Alena Mihulová: Matky a dcery by měly na Chvilky jít do kina spolu

Hraju maminku Jenovéfy Bokové, se kterou si v normálním životě skvěle rozumíme. Kontrastně hrajeme matku s dcerou, které si k sobě nemohou najít cestu. Obě se mají navzájem rády, ale vládne mezi nimi neustále naprosté nepochopení.

V příběhu se mi líbily i ostatní chvilky, nejen ta naše s Jenůvkou. Jde o jednotlivé momenty ze života v dysfunkční rodině a jeho dopadu na život mladé dívky. Líbilo se mi, že navzdory všemu za sebe dokáže zabojovat, můžu jí pak jako divák fandit.

Je atypická spíš pro mě jako pro matku než jako pro herečku. Je pro mě atypická tím, že já bych takhle se svým dítětem rozhodně nejednala.

Přestože jsem měla s maminkou dobrý vztah, taky jsme si občas nerozuměly a někdy naše dialogy mohly vypadat podobně. Stejně tak asi nemůžu zaručit, že jsem takhle nepůsobila i na svoji dceru. Myslím si, že se v tom většina dcer (možná i matek) najde.

Naštěstí mě toto téma v reálném životě osobně nezasáhlo. Přestože jsem z rozvedené rodiny, moje maminka si naštěstí vzala tak skvělého chlapa, který mě miloval jako vlastní, že jsem jako malá ani neměla pocit, že bychom mezi dysfunkční rodiny patřili.

Skvěle. Jenůvka je strašně fajn holka a bylo moc příjemné s ní pracovat. Líbí se mi, jak tu postavu hraje i ona osobně. Její obsazení byl od režisérky Beaty Parkanové výborný tah. Jenůvka působí křehce a zároveň silně a současně dětsky, což je skvělý „typ“.

Nejmilejší byla pro mě jednoznačně Jenůvka. Je to moc příjemná holka a zároveň skvělá herečka. Co víc si přát?

Pozvala bych hlavně všechny matky a dcery. Nejlépe, ať přijdou spolu. Buď se v příběhu samy najdou anebo ještě lépe, jen poznají, jakou mají ve srovnání s filmovou hrdinkou doma idylku.