Z Přerova až do Hollywoodu. Tomáš Oliva se věnuje specifické skladatelské disciplíně

„Byla to moje úplně první přednáška a myslím, že se krásně povedla. Věnoval jsem ji trailerové hudbě, což je moje hlavní pole působnosti. Snažil jsem se vysvětlit, v čem trailerová hudba spočívá, o čem trailery jsou, jak se správně dělají, což je něco, o čem lidi moc neví.“

„To jediné, co stojí v cestě, je napsat jeden e-mail. Je to opravdu tak strašně jednoduché. Stačí napsat jeden e-mail té správné firmě a člověk si může říkat: ‚Jo, dělám hudbu pro hollywoodský trailer.‘ Realita je ale taková, že jedna věc je začít skládat, a druhá tu hudbu v tom traileru opravdu mít. V dnešní době je hrozně jednoduché začít skládat, stačí k tomu počítač a nějaké základní programy. Každý může něco složit, poslat e-mail firmám, které stále hledají nějakou novou hudbu, nové tváře, nové talenty. Doufají, že narazí na někoho, kdo je unikátní a dokáže přinést něco nového. Vezmou každého, s každým to nějak zkusí, ale třeba z tisícovky skladatelů budou mít reálně tak dva hudbu ve finálním traileru.“

„Pracujeme na dálku. To je krásná výhoda, žijeme v době rychlého internetu. Člověk může bydlet v jakékoliv sebemenší vesnici a může dělat zakázky, které jsou v Hollywoodu na vysoké špičce. A nemusí tam být. My tu hudbu zmixujeme a zmasterujeme, oni přidají ruchy a dialogy a přemasterují to. Na té práci je zajímavý jeden fakt. Když člověk skládá hudbu pro trailer, nedostane žádné video, jen popis. To zadání jsou tři čtyři věty: co to zhruba je, o čem to je, jakou náladu má ta hudba vyvolávat. A pak už je to na nás. Následně se upoutávka stříhá na tu naši hudbu, což je pro střihače o hodně jednodušší.“

„Já se hodně zabývám orchestrem, baví mě ta melodická část. Pracuju s kamarádem Eddym Jaworkem, který má na starost elektronickou hudbu, takže se vzájemně doplňujeme. Když se spojí orchestrální svět s tím elektronickým, vzejde z toho unikátnější styl. Myslím si, že nám to docela dobře funguje.“

„Spousta lidí si například myslí, že hudbu do traileru dělá skladatel, který komponuje pro daný film, což je časté v tuzemských podmínkách. Realita ve světě je nicméně taková, že trailer nedělá ani stejné studio, které natáčí film. Pracuje na něm agentura, která si najímá své vlastní skladatele. Ti jsou vysloveně vycvičení k tomu dělat hudbu pro trailer, aby dokázal film správně prodat. Z mojí zkušenosti se v České republice hodně naráží na fakt, že kdyby se trailer udělal tím hollywoodským způsobem, neměl by na českého diváka kýžený efekt. U nás film hodně prodávají herci, v traileru se musí ukázat známé tváře. Na to reaguje české publikum. V Hollywoodu toto moc neřeší, předpokládá se, že když ve filmu nebo seriálu vystupují známí herci, publikum je zná, není nutné ukázat záběry jejich tváří a podobně. Spíš se snaží v traileru prodat samotný film, zápletku. Když v kině vidíte hollywoodský trailer, jste z toho úplně odvaření.“

„Ano. Třeba minulý rok frčela synthwave, osmdesátková hudba dělaná na syntezátorech. Teď se objevuje nový trend a je silnější a silnější, a to vzít nějakou známou písničku třeba z 60., 70. nebo 80. let a předělat ji do trailerové podoby.“

„Přesně tak. Když jsem dělal trailer na Protégé se Samuelem L. Jacksonem, předělávali jsme tam hudbu od Amy Winehouse. V současnosti je boom předělávání známých songů.“

„Jednu věc chystám, o té se může mluvit. Netýká se traileru, ale filmu. Šestnáctého května v Praze v Lucerně proběhne premiéra filmu Kam motýli nelétají režiséra Romana Němce. Jde o survival film, film o přežití, do toho jsem dělal hudbu. Je to takovej trošku jinej žánr...“

„Ale je to hrozně vzácný. Myslím, že stojí za zhlédnutí. Hudebně půjde o hybrid mezi orchestrální a elektronickou hudbou, docela experimentální. Bude to hodně o psychologii, o tom, co se člověku děje v hlavě, jak se mění jeho pohled, když je někde zavřený a nemůže se dostat pryč. Mění se jeho psychologie a způsob přemýšlení, což reflektuje i filmová hudba.“

„Na rovinu? Chris Young. To je takovej frajer... Skládá hlavně hororovou hudbu, a když o ní mluví, člověk úplně slyší tu vášeň, kterou pro to má, hluboké porozumění pro to téma. Jak se vyloženě snaží najít lidi v publiku a předat jim tu samou vášeň, určitým způsobem je namotivovat. Aby to zkusili, aby se nebáli neúspěchu. Aby očekávali, že ten neúspěch přijde, ale nezhroutili se, když jim někdo řekne: ‚Tohle není dobrý.‘“