83%
Století Miroslava Zikmunda
- Dokumentární
Váš dokument „chce představit světoznámé cestovatele Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelku v nových souvislostech – prostřednictvím velkého chlapského přátelství, které rozhodně neskončilo smrtí jednoho z nich, pohledem do soukromých sfér obou mužů, pohledem na jejich rodiny, přátele a nepřátele“. To jsou silná slova. Povedlo se to z pohledu vás jako režiséra?
„To musí posoudit diváci sami, já můžu snad jen říct, o co jsem se s ostatními členy našeho týmu pokoušel. Když si uvědomím, že životu pana Zikmunda se zatím žádný film nevěnoval, pak máme výhodu toho, že máme k dispozici spoustu situací, které jsou pro diváka nové. To podstatné pak ale je, zda se nám podařilo z toho sestavit napínavý, zajímavý film. Reakce té tisícovky diváků, co vyprodala zlínské Velké kino při předpremiéře, mi dávají velké naděje. Když se podívám na čísla, kolik lidí chodí na dokumentární filmy do kina, pak bych měl případně pět tisíc lidí v kinosálech považovat za úspěch. Ale věřím, že jich nakonec bude ještě o chloupek víc…“
Miroslav Zikmund toho hodně prožil, inicioval. Bylo něco, o čem s vámi pro film těžko mluvil, bylo cítit, že „nechce“?
„Nebylo žádné téma, které by bylo tabu, nebylo nic, o čem by pan Zikmund řekl, že o tom nechce hovořit. Jeho rozhodnutí, že dává plně k dispozici celý svůj archiv, bylo absolutní. Nijak mi nemluvil ani do toho, jakým obdobím jeho života se věnuji – tím pádem musím říci, že pokud by někomu připadalo, že ve filmu něco chybí, pak je to moje vina. Rozhodně to není projev jakékoli snahy mého respondenta snad něčemu se vyhnout. Kdo film uvidí, ten pochopí, že jsme se opravdu nevyhýbali ani nepříjemným věcem.“
Pro koho je vlastně váš dokument určen?
„Byl bych rád, aby náš film byl vlastně pro jakéhokoli diváka. Když si uvědomím, kolik se teď na celém světě točí hraných filmů o životě různých významných osobností, pak - nezlobte se na mě - ale to jsou vlastně „padělky“ z jejich životů. Vždyť tam místo těch lidí jsou herci! A my máme k dispozici skutečné protagonisty, skutečné reálie. Je pak už jen na nás, co film vytváříme, abychom z toho sestavili dobrodružný, napínavý film, který bude mít svou dramatičnost. Takže díky dosud neveřejným informacím o životě pana Zikmunda věřím, že to bude objevný a nový materiál pro skalní fanoušky dvojice H+Z. Ale věřím, že i člověk, který jména Hanzelka a Zikmund nikdy neslyšel, by měl být zaujat tím příběhem.“
Ve vaší produkční společnosti za zaobíráte adrenalinovějšími zážitky, natáčíte erupce sopek, pohybujete se mezi žraloky, pořádáte polární expedice. Jaká změna pro vás byla pracovat na dokumentu s Miroslavem Zikmundem? Našel jste si tam taky ten adrenalin? Nebo něco jiného?
„Ono to zas tak jiné nebylo. I když v době cest H+Z slovo adrenalin bylo odborným výrazem v medicíně a nikoho by ani ve snu nenapadlo tak označovat dobrodružství, vlastně to bylo v mnohém podobné tomu, co na cestách sem tam, občas zažívají i dnešní cestovatelé.“
Jak složité bylo procházet archivní materiály a doplňovat je současnými záběry, které jste s panem Zikmundem natočili? Jak jste vybíral, co dostane přednost a co se do filmu už nedostane?
„Toto byla jedna z nejtěžších věcí, co jsme nad filmem museli řešit. Se střihačem Petrem Svobodou bychom o tom asi mohli hodně dlouho vyprávět. V tomto mi tedy velmi pomohlo vědomí, že pro televizi Prima Zoom připravujeme populárně naučný seriál, kde je pro data a informace mnohem víc místa. A také jsme se dohodli s panem Zikmundem, s Mirkem Náplavou a Vladimírem Krocem a začali jsme společně pracovat na stejnojmenné knížce – Století Miroslava Zikmunda, kde zpracováváme jeho životní příběhy. Víte, ty jeho deníky by vydaly na cyklus filmů delší, než je Harry Potter.“
Jste o generace mladší než pan Zikmund. Přátelíte se 20 let. Jak takový vztah funguje?
„Myslím si, že u přátelství takhle napříč generacemi jsou pro sebe oba lidé určitými „vyslanci z jiných časů“. Pro mne je neobyčejně přínosné vnímat svět v kontextu zkušeností a moudrosti pana Zikmunda a věřím, že pro něj je zase zajímavé poslechnout si, jak se mi některé věci jeví v kontextu mého pohledu na svět. Vezměte si, že já bych ve svých jednačtyřiceti letech mohl být jeho pravnuk!“
Miroslav Zikmund (1919 – 2021) a Jiří Hanzelka (1920 – 2003) nebyli jen cestovatelé, ale též filmoví dokumentaristé. Na svých cestách zachytili dobu a atmosféru, která ze světa vymizela. Jejich dokumentární díla tak po letech nabývají na hodnotě. Obsáhlou filmografii Miroslava Zikmunda najdete v databázi Kinoboxu pod tímto odkazem.
