Shluk slovenštiny, češtiny a slovenštiny s maďarským přízvukem dokáže některé situace pěkně zamotat

Laura je vaše první velká filmová role, jak jste si ji užila?
První dny byly trochu náročnější, musela jsem si zvykat na spoustu nových
věcí. Velké filmové natáčení, a tedy i hraní před kamerou, jsem ještě nezažila, takže to pro mě bylo ze začátku trošku stresující. Nátlak lidí, příkazy “tady se postav, takhle to udělej”, spousta věcí na vstřebávání. Nutnost přizpůsobení se a nějak začít na podněty reagovat. Nicméně ta první zkušenost byla moc příjemná. Celý štáb byl velmi trpělivý, nikdo nespěchal a všichni byli milí, což ten můj vnitřní strach postupně rozmělňovalo.

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že v této pohádce
budete hrát?
Rozhodně mě to hodně překvapilo. Proběhla tři castingová kola a u každého
dalšího jsem byla udivenější a udivenější, protože jsem ani z jednoho kola
neměla dobrý pocit. I když jsem pořád hodně přemýšlela o tom, co je na mně
tak zaujalo, byla jsem šťastná a taky plná očekávání.

Co vás zaujalo na scénáři?
Líbilo se mi, že nemá klasický pohádkový námět a není tuctový - princ
a princezna, velká láska... Příběhová linka není vedená pouze po zamilovaném páru, ale i přes hodináře, který jim nepřeje. Nejvíc se mi líbí, že v naší pohádce nekončí všechno předvídatelně. Hodinář, který miluje vlastní pohodlí, jedná na úkor svojí rodiny. Nechá se zlákat chamtivostí a lakomstvím, které i v dnešním světě převládají nad nějakými základními pozitivními lidskými vlastnostmi, co se trošku vytrácejí...

Dostala jste nějaké rady od hereckých kolegů?
Pokud jsem se na něco zeptala, tak byli hodní a poradili, ale do toho, jak jsem hrála, mi nemluvili. Byla jsem celkově moc ráda, že jsem měla možnost hrát se zkušenými herci jako je Viktor Preiss nebo Éva Bandor. Sledovala jsem je při tom, jak se připravují na scénu, jak si roli zpracovávají, aby mohli vytvořit situaci, čímž jsem se vlastně sama učila. Stejně tak jsem měla velkou oporu v Michalovi Balcarovi. Ačkoliv jsme se před natáčením neznali a vlastně jsme naskočili hned do situace, kdy se opravdu moc milujeme (první scény, které se natáčely, byly v příběhu ty poslední, pozn. redakce), vždycky mi ochotně podal pomocnou ruku a poradil, když jsem to potřebovala. Byl to skvělý parťák.

Jak se vám spolupracovalo s režisérkou Jitkou Rudolfovou? Dostávala jste nějaké rady i od ní? Byla přísná, nebo něco nechávala i na vás?
Spolupráce s Jitkou byla skvělá. Popravdě nás docela dost nechávala
improvizovat. Pokud měla určitou představu o scéně, kterou jsme nenaplňovali, tak nás samozřejmě usměrnila, ale jinak jsme měli v podstatě volnou ruku. Je to vlastně poprvé, co jsem takto pracovala s režisérem, a upřímně jsem si myslela, že těch připomínek bude mít víc. Nicméně i tak to bylo stresující, protože na sobě máte zodpovědnost vytvořit situaci a vymyslet, jak by se měla herecky ztvárnit. Ale nakonec jsme našli společnou cestu, kdy jsme herecky tvarovali postavu a Jitka nás případně v jejím jednání posouvala tím správným směrem.

Na jakou scénu z natáčení nejraději vzpomínáte?
Zábavné situace vznikaly, když jsme se na place sešli já, Michal a Éva.
Shluk slovenštiny, češtiny a slovenštiny s maďarským přízvukem dokáže
některé situace pěkně zamotat! A pak se mi ještě moc líbila svatební
scéna s Urbanem, a to hlavně díky aranžmá.