80%
Bez vědomí
- Drama
- Špionážní
Co vás jako autora přivedlo ke špionážnímu žánru?
Vždycky mě bavila politika – a pořádná analýza politických procesů se neobejde bez znalosti práce a vlivu tajných služeb. Nesmí se to samozřejmě přeceňovat, určitě nežijeme v jedné velké konspiraci. Ale neradno to ani podceňovat. Tajné služby tady vždycky byly a vždycky budou. Už samotné získávání a následná selekce tajných informací zásadně ovlivňuje rozhodování politiků, takže vliv špionáže a kontrašpionáže opravdu není malý. Ale z tvůrčího hlediska je nejdůležitější, že špionážní žánr poskytuje velký prostor pro tvorbu komplexních zápletek a atraktivních postav s nejednoznačnou psychologií. A navíc má v sobě ten svět určitou až romantickou tragiku. Prostě potenciál pro silný příběh.
Vždycky mě bavila politika – a pořádná analýza politických procesů se neobejde bez znalosti práce a vlivu tajných služeb. Nesmí se to samozřejmě přeceňovat, určitě nežijeme v jedné velké konspiraci. Ale neradno to ani podceňovat. Tajné služby tady vždycky byly a vždycky budou. Už samotné získávání a následná selekce tajných informací zásadně ovlivňuje rozhodování politiků, takže vliv špionáže a kontrašpionáže opravdu není malý. Ale z tvůrčího hlediska je nejdůležitější, že špionážní žánr poskytuje velký prostor pro tvorbu komplexních zápletek a atraktivních postav s nejednoznačnou psychologií. A navíc má v sobě ten svět určitou až romantickou tragiku. Prostě potenciál pro silný příběh.
Proč jste se rozhodl vyprávět Bez vědomí z velké části z pozice ženských postav, což je pro špionážní žánr netypické?
Bavila mě představa outsidera, který se musí v předvečer velké společenské změny utkat se světem tajných služeb, o kterém nic neví. Příběh je situovaný do 80. let minulého století, kdy bylo postavení žen trochu jiné než dnes. Hlavní hrdinka je navíc umělkyně, ke všemu zpočátku trochu naivní, což ten dojem ještě umocňuje. Na druhou stranu v Bez vědomí vystupují i dvě velké ženské postavy zevnitř světa tajných služeb. Jedna v něm hraje tradiční roli: je sekretářka, taková vnímavá, inteligentní pozorovatelka a glosátorka, které se na první pohled nic moc nedotýká a která si z ničeho nedělá hlavu. Ta druhá je rázná, bezohledná a tvrdá. Proto má taky úplně jinou pozici.
Bavila mě představa outsidera, který se musí v předvečer velké společenské změny utkat se světem tajných služeb, o kterém nic neví. Příběh je situovaný do 80. let minulého století, kdy bylo postavení žen trochu jiné než dnes. Hlavní hrdinka je navíc umělkyně, ke všemu zpočátku trochu naivní, což ten dojem ještě umocňuje. Na druhou stranu v Bez vědomí vystupují i dvě velké ženské postavy zevnitř světa tajných služeb. Jedna v něm hraje tradiční roli: je sekretářka, taková vnímavá, inteligentní pozorovatelka a glosátorka, které se na první pohled nic moc nedotýká a která si z ničeho nedělá hlavu. Ta druhá je rázná, bezohledná a tvrdá. Proto má taky úplně jinou pozici.
Jak probíhala vaše spolupráce s experty – odborníkem na operativní techniku StB Danielem Povolným nebo konzultantem CIA H. Keithem Meltonem?
Četl jsem velmi dobrou knihu Daniela Povolného o operativní technice StB a zavolal jsem mu, jestli by mi nekonzultoval pár věcí. Ochotně souhlasil, ale když jsme se dostali od StB k západní technice, doporučil mi H. Keithe Meltona, se kterým se dobře zná. Keith je světoznámý sběratel všeho, co nějak souvisí se špionáží a tajnými službami – vlastní třeba cepín, jímž Ramón Mercader na příkaz Stalina zabil Trockého. Je konzultantem CIA a také občas pracuje pro film a televizi; podílel se třeba na seriálu Takoví normální Američané. Ale říkal, že dnes už si hodně vybírá, protože ho rozčilují nesmysly, které se ve filmech a seriálech vyskytují. Proto mě těší, že s námi byl ochoten spolupracovat. Dodal nám třeba výkresy a fotodokumentaci pro výrobu detektoru odposlechu, jaký používala MI6, a poradil mi i s řadou dalších věcí ve scénáři.
Četl jsem velmi dobrou knihu Daniela Povolného o operativní technice StB a zavolal jsem mu, jestli by mi nekonzultoval pár věcí. Ochotně souhlasil, ale když jsme se dostali od StB k západní technice, doporučil mi H. Keithe Meltona, se kterým se dobře zná. Keith je světoznámý sběratel všeho, co nějak souvisí se špionáží a tajnými službami – vlastní třeba cepín, jímž Ramón Mercader na příkaz Stalina zabil Trockého. Je konzultantem CIA a také občas pracuje pro film a televizi; podílel se třeba na seriálu Takoví normální Američané. Ale říkal, že dnes už si hodně vybírá, protože ho rozčilují nesmysly, které se ve filmech a seriálech vyskytují. Proto mě těší, že s námi byl ochoten spolupracovat. Dodal nám třeba výkresy a fotodokumentaci pro výrobu detektoru odposlechu, jaký používala MI6, a poradil mi i s řadou dalších věcí ve scénáři.
Odpovídá obsazení Bez vědomí vašim představám, když jste postavy psal?
Až na dvě nebo tři výjimky u vedlejších rolí jsem žádnou představu neměl. Ani to nemám rád, spíš by mě to zbytečně svazovalo. Ty své dva tři tipy jsem režisérovi tlumočil, ale on nakonec vybral někoho jiného. A dobře udělal, protože s výsledkem jsem hodně spokojený. Podle toho, co mi říkal třeba Martin Hofmann, tak ho tahle práce i dost bavila, protože jeho role je pro něj nezvyklá. Právě u majora Berga jsem třeba vůbec netušil, kdo by ho měl hrát, ale režisér Ivan Zachariáš měl prý jasno okamžitě. A trefil se.
Až na dvě nebo tři výjimky u vedlejších rolí jsem žádnou představu neměl. Ani to nemám rád, spíš by mě to zbytečně svazovalo. Ty své dva tři tipy jsem režisérovi tlumočil, ale on nakonec vybral někoho jiného. A dobře udělal, protože s výsledkem jsem hodně spokojený. Podle toho, co mi říkal třeba Martin Hofmann, tak ho tahle práce i dost bavila, protože jeho role je pro něj nezvyklá. Právě u majora Berga jsem třeba vůbec netušil, kdo by ho měl hrát, ale režisér Ivan Zachariáš měl prý jasno okamžitě. A trefil se.
