Recenze: Noc v muzeu: Tajemství hrobky - unylé rozloučení s Robinem Williamsem
Shawn Levy je asi nejhorší velkorozpočtový režisér, který dnes žije a tvoří. A v tomto už třetím dílu finančně úspěšné (ale nikdy ne moc dobré) série sahá až na dno zoufalství.
Tvůrci měli naprosto otevřené možnosti. Mohli si dovolit cokoliv. Téměř jakékoliv existující či neexistující historické postavy, jakákoliv oživlá zvířata, skutečná či smyšlená. Prakticky jakákoliv jiná kouzla, ta nejroztodivnější. Průzkumy starých hrobek jako v Indiana Jonesovi. A co z toho?
Prd.
Divil jsem se tomu už u dvojky, ale u trojky je to ještě markantnější.
Ten film musel být velmi drahý. Hraje v něm spousta slavných a kvalitních herců, včetně dvou čerstvě mrtvých. Mnohé z těch herců známe z jiných filmů jako skvělé komiky. Jsou v něm záblesky nápadů na deset celovečerních filmů. Jsou v něm tuny drahých triků. A přesto... Prd. Herci jsou unavení a polomrtví (včetně těch, kteří před premiérou neumřeli). Většina vtípků jsou improvizované komediální scénky, které nemají žádný nápad ani jiskru, a které nijak nevyužívají fantasy námět filmu.
Trailer:
Dovolte mi ocitovat jediný vtip, kterému jsem se v průběhu celého filmu trošku uchechtl: Stiller povídá, že je poloviční Žid. Na to faraon reaguje: "Židy miluju, měli jsem jich asi 40 000!". Konec vtipu.
Mimo jiné by tento film mohl zábavným způsobem přiblížit malým divákům něco z historie, případně z londýnských památek, ale ani to se nestane. Dozvíme se jen to, že v Londýně je nějaké náměstí s velkými sochami lvů a že nejslavnější britská historická postava je Lancelot.