Studna sází na plíživý teror i majora Zemana. Rozjíždí se ale velmi pomalu

Jestli existuje jediná epizoda 30 případů majora Zemana, kterou znají úplně všichni, tak je to právě mrazivá Studna. Řádění starého Brůny je v podstatě jediným dílem komunistického výplodu, jenž je svými kvalitami a filmařským řemeslem všeobecně uznáván a mnoha československým divákům zadělal na noční můry. Případ, jimž se tvůrci v čele s Jiřím Sequensem inspirovali, se stal v roce 1968 ve vesnici Vonoklasy a okolnosti tragédie rodiny Jelínkových zůstávají dodnes záhadou i kvůli rozdílným a nesedícím výpovědím jediného přeživšího – syna Stanislava ml. Novinka z dílny Kopáčové a scenáristické dvojice Miro Šifra/Kristina Májová ovšem slibuje být poněkud zevrubnější a více psychologickou sondou do nitra nechvalně známé tragédie.

Minisérie se totiž už od začátku vůči slavné seriálové epizodě velmi silně vymezuje, dokonce ji chytře zakomponuje do děje. Seriál totiž začíná 12 let po zmiňované tragédii, kdy probíhá premiéra ostře sledovaného dílu, na který se (i přes logické znechucení) dívá právě i Stanislav ml., jenž nemůže věřit, jak autoři jeho otce a děsivé události vyobrazili. Kopáčová a spol. se tak během záběrů na Brůnu třímajícího sekyru velmi záhy vymezují proti tehdejšímu tendenčnímu vyprávění, jež bylo ovlivněné režimem, a snaží se ukázat skutečný příběh rodiny Jelínkových, a to od samotných počátků.

Záhy se tak podíváme do třicátých let, kdy se Marie zamiluje do mladého a nadšeného vojáčka Standy a i přes nevoli rodičů se za něj provdá. Vybudují si dům na kraji Vonoklas s pouze dvěma sousedy, kde vychovávají svého jediného syna, jenž se ovšem v dětství nakazí dětskou obrnou a lékaři mu dávají jen malé naděje na normální život. Rekonvalescence ovšem (jak víme z pohledu do 70. let) probíhá nad očekávání dobře. Bohužel takhle pozitivně neprobíhají vztahy se sousedy, které se po několika událostech postupně komplikují. Nepomáhá tomu ostatně ani komplikovaná povaha hlavy rodiny Stanislava, jež postupně vyplouvá na povrch a začíná ukazovat své stinné stránky.

Seriál hezky těží ze zvoleného stylu vyprávění, kdy divák příběh sleduje ve dvou časových rovinách a už od počátku moc dobře ví, co se v únoru roku 1968 v domě Jelínkových stalo. Vyprávění jejich rodinného osudu tedy může od počátku sázet na pomalu se plížící pocit nebezpečí a stále více zřetelnější pocit nejistoty a počínajícího teroru. Tyto prvky pak lemují linky okolo prvotní zamilovanosti Standy a Marie v první epizodě či rozverných klukovských trampot jejich syna v dalším díle, za nimiž vykukují první střípky napjatých vztahů a pomalu bublajících konfliktů. Režie i scénář dokážou s těmito protikladnými pocity hezky pracovat, stejně jako s linií ze sedmdesátých let, která prozatím šikovně pracuje s událostmi okolo premiéry majora Zemana. Scénář dosud skvěle prokresluje jak ústřední postavy, tak pomalu se stupňující spory se sousedy, jež se vyostří během druhé epizody.

Kopáčová umí výtečně budovat atmosféru i servírovat několik správně působivých scén. David Švehlík dodává čím dál nepříjemnějšímu Stanislavovi jak správné charisma, tak pocit nejistoty, kdy divák netuší, co od jeho postavy může čekat. Johana Matoušková skvěle prodává mateřské útrapy a příjemné překvapuje Jakub Prachař, jenž navíc vyfasoval od autorů pořádný pupek a už by zde mohl po svém dědečkovi Ilju Prachařovi klidně převzít roli Trautenberka.

I když úvodní epizody obsahují několik výrazných momentů a nedá se jim upřít poctivé řemeslo, zároveň trpí rozvleklým tempem a několika rozporuplnými tvůrčími volbami. Tempo je opravdu příliš pomalé, více než hodinová stopáž prvního dílu působí dost přepáleně i kvůli tomu, že se tu vlastně jen představují ústřední postavy a nastiňují vztahy.  První díl navíc trochu doplácí i na úvod, v němž Švehlík s Matouškovou hrají postavy kolem 20 let, což je zejména v podání 52letého Švehlíka těžko uvěřitelné a snadno to vyvede člověka z míry i pozornosti.

Druhá epizoda vyznívá oproti rozvleklému a scenáristicky trochu rozpadlému startu mnohem lépe a sebevědoměji, zejména čím dál znatelnější sousedské pnutí tu funguje na jedničku. I zde se ovšem jeden ze zásadních momentů, jenž stojí za zhoršením vztahů, dal po scenáristické stránce prodat o něco uvěřitelněji.

I přes pomalejší start, kdy se zejména v prvním díle chvílemi i scenáristicky tápe, má ovšem Studna karty rozdány velice slibně a potenciál, že se bude kvalita epizod společně s mrazivou atmosférou zvyšovat každým týdnem, je tu poměrně velká. Začátek tedy není tak suverénní jako v případě loňské Metody Markovič, i přesto si zde nejspíš příznivci true crime dramat přijdou na své.

Začali jste na minisérii Studna také koukat? Nezapomeňte ji ohodnotit na Kinoboxu. Podívejte se také na žebříček nejlepších seriálů, které jsou dostupné na platformě Voyo.