„Zdají se mi úryvky hudby a filmů,“ říká Elia Cmiral. Skládá v Los Angeles a nevěří, že žijeme ve 21. století

„Právě jsem se vrátil ze zkoušky s orchestrem PKF na koncert, kterým se v úterý 26. dubna v Rudolfinu zakončí Composers Summit Prague. Každý ze skladatelů summitu má na koncertě nějakou svou skladbu,“ vysvětluje klidným hlasem vytáhlý skromný šedesátník. „Někteří skladatelé si ji dirigují, já ne. Dirigování je hudební disciplína zrovna jako hra na hudební nástroj. Svou muziku sice znám, ale jsem velmi sebekritický a myslím, že nemám dostatečnou dirigovací techniku.“

„Dvě věci: suita Atlas Shrugged ze stejnojmenného hollywoodského filmu a orchestrovaná čtvrtá věta mého kvartetu 4 Prague Poems of Altered Minds. To je původně skladba pro smyčcový kvartet a elektroniku, kterou nahrál a premiéroval Epoque Quartet v listopadu minulého roku. S hudbou jsem souběžně s podporou Soundsgate a ministerstva kultury produkoval a režíroval svůj krátký film.“

„Ano, může to vyznívat trošku depresivně. Podívejte, každá věta vychází z velmi určitého specifického pocitu, tématu a nálady, a ty se odráží v barvách, tempech a samozřejmě v obrazech. Kdybych se pokusil celé dílo shrnout, řekl bych, že všechny čtyři věty vytvářejí dramatický oblouk; od pocitu odcizení a zoufalství první věty, přes druhou emocionální větu ve vztahu k vodě, řece Vltavě, slze, deštivému městu, se třetí větou, která se ve své zlobě žene divoce kupředu ve skoro nehratelném tempu, a končí to čtvrtou větou, která začíná violovou meditací, vrací se a spojuje předchozí věty, vyvíjí se až do klidné harmonie a do dialogu violy a cella, kde nacházíme klid, očištění, naději, že to určitě zvládneme, že humanita a rozum nakonec zvítězí. Je skoro osudové, že jsem toto dílo dopsal minulý rok, ještě před ruským barbarským útokem na Ukrajinu. O to víc je skladba dnes aktuální. Doba, co přišla po covidu, je ještě temnější. Ale chci věřit, čemuž napovídá i název věty Faith in Hope, že i tato černota se přežene a uvidíme světélko v dálce jako konečný C dur akord mé skladby.“

„Určitě. Každý umělec reaguje na své okolí a na to, co se děje. Někdy i pozitivně, s nějakou nadějí. 4 Prague Poems vznikalo za covidu, ale není to o covidu. Je to o krizi, kterou covid vyvolal, o lidských vztazích, o tom, co se mezi námi děje. O tom, že celá ta covidová krize vlastně vyhrotila lidské vztahy. Myslím, že se to hodně odrazilo v humanitě a sociální izolaci, agresivitě, nezájmu o problémy druhých, v prohlubování sociálních problémů. Celkově to není moc radostný pohled.

K tomu přišla ruská agrese a útok na Ukrajinu. Je opravdu těžké pochopit, že žijeme v 21. století, nikoliv v roce 1940. Samozřejmě to na nás působí, ať chceme, nebo ne.

Ale zpátky k 4 Prague Poems. V Rudolfinu zazní jen část, čtvrtá orchestrovaná věta, bohužel bez filmu, který je nedílnou součástí celku. Když jsem tu hudbu psal, vybavovaly se mi obrazy, jindy naopak hudba. Často se mi zdály sekvence filmu, byla to velmi organická práce, plně jsem v tom žil. Hudbu jsem psal v Los Angeles, ale v létě 2021 jsem přiletěl do Prahy natočit obrazové záběry.“

„Mezi mými přáteli a ze strany státu určitě proukrajinské. Americká pomoc je enormní, rovněž pomoc evropských států. Bohužel ale stále není vidět konec té tragédie. Co s těmi miliony uprchlíků, kteří se nemají kam vrátit? Města a vesnice jsou vymazána z povrchu země. Jako by se historie opakovala.“

„V lednu jsem dodělal český film s režisérkou Míšou Semelou, jmenuje se Když prší slzy. Je to její první film zabývající se tématem domácího násilí. Líbil se mi ten název, když jsem o tom četl, požádal jsem management Soundsgate, aby mě s režisérkou spojili. Zavolal jsem jí, chtěl jsem vědět, o čem to je, a nabídl jí spolupráci. Myslím si, že je to moc dobrý a důležitý film.

