Jak se Janě Plodkové hrála záporná pohádková postava?
Vaše postava patří mezi ty záporné, jak byste ji popsala? Říká se, že Lichoradka je obecně zlá postava, já bych ji spíš specifikovala jako hodně zákeřnou. Je to sestra Rodovoje a Rodovíta a jejím úkolem je vytvořit co nejvíce překážek do života. Vždycky, když se jde předpovídat budoucnost novorozencům, je to právě ona, kdo připraví tu nejpeprnější.
Jak se vám záporná pohádková postava hrála? Hrála se mi moc dobře. Po domluvě s Jitkou Rudolfovou jsme usoudily, že Lichoradce bude slušet i nějaký druh humoru, že to není jenom o tom být zlý a nepříjemný, ale taky zábavný. I díky tomu hledání vtipných situací mě ta role moc bavila.
Jak se vám líbil váš kostým? Cítila jste se v něm pohodlně? Taky jste měla černé vlasy – dokázala byste si sama sebe takhle představit i v reálu? Kostýmní výtvarník Marek Cpin odvedl neskutečnou práci. Díky zpracování kostýmů dokázal vystihnout každou postavu, která se ve filmu mihne. Ten můj se mi moc líbil. A vzhledem k tomu, že jsem černé vlasy už asi dvakrát měla, tak si na sobě dokážu představit snad už úplně všechno.
Když jste si scénář přečetla, jak na vás zapůsobil? Moc hezky. Já jsem původně měla být Morana a Živa, ale shodou okolností je ze mě nakonec Lichoradka. Takže když jsem četla scénář poprvé, tak jsem si říkala, jaká je to škoda, že nebudu mít těch scén víc. Ten scénář je hezký, chytrý a prostě to sedlo. Nebylo co řešit a nakonec se mé přání splnilo.
Vašimi filmovými bratry jsou Václav Neužil a Jaroslav Plesl, jak se vám s nimi spolupracovalo? Přeci jen jste se na place nepotkali poprvé… To je splněný sen, hrát s nimi. Vždycky jsme se na natáčení potkali zvlášť. Vím, že když jsou ti dva spolu, tak je z nich velmi silná dvojka, která jede na stejné vlně humoru. A takové to špičkování mezi námi je dost přesné jak v reálu, tak i v pohádce. Určitě bych si je dokázala představit jako vlastní bratry, ale bylo by to pak asi všechno ještě horší.
Jak byste pohádku popsala, na co se mohou diváci těšit? V každé pohádce by mělo dobro zvítězit nad zlem, a tak je to i v té naší. Ale tím nadstandardem, který Hodinářův učeň má, je jeho výpravnost, nádherná architektura, kostýmy a lokace. Taky je potřeba dodat, že příběh je napínavý, není to taková ta sladká pohádka. Je v něm napětí i legrace – vše tak, jak má být.