Režisér Tomáš Vorel: "Jsem pro to, aby se česká kinematografie opět znárodnila!"

Loni vám vyšla kniha "Rejža Vorel”. Ohlížíte se do minulosti?
Kniha vyšla ku příležitosti mých dožitých šedesátin. Divadelní publicista a editor Jan Dvořák mě vyzval, abych ve "zkratce a vtipně" vylíčil svůj život a napsal o divadle, které jsem tvořil, o filmech, co jsem točil, o lidech, které jsem potkal. Tak jsem se ohlédl za sebe a zjistil, že těch zážitků je tolik a jsou tak šílené, že se do té knihy vůbec nevejdou a že tomu čtenář ani neuvěří. Nakonec jsem zhustil svých šedesát let života do šedesáti stránek textu a celé to utlumil a umravnil, aby to vůbec mohlo vyjít. Dvořák k tomu dodal své komentáře, kde hodnotí jednotlivé filmy a dává do souvislosti s dobou a společenskými událostmi. Kniha vyšla loni v tištěné podobě a letos také elektronicky. Tak si ji můžete přečíst a zasmát se...

Váš film "Kouř" se dostal mezi nejlepších 10 filmů v anketě Kánon100. S jakým zjištěním a pocity?
Z toho jsem se ještě nevzpamatoval, vůbec to nechápu. KOUŘ je v desítce nejlepších filmů celé české kinematografie?! Vedle filmů Hoří, má panenko, Všichni dobří rodáci, Markéta Lazarová, Sedmikrásky, Obchod na korze… Na tyhle filmy jsem chodil tajně v sedmdesátých letech do filmového klubu. Tyhle filmy naprosto zvrátily mé dospívání a dovedly mne k rozhodnutí, že budu režisér a přihlásím se na FAMU. Ve snu mě nenapadlo, že se můj film jednou zařadí mezi tyto velikány. Když jsme KOUŘ v roce 1990 točili, tak to byla především radost, recese a provokace. A po premiéře na to nikdo moc nechodil a kritici to příliš nevychválili. Muselo uběhnout téměř třicet let, aby se z KOUŘE stal kult, aby zlidověl a aby ho filmoví historici zařadili do TOP 10. No já jsem v šoku...

O tom, že budete natáčet "Cestu domů", finále trilogie, se psalo již před 3 roky. Jak to vypadá s realizací? V čem vězí největší překážky?
Před třemi roky jsem začal teprve sepisovat scénário. Před dvěma roky jsem začal shánět peníze. A loni jsem film roztočil. CESTA DOMŮ je realizačně velice náročná. Odehrává se ve všech ročních obdobích, musíme točit chronologicky, protože tam hraje holčička Ema Šteflová, a ta nám roste před očima. Ve filmu je rovněž mnoho složitých triků. Blesky, mlhy, sněhy a zvířata. Něco se dá samozřejmě natočit v reálu. Mám malou kameru a protože jsem také kameraman filmu, tak chodím po rabštejnském kraji a točím káňata a vážky a datly a kachny a jeleny.

Ale něco se prostě natočit nedá. Třeba letící ledňáček nad hladinou, ten je tak rychlý, že ho ani nevidíte. Ani střílení kachen a jelenů nelze točit v reálu. A také nechci, aby se kvůli filmu zvířata zabíjela. To vše se musí udělat animací 3D. A to je nákladné. A jak známo, zafinancovat film v Čechách je věčný problém. Tady u CESTY DOMŮ je to obzvláště lopotné, neboť téma filmu totiž nikoho neohromuje a neláká. Pro sponzory a partnery jsem neatraktivní, nemají kam umístit svůj báječný “prodakt plejsment”...

A co pro vás znamená v případě titulu filmu ono "domů"? Je to blahodárná příroda, kterou našli hrdinové předchozích dvou filmů?
Napíšu to natvrdo, i když to možná bude působit patheticky: CESTA DOMŮ je cesta tam, odkud jsme vzešli. Cesta do našeho rodiště, cesta do hlíny, do nebe, do sebe. Je to cesta k našim zdrojům, k živé vodě, k divokému ohni, k větru bez zplodin, k zemi bez chemie. CESTA DOMŮ je výzvou za obnovu pohanských rituálů, za vzkříšení venkova a lidových tradic. Nechť povstanou rodinná hospodářství a ekologické farmy! Pryč s velkochovy a velkosklizněmi s tunami pesticidů, hormonů a všemožných jedů!