Zároveň pracuji na americkém filmu Seven Cemeteries. Je to v podstatě variace na Sedm statečných. Jenže v tomhle filmu těch sedm statečných představují zombie, vytažené z hrobů. Brání vesničku proti strašně zlému člověku. Je to vtipný a zábavný film.

Dále budu psát hudbu k politickému thrilleru, seriálu TV Nova.

Kromě toho jsem dostal zakázku ze Švédska na velké symfonické dílo, to bude krásná práce, už se na ni těším. Premiéra by měla být v listopadu příštího roku.“

„Žil jsem tam devět let. Na Švédsko vzpomínám strašně rád, umožnilo mi vlastně pokračovat v mojí kariéře, jak víte. Před lety jsme to spolu probírali. Po odchodu z někdejšího Československa mi Švédsko pomohlo začít nový život. Rád vzpomínám zejména na Stockholm, na přátele ve Švédsku. Když přišla otázka, jestli bych měl zájem napsat pro švédský orchestr symfonickou báseň, nebylo co řešit. Ale budu sebou muset mrsknout. Premiéra by měla být příští rok a bude ji hrát norlandský orchestr opery. Norland je na severu, asi pět hodin od Stockholmu. Místní divadlo a opera byly vždycky velmi progresivní, často hráli moderní repertoár, Stockholm byl zase více standardní. Že zájem o spolupráci přišel právě ze Švédska, mě ohromně potěšilo. Chtěl bych do toho vložit nějakou naději, doufám, že už bude brzy po válce, a tak se to v hudbě určitě pozitivně odrazí.“

„Summit vyšel skvěle, díky Soundsgate týmu, jmenovitě Alexanderovi Smutnému. Američtí hosté jsou moji přátelé z Los Angeles, jejichž práce si vážím, takže nebyl problém je oslovit a pozvat. S Christopherem Youngem se známe leta letoucí, Chris je vlastně můj nejstarší kamarád v Los Angeles. S Conradem Popem jsem zase před časem spolupracoval a Jeff Beal přišel na můj koncert piánového tria. Jsou to prostě přátelé z hudební LA komunity.

Dostávám nadšené e-maily a slyším i od jiných ohlasy na přednášky, masterclasses, workshopy. Z toho mám velkou radost. Doufám, že tady založíme každoroční tradici. Zkoušky s PKF také vyšly skvěle a vedení orchestru udělalo opravdu maximum, vytvořilo skvělou pracovní atmosféru a vyšlo nám ve všem vstříc. Očekávám, že Praha pochopí důležitost této skvělé kulturně mezinárodní akce a příští rok ji podpoří.“

„V první části masterclass jsme se seznámili s filmem, tříminutovou sekvencí, tu jsme rozebrali, povídali jsme si o ní. Šlo o sekvenci z filmu Míši Semely, ta tam byla s námi a řekla, co od hudby očekává, co by se mohlo, mělo a co nemělo. Každý k tomu něco řekl.

Zadalo se to jako úkol a druhý den pět účastníků přineslo hotovou věc, kterou jsme si pustili a rozebrali. To je jediný způsob, jak se to člověk může naučit. Nejprve se film rozebere a vysvětlí a pak adepti udělají příklad, předloží ho a vysvětlí, proč a jak to udělali. No a my k tomu řekneme, co si o tom myslíme, a doporučíme změny. Paní režisérka pochopitelně také, to, že u toho Míša byla, bylo skvělé a nápomocné.“

„Těch je několik. Letters s Pavlem Šporclem. Multimediální projekt Noel-Ballet Symphony, k němuž jsem napsal scénář. Ilustrovala to Magda Hrůza a choreograf a tanečník Jiří Bubeníček má velký zájem se mnou spolupracovat. Doufám, že to vyjde a někde se zázračně seženou peníze na realizaci.

