají autentickou filmovou výpravou a sugestivní špinavou a mystickou středověkou atmosférou.

Americký remake dánského krimi seriálu je na první pohled jen dalším z řady tradičních soudobých detektivek o vyšetřování brutální vraždy. Od ostatních se však odlišuje jednak samotným (nesmírně komplikovaným) případem, jemuž jsou věnovány celé první dvě třináctidílné řady. Jeho průběh se vyvíjí skutečnou každou epizodou - tolik podezřelých a potenciálních viníků se snad ještě nikdy nikde neobjevilo (a přitom se zde nikdy nesklouzne k laciným a hloupým odhalením). Třetí a čtvrtá série se pak každá věnují už jiným hlavním případům, obě jsou ale kontinuálním - a rozhodně neméně zdařilým - pokračováním předešlých dvou. Druhým zásadním pozitivem seriálu je ústřední dvojice odlišných, ale výtečně se doplňujících detektivů v podání Mireille Enos (Světová válka Z) a Joela Kinnamana (Sebevražedný oddíl). I kdyby Zločin nebyl vůbec pochmurnou, mrazivou kriminálkou, ale "jen" psychologickým dramatem o jejich postupném hlubokém sbližování, oboustranných traumatech z minulosti apod., stále by šlo o velmi atraktivní podívanou.