Proč se Jiří Macháček při natáčení cítí jako těhotný? A jak přistupuje k milostným scénám?

Jste členem chlapecké, taneční, pěvecké a striptérské skupiny Mig 21. Co když vás Toman připraví o fanynky?
To by byl určitě konec kapely.

Na fotkách z filmu zaujme váš dobově nadýchaný účes. Kam se poděl?
Já se teď takhle češu i doma, ale jenom na noc.

Proč?
Moje žena si to tak přeje.

Co na to říkala, když jste přišel s tím, že budete hrát komunistu?
Kristina je taky filmařka, chápe, že je to jen jako.

Co rozhodlo, že jste roli Tomana přijal?
Dobře, tak teď vážně. Já bych tady mohl vyjmenovat celý seznam určitě lepších filmových herců než jsem já, kteří celý život čekali nebo ještě čekají, že dostanou příležitost vystoupit z rámce, z oblasti, nebo, chcete-li, ze škatulky, do které jsou celý život obsazovaní, a pro mě byl tou příležitostí právě Toman. To nešlo odmítnout.

Víte, proč si vybral Ondřej Trojan pro roli šéfa zahraniční rozvědky, šmelináře, kariéristy, komunisty Zdeňka Tomana právě vás?
Ondra tvrdí, že mezi Tomanem a mnou je velká fyzická podobnost, ono to teda říká víc lidí, i když mně to tak nepřipadá, ale možná proto. Nebo možná proto, že jsem taky doktor práv, jako byl Toman, nebo proto, že se do toho třeba nikomu jinýmu nechtělo, těžko říct takhle z hlavy.

Jaký Toman podle vás byl a jak jste se na něj připravoval?
Četl jsem třeba výslechy Tomanových příbuzných a jeho blízkých spolupracovníků. To jsou výslechy STB z padesátých a šedesátých let. Ty ho vykreslují jako zrádce socialismu a jako lidskou zrůdu. Na druhé straně tu jsou ale Tomanovy zásluhy, pomoc spoustě židovských rodin při poválečném přesunu, jsou tu Tomanovy pocty od Izraelského státu. Takže zásadní rozpor, uvnitř kterého se snažíte dopátrat, kdo to vlastně ten Toman byl, a nakonec to nejzajímavější je, jak se vám díky němu začne otvírat doba, ve které působil.

Jak?
No ten proces, jak tu komunisti pod taktovkou Moskvy krok za krokem rozbíjejí demokratický systém, aby pak násilím přebrali moc, ale hlavně to, že jim v tom nikdo nestojí příliš v cestě.

Padouch nebo hrdina? Pro československé dějiny byl Toman první případ, pro dějiny Izraele ten druhý. Jak jste k němu přistupoval?
Že je to nejednoznačnej charakter. Třeba ve scéně s Jacobsonem, kterej s Tomanem vyjednává podmínky transportu tisíců židů migrujících přes Československo, tam většina lidí měla ze scénáře dojem, jakej je ten Toman bezcitnej vyděrač, ale já jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju člověka, kterej ví, že je jedinej, kdo těm transportům může poskytnout férovej právní rámec, aby se ta záležitost vůbec pohla z místa. Ano, využije toho, ale až pak. A tahle nejednoznačnost mě na něm přitahovala nejvíc.

A jak jste chtěl, aby ho vnímali ve finále diváci?
V tom jsem teda jasno neměl. Sám jsem se divil, jak každá nová verze střihu přinesla na tu postavu trochu jiný pohled. Ale že je to nemilosrdnej obchodník, kterej mezi komunisty vyniká noblesou, rozporuplnej člověk, dokonale zametající stopy, hráč, kterej všechno, do čeho strčí nos, využije ve svůj prospěch, toho jsem se držel.

Toman se točil na etapy rok. Co to pro vás znamenalo? Nestříhat se, držet si váhu?
Nestříhat se, držet váhu, to je to nejmenší. Ale vy máte v sobě tu postavu, té se prostě zbavíte až s poslední klapkou, pořád si ji v sobě nosíte, taková podivná forma těhotenství to je, a to musíte vydržet a nebrat během toho taky jiný filmy, teda já to tak mám.

Nestal jste se za tu dobu trochu Zdeňkem Tomanem?
Samozřejmě, že ano, v tom je podstata té práce. Stejně jako to, že se pak musíte vrátit zase zpátky k sobě.

Ale pšesto, neprolnuly se Tomanovy manýry, jeho chování k druhým, někdy do normálního života herce Macháčka?
Možná. Ale třeba na své herecké kolegy, s cílem poškodit je, jsem nikdy žádné anonymní dopisy nepsal. Takže ta míra převtělení má určité meze.

Vaši ženu Peslu hraje Kateřina Winterová. Jak jste se jako manželé Tomanovi sehráli?
My jsme si s Kateřinou okamžitě rozuměli v tom, že mezi Tomanem a jeho ženou Peslou musel být velmi bizarní, ale silný vztah. Ti dva se určitě měli rádi. Oba byli židovského původu, v mládí zjevně podlehli komunistickým ideálům a postupně i bezostyšné hrabivosti a kariérismu. V tomhle byl Toman s Peslou ve shodě, a to byl náš výchozí pohled. Mě se s Kateřinou pracovalo ohromně dobře a myslím, že by mně bavilo točit s ní někdy i nějakou chytrou komedii.

Kristýna Boková hraje vaši sekretářku a milenku, před kamerou jste se sešli už poněkolikáté, znáte se dlouho. Je výhoda hrát s kamarády, nehrozí, že se třeba při milostné scéně s kamarádkou odbouráte?
S Kristýnou Bokovou hrozí, že se odbourám při jakékoli scéně. To tak s někým prostě máte. Třeba i s Jaromírem Dulavou to mám. Ale s Kristýnkou už to dávno víme, kromě těch filmů, co jsme spolu natočili, jsme spolu hráli taky deset let v divadle, takže víme svoje a já se na ni vždycky těším.

Všichni se soucitně ptají hereček, jak zvládají natáčení milostných scén. U herců se ale asi předpokládá, že je to v posteli před kamerou a celým štábem nesmírně baví. Jak to je?
Já mám většinou jen ostych, abych tu hereckou partnerku nějak neiritoval, třeba tím, že bych byl příliš hrubý, nebo naopak málo hrubý, nebo co já vím, záleží spíš na tom, jestli narazíte na někoho, kdo se z práce na těch intimních scénách hroutí, nebo na někoho, s kým si u toho můžete užít i spoustu srandy a Kateřina i Kristýnka jsou naštěstí ten druhý případ. Kristýnka se vlastně pořád jenom směje a to je velmi uvolňující.

S Ondřejem Trojanem se znáte dlouho, pojí vás i společné hraní v Divadle Sklep. Neměl tendence vám po sklepácku předehrávat?
On vám to někdy třeba začne i předehrávat, ale to jsou chvíle, na které já se taky těším, navíc na tom nebazíruje, když to pak třeba uděláte jinak, prostě to nevnímám tak, že by přede mě stavěl nádobu, do které se musím vměstnat, to je spíš tím, že on by nejradši dělal úplně všechno sám, včetně stavby dekorací a úpravy rekvizit, ale to je ten jeho strhující zápal a ten mě baví.

Máte nějaký rituál na place před natáčením?
Jo, dám si snídani.

Co vás dokáže rozhodit?
Nepřipravenost. Já musím umět celou roli zpaměti alespoň měsíc před natáčením tak, abych si byl jist, že to všechno můžu ze sebe vysypat jak v leže tak v běhu, rychle nebo pomalu, že to zašeptám nebo zakřičím a tak podobně. Pak už si hledám jenom další možnosti, jak by to šlo ještě udělat jinak. Tohle všechno musím mít hotovo, abych si to mohl užít. Vlastně nesnáším, když se někdo začne učit text teprve před scénou, teda s výjimkou Romana Luknára, u něj mi to nevadí, on je pak stejně vždycky skvělej.

Po Tomanovi máte docela dobrý trénink na post ve vysoké politice. Dovedete si sebe představit na takovém místě?
Já pevně věřím, že až do takového bahna se naše země nepropadne, aby mě potřebovala v politice.

O čem je film Toman pro vás?
O nás, o tom, jak jsme pořád ochotní tolerovat ten rozprodej své vlastní státní suverenity Rusům. To je pro mě největší vzkaz toho filmu, a jestli pro nás ta demokracie konečně začne být tak důležitá, abychom se vůbec snažili zjistit, co je to vlastně za hodnotu.