Ale tím hlavním snem je moje spolupráce s virtuosem na panovu flétnu Gheorghem Zamfirem. Napsal jsem dvě orchestrální svity, jemu věnované, a strašně rád bych mu v Praze uspořádal koncert. Zamfir žije v Rumunsku, je to největší popularizátor hry na panovu flétnu. Je velmi známý ve světě, jmenovitě v Německu, Itálii, Rumunsku a v Kanadě. Koncertoval po celém světě, ale nehrál ještě v České republice.“

„Je to strašně zvláštní instrument, do určité míry velice primitivní. Dvě a půl oktávy bambusové trubičky laděné v G dur. Fouká se na ně ze strany. Podle řecké báje se bůh Pan, patron ovčáků, zamiloval do nymphy Syrinx, ona jeho lásku bohužel neopětovala a požádala Dia o pomoc, aby ji Pan už neobtěžoval. Zeus vyhověl a proměnil ji v rákos. Zoufalý Pan se pokoušel rákos políbit a jeho dech vyloudil tón. Docela smutná báje.

Po světě je roztroušených několik význačných sólistů na panovu flétnu, ale zvuk a způsob, kterým na ni hraje Zamfir, je naprosto jedinečný. S virtuosní technikou je schopný hrát v jakékoli tónině na diatonicky laděný nástroj. Kromě toho jeho hudební interpretace je hluboce lidská jako on sám. Zamfir vlastní pět různých fléten, malinkou sopránovou, altovou, barytonovou, basovou a kontrabasovou.

Já jsem se do zvuku panovy flétny zamiloval. Je to magický, milostný zvuk, možná i díky té báji, možná díky inspiraci mou vlastní emoční zkušeností.

Když pan Zamfir slyšel moje skicy na svity, ohromně se mu líbily. Řekl, že když to nezahraje on, tak už nikdo. Chtěl jsem to napsat k oslavě pana Zamfira, jeho virtuositě, ale i proto, aby dílo bylo pro budoucí generace umělecká výzva, milník hudební literatury pro panovu flétnu. Ta laťka je nastavená hodně vysoko tak, aby svita vystihovala krásu instrumentu a jeho jedinečnost se všemi možnými artikulacemi a technickou obtížností.

Jel jsem za panem Zamfirem dvakrát do Bukurešti, často si voláme, rozumíme si jak lidsky, tak muzikálně. Kromě hudebního alba bych k panově flétně rád vydal i partituru obou svit. Ta první bude víc komorní, ponese název Six Stories from an Enchanted Garden. Půjde o šest vět, šest zastávek, obrazů, příběhů v začarované zahradě. Bude to taková milostná pohádka. Druhá svita Sinfonia Concertante for PanFlute and Orchestra bude pro větší orchestr. Obě svity jsem ve skvělé orchestraci Zuzany Michlerové nahrál s dirigentem Radkem Baborákem a jeho Českou Sinfoniettou ve studiu Sono s Pavlem Karlíkem.“

„Píši převážně u computeru, někdy u piana. Ale také celé dny a noci přemýšlím o tom, co píši. Jak jsem zmínil výše, zdají se mi úryvky filmů nebo hudby. Často si je pamatuji. Ne že by to třeba byly rovnou noty, to by bylo dost jednoduché, spíše jde o pocity, obrazy... Myslím, že to je ohromně důležité, když znáte směr, kterým se vydat, protože noty a formy tak nějak přijdou samy, skoro jako by tam čekaly. Samozřejmě to ale nechci zlehčovat, ta práce a hledání zůstává.

Ve svém studiu mám dost různých zvukových knihoven, takže to, co napíši na počítači, zároveň sekvencuji do not. Soubory následně předám orchestrátorovi, který vše převede do partitury. Následně s červenou tužkou dělám poznámky přímo do partitury. Poté rozepíši jednotlivé party, připravím audio files na natáčení a konečný mix. Je to mravenčí, ale úžasně kreativní práce. Hrozně mě baví, je to můj svět. Hudbou žiji a je jedno, jestli je to ta filmová, hudební kvartet nebo Zamfirovy svity.“