Recenze: Česká novinka Bez doteku je obrovsky odvážný film s velmi originální stavbou

Jako "tahák" tohoto filmu je uváděno, že jeho režisérem je oficiálně Matěj Chlupáček, kterému bylo osmnáct let! Ovšem ještě v létě se tady mluvilo o tom, že film má dva "rovnoprávné" režiséry. Nevím, jaká je přesná pravda, a je mi to celkem jedno.

Skutečnost je taková, že Bez doteku (2013) je obrovsky odvážný film s velmi originální stavbou. První jeho polovina pojednává o tom, jak Jolana žije s matkou a otčímem (Marian Roden), který s ní zřejmě opakovaně spí. Pak se najednou skokem přeneseme o několik měsíců, možná let dopředu, kdy je matka a otčím zcela mimo hru a Jolana dělá kurvu v polo-luxusním bordelu, kterému šéfuje Ondřej Malý (hlavní skřet z Pout / 2010).

Záměrně se nikdy přesně nedozvíme, jaký řetězec příčin a následků Jolanu do toho bordelu dostal, a do jaké míry za to mohlo zneužívání, ale je jasné, že s Jolanou teď není všechno v pořádku. Například si pořád povídá s nějakým (polo)platonickým milencem, který ve skutečnosti neexistuje (na což při rozhovorech sám upozorňuje). Objeví se i Kryštof Hádek, který Jolanu zřejmě zoufale miluje a naivním způsobem ji chce z bordelu "zachránit".

A vše se uzavře scénou, která byla jako něco z filmu M. Nighta Shymalana a způsobila, že jsem se musel jít otázat několika lidí, co to celé mělo znamenat. Měl jsem svou teorii, přičemž kolegové recenzenti měli jinou teorii. V teoriích byl zásadní rozdíl, protože jedna z nich by znamenala, že film skončil happyendem, zatímco druhá by znamenala, že film končí totálním sestupem do pekla... Přestože jsem si nebyl jistý, která z verzí je správná (a jestli to mám chápat), nějakým způsobem to na mě celé zapůsobilo - na rozdíl od naprosté většiny českých filmů, ve kterých jsem se snahám o podobnou pointu většinou smál.

Musím se pochlubit, že nakonec jsem se odvážil oslovit režiséra, a ten mi potvrdil, že má teorie byla správná, muhahaha (více na konci ve spoilerech, pokud vás to zajímá).

Každopádně, k pochopení filmu (a především Hádkovy role) je nezbytné dávat dobrý pozor už při úplně první scéně, kdy si spolu dva chlapi povídají na střelnici a my vůbec netušíme, jakou to bude mít souvislost s následujícím filmem a co především si máme z jejich rozhovoru zapamatovat. Což by se dalo brát jako chyba tvůrců filmu. Ale Blade Runner (1982) taky celkem funguje, ať už je Deckard replikant nebo není, že ano...

Film obsahuje i jiné chyby. Někteří herci hrají poněkud ochotnicky, nebo aspoň jejich postavy vyznívají ještě absurdněji, než by asi měli být. Na druhou stranu, nejen Malý, ale i několik dalších lidí ve filmu hraje výborně a v životě bych nevěřil, že jde o debut režiséra samouka. Film naprosto hravě strčí do kapsy 99 procent závěrečných prací na filmových školách (tj. prací lidí, kteří by měli filmařinu už nějak zvládat).

Kardinální otázka je, zda stojí za to, jít na tento 75minutový film do kina. V našich kinech je k vidění mnoho filmů a spousta z nich je lepší, než Bez doteku. Na druhou stranu, nepamatuji si HODNĚ DLOUHO na žádný český film, který by byl takto originální a ambiciózní, a přitom dopadl tak přijatelně...

Druhá polovina filmu (v bordelu) končí jistou vypjatou scénou, která - pokud zapojíme logické uvažování - pravděpodobně skončila pro hrdinku velmi špatně, vážným konfliktem s šéfem bordelu (ale nevidíme to). Následuje krátký epilog, ve kterém hrdinka sedí u jakéhosi psychoanalytika a říká mu něco ve smyslu, že "teď už je to OK, vyrovnala jsem se s tím". A my vidíme, že ten psychoanalytik je onen smyšlený milenec, který se celou druhou polovinu (v bordelu) Jolaně zjevoval! A pak je konec filmu.

Někteří kolegové (včetně dvou producentů České televize, kteří film dostali do kin) se domnívali, že závěrečná scéna se skutečně odehrála chronologicky na konci filmu, a že Jolana byla z bordelu zachráněna, psychoanalytik ji dal opět dohromady, a navíc se ukázalo, že je zhmnotněním jejích bordelových poloabstraktních tužeb po pravé lásce. Takže film má happyend.

Ovšem skutečný režisérův záměr (ke kterému jsem se přikláněl já) byl takový, že závěrečná scéna se ve skutečnosti odehrála v době mezi otčímem a nevěstincem! Psychoanalytik Jolanu léčil z traumatu po znásilňování, ta mu tvrdila, že je v pohodě, ale zjevně nebyla, protože následně se stala kurvou a navíc si osobnost analytika v zoufalství promítala do svých naivních milostných představ. A nakonec byla šéfem bordelu zřejmě zabita nebo něco ještě horšího. Takže konec maximálně depresivní.

A jeden z kolegů se dokonce domníval, že obě poloviny filmu byly chronologicky přehozené, a že Jolana nejdřív dělala v bordelu a až pak ji začal otčím prznit!

Jak už jsem psal: Dávám přednost filmům, ve kterých je pro průměrně pozorného diváka jasně pochopitelné, zda mají happyend nebo superdepresivní konec. I když jím Bez dotyku není, stejně jde o nadprůměrný film a dost se těším, co dalšího jeho tvůrce (tvůrci?) natočí...

Hodnocení: 60%

P.S: Ve filmu je pár decentních a slušně erotických frontálů ze situací, které (doufám) režisér zná maximálně z pornofilmů.