Zuzana Stivínová o zlomené noze Jiřiny Štěpničkové, jejím charakteru a hraní "jinak"

Jak dlouho jste se na roli připravovala a jakým způsobem?
Vycházela jsem z dostupných materiálů, z knih a internetu, ale hlavním zdrojem byli pamětníci. Zejména Jiřiny vlastní syn Jiří, který mi věnoval svůj
čas a zodpověděl jakoukoli moji otázku. To mi hodně pomohlo v rozhodování, jak se v některých situacích zachovat.

Kým pro vás Jiřina Štěpničková byla?
Byla charakter! Cením si jejích postojů. Například si sama zlomila zdravou nohu, aby nemusela hrát v německém filmu. Byla velmi statečná!

Jaký moment z jejího příběhu pro vás bylo nejtěžší zachytit?
Řekla bych, že asi nejtěžší bylo zachytit její návrat k filmu, protože jsem musela hrát herečku, která je jistě výborná, ale po dlouhé nucené pauze hraje „jinak”. Ne špatně, ale jakoby zastarale, prostě ta propast byla veliká...
Vypjatý převod přes hranice, drsné zacházení ve vězení nebo nekompromisní výslechy.

Přemýšlela jste o vlastním chování, kdybyste se ocitla v situaci nejen paní Štěpničkové, ale některé z hereček, kolegyň z divadla?
Samozřejmě si člověk představuje, co by sám dělal. Měla jsem ještě možnost o tom mluvit s Vlastou Chramostovou a věřte mi, že radši tu dobu jenom hraju.