Viktor Preiss: "Vymyslet originální pohádkový příběh je kumšt."
Hodinářův učeň - Viktor Preiss | Česká televize (ČT)
Za měsíc bude mít v českých kinech premiéru nová česko-slovenská pohádka Jitky Rudolfové, Hodinářův učeň. Postavu lakotného hodináře, který se ujme sirotka a vezme ho k sobě do učení, ztvárnil ikonický Viktor Preiss. V následujícím rozhovoru přibližuje herecké angažmá a přemýšlí o pohádkovém žánru.
Hodinářův učeň - Jana Plodková a Viktor Preiss | Zuzana Panská/Evolution Films
Vaše cesta k této pohádce nebyla jednoduchá, co vás nakonec přesvědčilo, že jste roli hodináře přijal? Byla to souhra různých okolností – jednak mě pan producent Berčík oslovil jménem Jitky Rudolfové téměř dva roky před začátkem natáčení a v jejich průběhu se podařilo dát dohromady skvělé obsazení. Já se tak ocitl ve společnosti mladších kolegů, kterých si vážím a mám je upřímně rád. To asi rozhodlo.
Jaká je Jitka Rudolfová režisérka? V jakém duchu se nesla spolupráce s ní? Jitka Rudolfová pracuje tiše a nenápadně - až tak, že jsem se musel průběžně ptát, jestli je spokojená s tím, co a jak dělám. Odpověď zněla, že by se ozvala, kdyby bylo něco špatně. Takže mi nezbylo než tomu věřit...
Viktor Preiss představuje pohádku Hodinářův učeň | Zuzana Panská/Evolution Films
Hodinář není úplně kladná postava. Jak se vám hrál? Neměl jste chuť udělat z něj v pohádce většího dobráka, než jak ho Jitka ve scénáři vykreslila? Měl jsem tendenci trochu obhajovat jeho lidské slabosti, nikoliv ho dělat lepším. Je to chytrák a despota, taky lakomec, který chce oklamat osud. Od začátku mi vadila jedna scéna s nožem, který se nakonec zredukoval na zavírací kapesní nožík, a situaci to odlehčilo.
Důležitou součástí postav jsou kostýmy. Hrajete rád v těch dobových? Kostýmy, výprava a scéna jsou v této pohádce mimořádně zdařilé. Taková péče o výtvarnou stránku věci se nevidí tak často. Volba období 19. století je originální a šťastná. Je to potěšení pro oko i duši.
Hodinářův učeň
Hodinářův učeň se natáčel také na krásných lokacích. Kde se vám líbilo nejvíc? Místa natáčení měla velký rozptyl a kolegové se dost nacestovali. Mě se převážně týkal klášter v Doksanech a pak v Uherčicích u Znojma, které mám velmi rád. Do Kryštofova údolí u České Lípy bych se soukromě asi taky nikdy nepodíval, nejsem velký cestovatel.
Myslíte si, že žánr pohádky je nesmrtelný? Žánr pohádky je nesmrtelný, ale nikoliv bezedný, a proto se jisté motivy a schémata chtě nechtě opakují a vzájemně se sobě podobají. Vymyslet, napsat a realizovat originální pohádkový příběh je kumšt. Pohádka režisérky Jitky Rudolfové je v mnoha ohledech atypická a originální, a to je, pevně doufám, dobré znamení.