Eva „Evita“ Twardzik Urbaníková: Když si všímáte párů okolo sebe, je námětů více než dost

Protože Příliš osobní známost je přesně o tom, že život je houpačka, jednou jsme dole, jednou nahoře, někdy jsme déle tam, někdy na té druhé straně a vše je naplněno emocemi. Čím jsem starší, tím více vnímám, že nic v životě není černobílé, a to se mi líbí i na příběhu tří žen, které jsou stěžejní v tomto filmu.

Velmi podobně jako při Všechno nebo nic. U některých postav jsme měli jasnou představu, u některých jsme se velmi hádali. Hráli jsme si s kombinacemi herců, zkoušeli jsme celé dny v Praze i v Srbsku.

Mě vztahy fascinují. Baví mě. Protože každý je jiný, každý vztah má svoje zákonitosti a tajemství, každý má jinou výchozí pozici a jiný konec. Navzdory tomu, že všichni chtějí to samé. Někdy se sama sobě směji, jak se lidí vyptávám na jejich životy, ale je to tím, že jsem opravdu zvědavá. Když mi lidé o sobě vyprávějí a když si všímáte párů okolo sebe, je námětů více než dost.

Překvapila mě pětiletá Valentýnka, která hrála Terezku. V dobrém. Nesmírně talentované a disciplinované děvčátko. V jedné scéně jsme potřebovali, aby srdceryvně plakala, a ona srdceryvně plakala, a když doplakala, tak za mnou přišla a zeptala se: „Plakala jsem tak, jak jsi to napsala?“

Scény, kdy je malá dcera svědkem otcovy opilosti. Všichni jsme tam tehdy u toho byli s trochu staženými žaludky, někomu ty scény něco připomněly, někomu možná ukázaly, jak málo stačí, a rodina je v krizi.

Na humor, na slzy, na všechny možné emoce. Na to, že je to film o životě, o lásce k muži, k dítěti, k sobě samé.