Recenze: Saxána a Lexikon kouzel (II)

Ze vzpurné Saxany (Petra Černocká) vyrostla vzorná maminka, která má dcerku se skoro stejným jménem (Helena Nováčková). Malá Saxánka si jednoho dne usmyslí, že chce číst strašidelnou pohádku. Vydá se proto na půdu a náhodou narazí na Lexikon kouzel, díky kterému se dostane do pohádkového světa plného roztodivných bytostí.

V roce 1993 přišel Jurský Park Stevena Spielberga s natolik s přelomovými triky, že od té doby nemají filmaři prakticky žádné limity. Mohou nechat mizet města, vytvářet nové civilizace a vše působí reálně. Protože moderní trikové filmy dominují kinům, rozhodli se své polínko do ohně přiložit i čeští filmaři. A vzhledem k tomu, že aktuálně letí Harry Potter a komiksy, uzpůsobili tomu pokračování legendární Dívky na koštěti.

Bylo by nicméně nefér výše zmíněné přičítat pouhé touze po moderních trendech. Režisér Václav Vorlíček si fantasy (zmíněná Dívka na koštěti) i komiks (Kdo chce zabít Jessii?) osahal mnohem dříve, než na svět přišel nějaký obrýlený čaroděj. Vždy však šlo o podívanou, která respektovala starší diváky, případně jim byla rovnou určena. Ostatně, i původní Dívka na koštěti je přes všechny ty optické fígle a fantastické prvky především teenagerovskou komedií. Dvojka na podobný styl rezignuje. Je ryze dětským filmem, který jen čas od času pomrkne na dospělejšího diváka nějakým tím vtípkem. Což není nutně negativum. Tak to zkrátka v současných českých filmech pro celou rodinu chodí.

Horší je to se zvolenou formou. Tvůrci velmi nerozumně vsadili na kombinaci hraného a animovaného filmu, přičemž na digitální část angažovali (ke své i naší škodě) nějaké nezkušené nadšence. Film se zhruba ze dvou třetin odehrává v pohádkové říši a až na drobné výjimky je úroveň triků tragická. Přestože snímek prošel nákladnou a letitou postprodukcí, na výsledku to znát není. Na tiskové konferenci k filmu padlo: „Začali jsme film tvořit před Avatarem a po něm už je úroveň triků zkrátka trochu jinde.“ Ano, to je bezpochyby pravda. Jenže úroveň animace v druhé Saxáně hravě strčí do kapsy i zmíněný 18 let starý Jurský park.

Český film byl svého času proslulý nápaditými kulisami a kvalitními maskami. Doslova proto zůstává rozum stát, proč je naprosto celá pohádková říše tvořená na počítači (krom židlí, stolů atd.). Stejně je nepochopitelné, proč jsou postavy trpaslíka a malého čerta kompletně animované, přestože by je mohli hrát namaskovaní herci. Je to podobná technická zbytečnost, jako když v novém Poseidonu animovali tvůrci vodu.

Ukázkou smutného vývoje českého rodinného filmu je i recitační výkon hlavní hrdinky. Dříve jsme se mohli pyšnit přirozeně působícími dětskými herci. Dnes už to neplatí. Jakkoli se malá Helena Nováčková upřímně snaží, po celou dobu jsem se nedokázal zbavit pocitu, že před ní někdo stojí s textem na papíře.

Nedotažený je i fikční svět, ve kterém je sice mnoho pohádkových postav, ale tvůrci se jim vůbec nevěnují. Ve výsledku nevíme, kdo je kdo, jaký má pro daný svět přínos a podobně (přičemž největší záhadou je to, že obřího hrocha - viz obrázek vlevo - všichni označují za draka!).

Z trailerů se druhá Saxána jevila jako absolutní zlo, což film vyplnil tak způli. Pokud zůstaneme čistě u hraných pasáží, se kterými má Vorlíček největší zkušenosti a zaměříme se na dospělé herce, lze mluvit o ucházejícím průměru. Bohužel tím pokryjeme menší část filmu. A zbytek? Nikoli trapas. Pouhá lítost pramenící z toho, že se herci opravdu snaží, scenáristé neodvedli nejhorší práci a režisér očividně dělal, co mohl. Z tohohle digitálního guláše, který připomíná 20 let staré videohry, ale nikdo z nich neměl šanci vyjít jako vítěz.

Hodnocení: 30%

P.S. Dětem se to pravděpodobně líbit bude, protože 1) jsou tam animované potvůrky, 2) lítá se tam na koštěti a 3) úroveň animace a logika jsou jim šumák.