Režisér Jan Hřebejk o výjimečně kruté kriminálce, naivitě a fenoménu současného premiéra

Seriál Rédl není úplně běžným příkladem vaší tvorby, jaká specifika pro vás měla režisérská práce na tomto projektu oproti ostatním?
Výjimečná míra krutosti, prostředí, které jsem neznal, téma, o kterém jsem téměř nic nevěděl. Zachoval jsem se trochu jako houslista, který kývl na klavírní recitál v Rudolfinu.

Jaké jsou vaše vzpomínky na rozdělení Československa?
Mě to, že k němu došlo, nepřekvapilo. Už v době studentské stávky v roce 1989 bylo cítit značné rozdíly i zájmy mezi českými a slovenskými studenty. Dnes je to mnohem lepší.

Dozvěděl jste se při práci na Rédlovi o této době něco nového?
Ano, samozřejmě! I ledacos z dneška lépe chápu. Třeba fenomén předsedy vlády a jeho obliby mezi českými voliči.

Jak jste vnímal přerod totalitních ozbrojených bezpečnostních složek na demokratické?
Upřímně řečeno jsem do toho nijak zvlášť neviděl. Vnímal jsem politiky jako prezidenta Havla, ale do kalné vody transformace bezpečnostních složek jsem nedohlédl, tam jsem byl naivní.

Jaký pocit by si divák měl po zhlédnutí Rédla odnést?
Že je třeba vidět a vnímat věci v souvislostech. Třeba propojení bývalých bezpečnostních složek, organizovaného zločinu a byznysu.

Jak se vám spolupracoval se scenáristou Mirem Šifrou?
Skvěle! Dozvěděl jsem se něco, co jsem nevěděl. Protože ten příběh je velice originální!