Recenze: Zaklínač aneb O tom, jak Netflix málem natočil vážně dobrou sérii

Není větší škody, než když ambice zvítězí nad zdravým rozumem. Seriálový Zaklínač měl od svého ohlášení nad sebou jako Damoklův meč úspěch Hry o trůny, s níž bude do budoucna srovnáván. Ostatně, ono nejspíš i zadání producentů znělo, že je třeba se na téhle vlně zájmu svézt. Mohlo to dopadnout různě, protože oblíbený seriálu od HBO bodoval na několika frontách, chladnými politickými machinacemi počínaje a krví a erotikou konče. Zaklínač nakonec jen tupě nekopíruje. Ale občas se neubrání.

Předně je třeba říci, že o výsledném dojmu hodně rozhoduje to, zda je divák znalý předlohy. První dva díly jsou totiž šité na míru hlavně fanouškům. A současně milovníkům "trůnů". Namísto aby se úvodní epizody soustředily na expozici nového, na nějaké představování vesměs kašlou a snaží se hlavně konstruovat strukturu několika současně probíhajících linií, v nichž prim hraje 1) vlk samotář, 2) svět čarodějek a pak 3) velká krvavá bitva na královském dvoře. Snaha o kopírování fenoménu posledních let je evidentní, ale to by ještě nutně nevadilo. Problém je hlavně v tom, že pro nečtenáře (mezi něž se sám počítám) je vytvořeno minimum záchytných bodů . Podle ohlasů jde evidentně o dobrý fan service, ale opravdu mizerný storytelling, který neumí nováčkům srozumitelně vykreslit nový svět ani jeho hlavní charaktery.

Hrátky s časem jsou vůbec Achilovou patou celého vyprávění. Teď (možná) budu spoilerovat. Zaklínač se od první epizody odehrává v několika časových rovinách. A to často značně rozsáhlých, kdy se klidně skáče tam a zpátky o desítky let. Vzhledem k tomu, že jeho hlavní postavy skoro nestárnou, jsem si to ale uvědomil až někdy ve čtvrté epizodě. A i tak jsem měl problém chápat, co se přesně kdy odehrává. Tvůrci neposkytují příliš vodítek, ve které době se právě nacházíme a když už člověk chápe, že se "právě skočilo", následně mě překvapilo, o jak dlouhou dobu. Znalí knih a her to nejspíš vůbec řešit nebudou, protože je ani nenapadne nad tím přemýšlet. Ale poskládání opravdu není příliš dobré, nemluvě o tom, že je vlastně vesměs zbytečné. Je tu víceméně jen proto, aby se v ryze výplňové sedmé epizodě mohlo ukázat, jak se něco odehrávalo v druhém plánu.

Teď to nejspíš vypadá, že nemám pro seriálového Zaklínače dobré slovo. ALE, a tady jsou velká tučná písmena na místě, epizody tři až šest jsou velmi dobré, někdy i s opravdu výbornými momenty. Dokonce i zpočátku poněkud matný Henry Cavill se najednou najde, začne fungovat a konečně se stane hlavním hrdinou. Ve zbylých epizodách je bohužel jen figurkou na šachovnici a ostatní postavy ani linie nemají potřebný tah, aby jeho absenci vyvážily.

Škoda, že je první série natolik rozpolcená dvěma styly. Po rozpačitém úvodu se show ustálí, ale jen proto, aby na konci opět padla na kolena pod tíhou vlastních ambicí ("Nejsem přeci fantasy o jediné postavě, ale novou Hrou o trůny!"). Finální epizoda bohužel dojem nevylepší, protože má příliš linií a málo Geralta. Alespoň ale uzavírá jednu zbytečnou vedlejší misi (Ciri), která neměla prakticky žádný vliv na ostatní děje a je dobře, že "je dobojováno".

Navzdory řadě výtek se na druhou řadu těším. Věřím, že se příště autoři vykašlou na matoucí (a pro děj ve výsledku nijak přínosné) hrátky s časem, půjde se čelem k osudu a hlavně se Zaklínačem v hlavní roli. Když je ve středu dění, funguje seriál výborně. A také by to chtělo vizuálně trochu sladit (a upřímně i zašpinit). Zakletá princezna byla správně odporná, stejně tak pavouk (nebo co to bylo) asasína. Naproti tomu draci a příšera z úvodní scény vypadali jako něco, co sem omyle prskli autoři Princezny Fantaghiró.

Hodnocení: 60%