Kdy se film "Cesta domů" podívá do kin?
Nyní jsme v jedné polovině natáčení, ještě nás čeká točit v dubnu, červnu a srpnu. Pak budeme půl roku ve střižně, ve zvukové a trikové postprodukci. No a jestli se nám podaří film dofinancovat, tak by premiéra mohla být na jaře 2020. Měl by to být důstojný závěr celé vesnické trilogie: Cesta z města, Cesta do lesa, Cesta domů.

Na vašem facebooku jsem si všiml doporučení filmu "Bufo Alvarius", který pojednává o rituálu s halucinogenní žábou. Takže ona scéna s muchomůrkami z "Cesty do lesa" mnohé vysvětluje. Máte slabost pro přírodní "drogy"? Co pro vás znamenají?
Nikdy jsem se netajil tím, že požívám psychotropní látky, zejména Psilocybe bohemica (lysohlávka česká). A stále dokola tvrdím, že zážitek z magických hub je to nejúžasnější, co může člověka potkat. A celý nápad natočit CESTA Z MĚSTA vznikl vlastně "na houbách”. Ano, ty houby mě přivedly, abych točil o přírodě a o naší slavné civilizaci, jak tuto přírodu vytrvale devastuje.

V druhém díle CESTA DO LESA jsme se pokusili houbové tripy nějak zobrazit. Jsou to krátké zvukově vizuální sekvence, které jsme draze a složitě vyráběli na počítačích. Avšak onen zázračný stav na houbách se dá velice těžko sdělit obrazem a slovem, neboť zážitek jde zevnitř, skrze tělo. Proto jsem už resignoval tyto psychotropní stavy bytí někomu sdělovat a v dalších filmech vůbec ukazovat.

Ale když jsem loni shlédl film Bufo Alvarius, byl jsem zcela stržen. V tomto dokumentu jsou psychedelické stavy zobrazeny tak věrohodně a výpovědi účastníků rituálu tak autentické, že snad každý pochopí, že na těch "psychoaktivních drogách" něco musí být. Ať jsou to houby, kaktus, liána, nebo žába....

Jak přepínáte mezi moderním/online světem přehlceným informacemi a přírodou? Viděl jsem vás na jedné poměrně signifikantní fotce, kdy sedíte na židli obklopen vodou a listím a na kolenou vám leží laptop...
Ano, ta fotka je pro mne symbolická. Sedím u řeky Střely, která mě málem připravila o život. Ťukám do počítače Apple scénář CESTY DOMŮ. Spojení vrcholné technologie s živočišnou divokostí rabštejnského kraje. Avšak už jsem se naučil zachovávat rovnováhu mezi extrémy. Kdysi jsem u počítače trávil celý den a zničil si oči a záda. Pak jsem počítač a mobil házel do rybníka a nechtěl mít s digitální technologií nic společného. Jen jsem běhal a cvičil a plaval, abych se uzdravil. Ale nakonec jsem dospěl k tomu, že každý extrém je škodlivý a že počítač ke svému živobytí nezbytně potřebuji. Ale trávím s ním maximálně tři hodiny denně. Zbytek dne odpočívám a cvičím a raduji se. Takže moderní technologie používat, avšak co nejméně a držet si je od těla...

V roce 2015 jste jako první tuzemský producent začal zdarma zveřejňovat na internetu svoje filmy. Co to bylo za gesto? Zoufalost? Z nouze ctnost? A jak to vidíte po letech?
Žádná zoufalost. Bylo to naprosto uvážené a racionální rozhodnutí. Už jsem měl dost toho, že diváci sledují mé filmy na obskurních pirátských úložištích v naprosto zoufalé kvalitě. Tak jsem zřídil na YouTube VorelFilm OfficialChannel a nahrál tam všechno, co jsem kdy natočil. Takže už to nemusí nikdo nikde stahovat a krást. A ještě nám z toho chodí nějaké peníze z reklamy. Ale když nechci, aby reklamy příběh přerušovaly, tak to lze jednoduše zablokovat. Třeba film KAMENNÝ MOST můžete vidět na YouTube bez reklam a v rozlišení 4K! Když si ho pustíte doma na kvalitní třímetrové obrazovce, tak to máte ve stejné kvalitě, jako se to promítalo kdysi v kinech.

