"Strach se dá ztvárnit různými způsoby," říká herec Javier Bardem

Jestli si dobře vzpomínám, bylo to v roce 2013 nebo 2014 v Los Angeles. Asghar tam propagoval svůj film, já jsem tam byl taky pracovně a tehdy jsme se setkali. Na schůzku jsem dorazil nervózní a zároveň natěšený, že tohoto umělce - a především člověka - potkám. Fascinuje mě stejně jako jeho filmy. Snažili jsme se domluvit anglicky, jak nejlépe jsme uměli, a naťukli jsme možnost spolupráce. O pár měsíců později mi přišel návrh ke vznikajícímu scénáři a od té doby jsme byli v kontaktu.

Asghar pracuje na námětech, konceptech, příbězích. Napsal dvacet, třicet stran, ke kterým přiložil velmi podrobné shrnutí. Bylo to jako scénář bez dialogů. Moc se mi líbil ten příběh, jeho atmosféra a především vztahy mezi postavami.

Stejně jako jeho dosavadní filmy je i Všichni to vědí o mezilidských vztazích a způsobu, jak se k sobě lidé chovají. Je také o minulosti, která se znovu vynoří a může mít vliv na jejich současné životy. Zároveň to byl i nesmírně trefný popis španělských způsobů. A na to, že jej vytvořil cizinec, mi to přišlo geniální.

Když Asghar dopsal scénář, začali jsme se o postavě bavit a zkoušet. Moc jsem se těšil, že si s ním sednu a budu ho poslouchat. Způsob, jakým vede herce a tvoří své filmy ukazuje, jak je geniální. Takže práce s ním je pro herce úplná slast. Miluje totiž hraní, rozumí mu a ví, co obnáší. Herce respektuje a je k nim velmi ohleduplný.

Během zkoušek jsem zjistil, že má dar dodat našim hereckým výkonům barvu a lesk. Pro mě to navíc byla i příležitost jak být s lidmi, které obdivuji a s nimiž jsem už pracoval, jako s Eduardem, samozřejmě s Penélope a s Ricardem, s nímž jsem sice nikdy předtím nehrál, ale považuji ho za jednoho z nejlepších herců na světě.

Když jsme se všichni sešli kolem stolu a Asghar nám vykresloval jednotlivé postavy, když po nás chtěl, abychom se zaměřili na nějaký velmi konkrétní detail, a my díky tomu mohli vystihnout jejich podstatu, byl to úžasný zážitek. Zkoušením jsme strávili asi dva nebo tři týdny. Vím, že by uvítal, kdyby na to bylo ještě více času, ale mnozí z herců měli ještě jiné závazky.

Žije na venkově, i když má kontakty s městem. Tvrdě pracoval, aby se dostal tam, kde je. Narodil se v domě, kde teď žije Lauřina rodina. Postupně začal obhospodařovat půdu a starat se o vinici. Na začátku filmu se cítí spokojený se svým osobním i profesním životem. Ale pak se stane něco, co na něj klade různé požadavky: psychologické, emoční, fyzické i etické a jeho život se změní. Jeho minulost se najednou znovu vynoří a zasáhne mu do přítomnosti. Pacova postava, tak jak je napsaná, je velmi komplexní s řadou nuancí a doufám, že je tak i zahraná.

Mám tu postavu moc rád. Jak řekla skvělá Victoria Abril, herci mají za úkol své postavy spíš hájit než je odsuzovat, jinak neodvádějí svou práci. Je pak logické, že vám některé postavy úplně nesednou. Ale to nebyl tento případ. Jako Ramón Samedro v Hlasu moře nebo Reinaldo Arenas v Než se setmí - jsou to zkrátka postavy, na které vzpomínám s láskou. Mám to tak i s Pacem. Má kolem sebe světlo, záři, jednoduchost, která se blíží jistému druhu moudrosti. Stojí nohama pevně na zemi, má výrazný selský rozum.

S Penélope jsme zrovna dotočili Escobara, kde oba hrajeme velmi silné postavy, které pojí ničivý vztah. Hráli jsme spolu v mnoha scénách a bylo to dost složité. Tentokrát to ale bylo mnohem jednodušší. Penélope jako herečka roste s každou novou rolí a je radost ji vidět při práci, jak rozkvétá.

Dobře se nám spolu pracuje, protože se už známe a to nám hodně pomáhá.
O ostatních hercích bych mohl mluvit hodiny. Třeba o Inmě Cuesta, s níž jsem se předtím nesetkal, ale její práci jsem znal. A pak to byli třeba Elvira či Eduard, které jsem znal nebo jsem s nimi už točil.

A konečně se mi poštěstilo zahrát si s Ricardem Darínem, s nímž jsem chtěl pracovat už dlouho. Nemáme spolu moc scén, ale jsou velmi intenzivní. Také jsem rád, že jsem mohl při práci vidět Ramóna Bareu. Je to neobyčejný člověk i herec. I když už má hodně zkušeností, pořád chce zkoušet nové věci. To mi přijde úžasné a velmi inspirativní.

Myslím, že celý film je komplikovaný, ale to je svým způsobem každý snímek. Tady už samotný námět představuje úrodnou půdu pro velkou emoční intenzitu. Žádná scéna nebyla snadná. Asghar vždycky něco navrhnul, podíval se, jak to funguje, a když chtěl zkusit nebo zdůraznit něco jiného, změnil tam různé detaily. Nic nebylo rigidně dané, nikdy neřekl: „Takhle to musí být.“ Naopak, Asghar miluje život a chce, aby každá scéna skutečnému životu odpovídala co nejvěrněji.

Když se ohlédnu zpět, řekl bych, že asi nejsložitější byly skupinové scény. Bylo nás tam hodně a každý herec měl svůj vlastní přístup. Každá emoce, například strach, se dá ztvárnit různými způsoby. Harmonii musí nakonec vytvořit režisér, ale od herců to vyžaduje notnou dávku soustředění. Vždycky musíte vnímat ostatní, ale když je vás deset, je soustředěnost o to důležitější.