Retro recenze: Vejška - uložit do rapu dokonale vyšperkovanej patetickej track

Petra Kocourka (Tomáš Vorel jr.) a Michala Kolmana (Jiří Mádl) stále spojuje malba graffiti po noční Praze, přestože jsou oba ve svých běžných životech značně rozdílní. Petr hledá skrze graffiti svou budoucí uměleckou a tvůrčí dráhu, vyznává poctivější přístup a kvalitu a své hledání zpečeťuje přihláškou na UMPRUM. Tady se setkává s podmanivou a krásnou Julií (Eva Josefíková), která ho bez mrknutí jejího kaštanového oka okamžitě uhrane. Michal coby protekční synek studuje VŠE za užití nejnovějších podvodných metod a úplatků. Miluje rychlá auta a stejně tak rychlý a nezávazný sex, mladé slečny jsou pro něj jen místem ke krátkému „zaparkování“. Přestože znamená graffiti pro oba silné společné pouto, je nasnadě, že vzniknou mezi oběma writery první větší konflikty.

Oproti Gymplu nenechal režisér nic náhodě a rozhodl se uchopit graffiti v nezkreslené podobě tak, jak žije v pražských ulicích. Spolupráce s českým streetartistou Pastou Onerem vyšla nad očekávání dobře – jak je vidět, je i dnes možná spolupráce napříč generacemi, žánry umění i mezi jeho formální a syrovou, undergroundovou stránkou. Vejška celkově stírá klišé generací a jejích tradovaných stereotypů, tj. rodiče jako moudří, spravedliví, vzorní a ukáznění a mladí jako arogantní spratci utržení ze řetězu a bez sociálního cítění. Přesněji – tyto dvě polohy se ve filmu dialekticky mixují nezáležíce na věku postav, a vzniká tak živoucí a tepající organismus věrně zachycující současný život mladých lidí i jejich rodičů.

Jedna z nejskvělejších věcí na Vejšce je nesmírná synchronie obrazu a hudby. Za kameru se postavil sám režisér Vorel a náramně si pochvaloval zjednodušení své práce bez zdlouhavého vysvětlování svých záměrů kameramanovi. Toto nepřerušení toku Vorlovo energie a myšlenek dalo filmu po obrazové stránce nesmírný drive, který se v českých vodách je tak nevidí. Spolu s hudbou, kterou přímo pro Vejšku složil Mike Trafik (producent rapové skupiny PSH) a kterou opatřil rapem Vladimir 518, se jedná o výjimečný zážitek s pocity mrazení v zátylku.

Nejsem si jistá, zda je dobré okleštit tento film a mluvit o cílové skupině, pro kterou je určen. Samozřejmě, je to dravé, je tam rap, je to z vysokoškolských škamen a barových záchodků, ale znamená to, že tomu budou rozumět jen věkové skupiny 20 - 30? Myslím, že tady jde právě o tu společnou řeč, kterou našli tvůrci a producenti a která je velice přínosná a na plátně funguje. Není zde žádná kýčovitá drsnost ani zbytečný sentiment, který by diváka odtahoval, nebo budil výsměch. Naopak bych označila Vejšku jako zdařilou sociologickou sondu, která ukazuje provázanost sociálního postavení, hodnot, rodinného zázemí a roztáčejícího se kola osudu, jehož směr ale není slepě determinován. Naopak v průsečíku působení všech těchto vlivů nám dává osud šance, které můžeme a nemusíme využít pro naše sny a touhy. Snad nejlépe toto prolnutí všech rovin života shrnuje Vladimir 518, když zpívá: „Uložim do rapu patetickej track.“

A přesně to dokázala Vejška – vyjevit na betonových stěnách, ve skleněných vilách a 14 podlažních panelácích dokonale vyšperkovanej patetickej track.

Hodnocení: 85%