Recenze #3: Zaklínač je slušná a zábavná adaptace se zmatečným dějem

Lauren Schmidt a její tým měl před sebou těžký úkol. Co těžký, přímo přetěžký. Museli zadaptovat první dva díly Sapkowskiho knižní série, ve kterých ovšem každá kapitola měla vlastní dějovou linku, přičemž na sebe buď vůbec nenavazovaly, nebo jen lehce. A zadaptovat něco takového do seriálové podoby, která by měla mít jednu pevnou a konzistentní dějovou linku, opravdu není nic jednoduchého. Už jen z toho důvodu, že ji za krkem dýchali nejen knižní fanoušci, ale i ti herní, kteří častokrát považují třetího herního Zaklínače za jednu z nejlepších her všech dob. Očekávání proto byla opravdu velikánská. A výsledek? Inu, o žádný seriálový fenomén se sice nejedná, ale vzhledem k obtížnosti úkolu a diváckému (častokrát přestřelenému) očekávání se jedná o velice slušnou adaptaci prvních dvou knih.

Hodně ovšem bude záležet na tom, co budete za diváka. Seriál je totiž hodně americký. Jakože opravdu hodně. Díky tomu nečekejte, že se dočkáte nějaké surové a temné slovanské atmosféry, té tam je bohužel minimum. Pak už bude pouze na divákovi, zda to seriálu odpustí, nebo ne. Jednou ze zásadních změn oproti předloze bylo dosazení čarodějky Yennefer a princezny Ciri do hlavních rolí společně s Geraltem. Rozhodnutí to bylo vcelku logické, obě dvě hrají v původních předlohách velkou roli, přičemž čím dříve se s nimi divák seznámí, tím lépe. Pro seriálové účely mi to přišlo jako dobré rozhodnutí. Ovšem zároveň s tím souvisí i aspekt, který seriálu snad nejvíce vyčítám, a tím je jeho zmatečnost. Podobně jako ve Hře o trůny (2011) zde příběh průběžně přeskakuje od jedné postavy ke druhé, ovšem v jiné časové ose. Zatímco linka Ciri probíhá v současnosti, většina dějových linek s Geraltem probíhají v minulosti, ale seriál se tak nějak neobtěžuje o tom diváka informovat. Pomyslným odrazovým bodem může být plenění Cintry. Pro člověka, co knižní předlohy četl, to asi nijak zvlášť matoucí nebude, ale zbytek diváků může drobet nechápavě tápat.

Henry Cavill jako Geralt se nakonec osvědčil jako dobrá volba. Sice si stále myslím, že je na onu zachmuřenou nihilistickou postavu moc velký fešák (plus Geralta s prdelkovou bradou jsem zprvu nemohl brát moc vážně), ale člověk si rychle zvykne. Obzvlášť i proto, že herecky odvádí opravdu slušnou práci. K pousmání je ale jeho nepřirozený batmanovský hlas, který zcela evidentně odposlouchal od herních adaptací. Nemůžu však říct, že by se mi to líbilo. S tím souvisí i fakt, že se mi nezamlouvá ani hlas anglického Geralta ve hrách. Když už hluboký hlas, tak hezky přirozený. Žádné dření na pilu. Yennefer byla nakonec lepší než jsem čekal, její minulost tvůrci dobře a chytře využili k tomu, aby si předpřipravili píseček pro dějství ze ságy (seznámení s Kapitulou a jejími členy, jmenovitě hlavně s Tissaiou de Vries a Vilgefortzem). Ale mohli z ní klidně udělat ještě větší mrchu, vůbec bych se nezlobil.

Cirino potulování divočinou po útoku na Cintru funguje také docela dobře. Zprvu bych chtěl podotknout, že její představitelka odvádí opravdu skvělou práci a moc se na ní těším i v dalších sériích. Ano, většina jejího dějství sice není v knižní předloze, ale divák by si měl uvědomit jednu věc - filmové a seriálové adaptace knih mají strašně omezený čas, přičemž většinou nikdy nedokážou z předlohy zcela vypíchnout vše důležité či zajímavé. A vzhledem k tomu, že do jedné série zadaptovali několik povídek najednou, bylo vynechání některých knižních momentů nezbytné. A v rámci nějaké filmařské systematičnosti bylo stejně tak nezbytné do oněch mezer prostě přidat některé věci navíc, aby to dávalo aspoň nějaký smysl. Byť třeba ne úplně odpovídaly tomu, co je přesně v knihách. Ciri je v seriálu představena již na začátku, ale v povídkách jí byly věnovány pouze dvě kapitoly.

S takovou změnou, dle mého logickou, když se tvoří seriálová adaptace, se musí počítat s mnoha scénami, které jinak v knize nejsou (podobně tak s Yennefer). A plést se Geraltovi do linek jiných povídek by mi nepřišlo jako úplně dobrý nápad.

Po vizuální stránce působí seriál skvěle, ovšem nemusel být tak vyšňořený. Ona syrovost by se k němu určitě hodila více. Ovšem bojové scény byly jedno velké blaho, obzvlášť pasáž, díky které si Geralt vysloužil přezdívku „Řezník z Blavikenu“, byla radostí pro oko. Slušně se taktéž pracuje i s ostatními postavami – Marigold sice vzhledově neodpovídal mým představám, ale povahou se s ním trefili náramně. I s Cahirem se pracuje zajímavě, trochu tvůrce podezírám, že mu chtějí dopřát podobnou dějovou linku, jako měl Jaime Lannister ve Hře o trůny (zasvěcení vědí, o čem mluvím). Naopak příliš mě nepotěšil Vilgefortz, na kterého jsem se moc těšil. Obzvlášť proto, že seriál selhal v jeho představení jako charismatického a mocného čaroděje. Ale uvidíme v dalších sériích. A vyčítat seriálu, že vnucuje divákům nějakou SJW propagandu, je hloupé. Ano, politicky korektní ten seriál opravdu trochu je (v rámci toho se přiznávám, že vůbec nejotravnější postavou byl ten malý černý elf, kterého jsem chtěl pryč co nejdřív), ale nerve to divákovi násilně do hrdla a nenutí ho to spolknout. Už jen třeba proto, že taková Fringilla Vigo, kterou hraje černošská herečka, je v této sérii prezentována jako záporná postava.

Ve výsledku se jedná o zábavnou a slušnou adaptaci, která sice nedostála slávě a adoraci prvních sérií Hry o trůny, ale celkově vzato si myslím, že tvůrci odvedli dobrou práci. Na to, jak těžký úkol to byl, rozhodně. Jsem moc zvědavý na druhou sérii. A příště víc drsného a ďábelského Vilgefortze, prosím!

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE