„Láska je pozoruhodný a inspirující dar,“ říká Ondřej Vetchý, hrobník z filmu Bezva ženská na krku
Charakterizujte stručně vaší postavu Božíčka. Jmenuje se Bohumil, Božíček je myšleno patrně ironicky. Je to chlap, který se po špatné životní zkušenosti ukryje na vesnici, kde žije životem, který mu v dané situaci vyhovuje. Je intelektuálně zdatný. Jde o druh rezignace na život s lidmi, před kterými takto utekl. Je příliš zatížen minulostí a po tom, co ho potkalo, ho chápu. Najde si klidné místo, kde se zašije, rozhodnut to tady doklepat. Náhle mu však vpadne do života ženská a navíc ne lecjaká. O to víc začíná zoufale bojovat o svůj život, který si zvolil a měl ho do tohoto osudného setkání plně pod kontrolou.
Proč jste se rozhodl přijmout tuto roli? A jaká jsou obecně vaše kritéria? Po každé je to jiné. Vždy je to ale vázáno na konkrétní lidi, se kterými mohu takto trávit a sdílet určitý čas, protože jinak bychom se ani nepotkali. Navíc je to samozřejmě i scénář a herecké obsazení. Za herecké kolegy jsem ochoten i bojovat, pokud jsem přesvědčen, že by se konkrétní role hodila z určitého důvodu pro jiného herce. A to se samozřejmě týká i mě samého. V případě filmu režiséra Tomáše Hoffmana šlo opět o setkání s člověkem, kterého mám moc rád, vážím si ho a rozumíme si. Je to vzdělaný, hodný, chytrý chlap, funguje perfektně jako producent a tato režijní zkušenost, kterou si dopřál, je opravdu nesdělná a já jsem byl ochoten stát mu při tom po jeho boku.
Jaký typ režiséra je Tomáš Hoffman? Jak pracuje s herci? Mám ho prostě rád a je mi s ním hezky. Je to inteligentní a slušný člověk. Film miluje a čas s ním strávený je obohacující. A co je pro mě nejdůležitější při samotné realizaci - je partnerský a otevřený.
Zasahoval scenárista Jiří Vejdělek do samotného natáčení? Byl-li na natáčení, postával stranou. Dokud nás Tomáš Hoffman neseznámil, ani mě nenapadlo, že je to Jiří Vejdělek, kterého samozřejmě znám podle jména jako výborného režiséra. Je to milý člověk a krásně jsem si s ním popovídal stejně jako kdysi dávno s Tomášem Hoffmanem, v dobách, kdy ještě ani netušil, že bude i režisérem.
Upoutávka k filmu Bezva ženská na krku:
Ve filmu hrajete po boku Petry Hřebíčkové. Jak probíhala spolupráce s ní? Zrovna teď se nacházíme na půdě pražského Činoherního klubu, kde asi před deseti lety se mnou a s Jaromírem Dulavou Petra Hřebíčková zkoušela jednu hru. Tehdy působila ještě ve Zlíně a párkrát jsme se potkali i při natáčení Případů 1. oddělení. A ještě je zde jeden průsečík, Petra má miminko s mým kolegou z Činoherního klubu, hercem Matějem Dadákem.
Božíček je v pořadí druhý hrobník ve vaší filmové kariéře po oscarovém Koljovi. Čím si to vysvětlujete? Dají se tyto dvě postavy porovnat? V případě hrobníka Brože z filmu Kolja to byla jeho první volba. Dělal tuto profesi s láskou a přesvědčením, své nebožtíky i pozůstalé upřímně miloval a navíc byl obklopen velkou rodinou, spoustou zvířat a dětí. Zatímco Božíček zbaběle od lidí utekl a vybral si profesi hrobníka právě proto, že si byl jistý, že se s živými lidmi bude potkávat minimálně.
Film Bezva ženská na krkupojednává o hledání lásky, sebe sama, o usmíření s rodinou. Pokud byste měl tento film doporučit divákům, co byste jim vzkázal? Je to příběh o setkání dvou dospělých lidí. Je to film o tom, že člověk má za svůj život plnou odpovědnost a to po celou dobu jeho trvání. Film o lásce, která lidem může pomoci. Zejména těm, kteří už nemají nebo ztratili chuť, odvahu a sílu věřit, že by jim ještě někdy mohlo být hezky. Díky šťastnému setkání dokážou prožít nejhezčí kus svého života a to v situaci, kdy už tomu ani jeden z nich nevěřil. Láska není abstraktní pojem. Je strašně mocná. Křídla lásky z vás udělají lepšího člověka, a pokud tato láska vydrží, tak je člověk lepším po celý život. Láska je pozoruhodný a inspirující dar, který dá člověku sílu, odvahu, tvořivost a naději! Mít odvahu pustit se do nového vztahu se všemi riziky a důsledky - do společného sdílení - není totiž žádná „prdel“!