Podle mého vzoru další producenti a distributoři otevírají své kanály se svými filmy. Troufám si tvrdit, že na YouTube brzy vznikne kompletní filmotéka, kde každý, kdykoliv a kdekoliv na světě může zhlédnout jakýkoliv film. Takový filmový archiv. Zadarmo a v dokonalé kvalitě. Tuto službu žádné jiné médium neumožňuje. Když chcete vidět film v kině, tak vám většinou uteče, protože běží v kinech pár týdnů a pak ho vyřadí. V televizi to pustí třikrát, čtyřikrát a většinou to také nechytíte, protože jste zrovna v hospodě. A DíVíDí a BluRej má omezenou životnost, po pár letech přehrávání disky přeskakují, až přestanou hrát úplně. Takže zbývá internet, kdy můžete svůj oblíbený film kdykoliv vidět. Není to úžasné...?

Kam směřuje tuzemská kinematografie?
Jak pozoruji na svých filmech, tak se diváci rozdělují zhruba do tří skupin. Ti ortodoxní filmový fandové jdou do kina. Ti línější a otupělejší si počkají, až poběží v televizi. A nejmladší a nejlínější skupina si pustí film na počítači, nebo na mobilu, nebo jenom trailer k filmu. A zdá se, že tyto skupiny jsou na sobě zcela nezávislé. Neplatí tedy, že když dáte film na internet, tak že se pak nedívají v televizi. Můj poslední film INSTALATÉR Z TUCHLOVIC, měl v kinech něco přes 100 tisíc diváků. V televizní premiéře ho vidělo 1.6 milionu diváků. Na YouTube má přes milion zhlédnutí. A letos v televizní repríze měl 1.3 milionu diváků. Takže vidíte, že různá media sobě nekonkurují, ale podporují se...

Je vůbec možné se filmem uživit?
Uživit se filmem je v Čechách velmi těžké. Jen málo producentů má to štěstí, že se na jeho film lidé hrnou, že se zaplatí, či dokonce vydělá. A nedá se to předem nijak odhadnou. Třeba film GYMPL, od toho nikdo nic nečekal a byl to můj nejúspěšnější film a vydělal mně milióny. A já naiva myslel, že to tak bude napořád. Za ty peníze jsem si vybudoval v Braníku studio VorelFilm, nebo jsem to nacpal do dalších filmů, nebo prochlastal. A další film mě srazil na kolena, takže jsem byl zase na nule...

Jaký je podle vás ideální model pro financování českého filmu, potažmo celé tuzemské kinematografie?
Podívejte se na těch 10 nejlepších filmů v anketě Kánon 100. Kromě filmu „Ze soboty na neděli“ Gustava Machatého z roku 1931 všechny ostatní jsou financovány Československým státním filmem. Ani jeden film z doby porevoluční, z dob privátního filmu. Jak je to možné? Na to mám jednoduchou odpověď. Aby vznikl svobodný a nezávislý film, je potřeba splnit dvě podmínky:

1. Nesmí být ideologická, politická, ani jiná cenzura.

2. Stát musí zaplatit rozpočet celého filmu.

A tyto podmínky byly splněny v šedesátých letech, když vznikla ona slavná “nová vlna“. Tyto podmínky byly rovněž splněny, když jsme v roce 1989 chystali film KOUŘ. Začala perestrojka, vše se uvolňovalo a tály zábrany. Nikdo nám do scénáře nekecal a necenzuroval. A Filmové studio Barrandov bez diskusí, bez licitací celý projekt schválilo a zaplatilo. Tento zázrak jsem už nikdy u žádného svého filmu nezažil...

Když Václav Marhoul privatizoval Barrandov, a já ho v tom podporoval, tak nás Chytilová, Máša, Krejčík varovali, že se řítíme do pekla. My jsme se jim smáli, že jsou vyčpělí a bojí se soukromého podnikání. No a teď vidím, že měli pravdu, že privatizace české kinematografie byla osudová chyba. Od té doby jsou filmoví tvůrci vrženi do naprosté schizofrenie a zmatku. Jak obstarat na film peníze? Jak zůstat umělecky pravdivý a přitom vyhovět komerčnímu tlaku diváků?

Takže tvrdím, že natočit dnes svobodný a nezávislý film nelze. A jsem pro to, aby se česká kinematografie opět znárodnila! Aby opět vzniklo do roka třicet filmů, které stát zaplatí a to zcela zaplatí. A přitom nechá tvůrcům svobodu a individualitu a nebude je tlačit do předem připravených šablon.

Privátní film může existovat souběžně, vedle filmu národního. Tak jako existuje Národní divadlo vedle divadel soukromých...