Nejvíc to, že bych v tom filmu měla běhat. Protože jsem zarputilý neběžec, říkala jsem si, že by to mohla být docela sranda.
Vaše postava ve filmu má vztah se ženatým mužem. Proč podle Vás ženy do takového vztahu jdou?
Upřímně jsem tohle neuměla dlouho pochopit. Když víte, že ten člověk má rodinu a děti, tak já si racionálně říkám, že to přece nemá budoucnost. Ale láska je láska, a ta si nevybírá. A když se to stalo některým lidem v mém okolí, začala jsem to vidět trochu jinýma očima. Myslím ale, že to není nic nového, dělo se to vždycky, jen se o tom dříve méně mluvilo.
Je fyzická přitažlivost ve vztahu to nejdůležitější?
Někteří lidé to tak možná mohou mít, pro mě by to bylo moc prázdné. Dlouhodobý vztah je pro mě hlavně o té mentální srozumitelnosti, i když i ta fyzická je také důležitá. Nejlepší model je, když se obě ty složky potkají.
Máte v životě podobnou únikovou aktivitu, jakou je pro Vaši hrdinku ve filmu běh?
Ano, mám. A běh to není (smích). Určitě zajít si na pivo s přáteli, do kina, na koncert. A stoprocentně si vždycky vypnu hlavu na józe a hlavně u Petry Pikkelové, ke které chodím.
Takže běhání jste díky filmu nepropadla?
Jsem ráda, že jsem si k tomu díky filmu přičuchla, ale díky, pro mě je lepší ta jóga (smích).
Jak se vám spolupracovalo s režisérem? A nelpěl si na přesném znění scénáře, když je zároveň i scenáristou?
Martin je skvělý člověk a na to, že to byl jeho režijní debut, tak i režisér. Je hodný, citlivý a ví, co chce, což jsou u režiséra vždycky body, zvlášť když je ještě otevřený k diskuzi.
Na co byste diváky nalákala do kina?
Určitě na skvělé obsazení. Bylo to krásné natáčení plné smíchu, a tak doufám, že i diváci se podobně filmem prosmějí, až se na něj budou dívat.