Století Miroslava Zikmunda očima filmového střihače
Co se člověku honí hlavou při práci na dokumentu, který mapuje život 95 letého člověka, co zažil Druhou světovou válku, expedice do neprobádaných zemí, rok 1968, Sametovou revoluci...?
Je neuvěřitelné, co vše se za to století odehrálo, změnilo a kam se společnost za celou tu dobu ubrala.
Při střihu jste měli mimo jiné k dispozici unikátní, digitalizované filmy z cest Hanzelky a Zikmunda. Jak se vám s takovým materiálem pracovalo?
Záběry z cest pánů Hanzelky a Zikmunda byly opravdu unikátní, avšak práce s nimi byla náročná. Většina záběrů byla dlouhá, hotové pasáže se nedaly jen tak použít. Vše je znovu sestřihané pro potřeby dokumentu a znovu ozvučené Michalem Deliopulosem.
Kolik materiálu vlastně bylo k dispozici? Kolik jste toho museli "nakoukat"? Jaká s tím byla práce?
K dispozici bylo 40 hodin rozhovorů s panem Miroslavem Zikmundem a minimálně 20 hodin filmového archivu, který Hanzelka a Zikmund natočili. Režisér Petr Horký "nakoukal" vše několikrát a měl to i dobře nascriptované. Ale i tak jsme vše viděli minimálně dvakrát.
Jak se vám spolupracovalo s režisérem Petrem Horkým, pro něhož šlo o celovečerní filmový debut?
S Petrem se spolupracovalo velmi dobře, znal materiál a měl jasnou představu o tom, jak má film vypadat. Ve chvíli, kdy byla jedna verze hotová, si vzal Petr odstup a rozhodl se raději odsunout premiéru. To proto, aby byl film úplně podle našich představ.
Co jste si ze snímku odnesl? Kromě těch hodin strávených ve střižně...
Z filmu jsem si odnesl ponaučení, že člověk nemá nikdy na svůj život rezignovat. Ať se děje, co se děje. Protože žádný člověk neví, kolik má vyměřeného času.