V dobrém i zlém jde proti diváckému očekávání. Hvězdně obsazené povídání o sexu ale tápe

Evžen (Jiří Langmajer) a Anna (Petra Hřebíčková) žijí ve zdánlivě spořádaném manželství, limitovaném na každodenní hádky a sarkastické komentáře. Stereotyp, puntičkářství a zvuky dovádění jejich sousedů naruší jedna společná večeře, na níž se Anna rozhodne sexuálně aktivní sousedy (Martin Hofmann a Tatiana Pauhofová) proti Evženově vůli pozvat. Přátelští sousedé se rozhodnou s Evženem a Annou podělit o svou sexuální otevřenost, načež se rozběhne konverzační smršť o sexuální svobodě, střetu volnomyšlenkářství s prudérností a podstatě funkčního vztahu.

Základní rámec střetu obou domácností a nečekaná nabídka ze strany uvolněných sousedů nahrává domněnce, že by mohlo jít o parodii na Hranice lásky s Martinem Hofmannem v téměř totožné roli, nicméně V dobrém i zlém jde dost jiným směrem. Především neukazuje sexuální nevázanost jako spásu či zkázu vztahu, ale jako nástroj k otevření diskuze o jeho funkčnosti. Trochu trapná večeře se tak nakonec mění v dusnou párovou terapii, protkanou sarkastickými hláškami a nečekanými přiznáními. V nastalé atmosféře nakonec funguje sousedka Laura jako naslouchající terapeutka a její bezprostřední manžel Tomáš coby katalyzátor potřebných konfliktů, odhalujících podstatu vztahových problémů ústředního páru. 

Jak se události začnou rozvíjet a postavy odhalovat, ukáže se největší klad filmu, a sice odepření divákových očekávání, které si předem připraví. Od začátku snímku si diváci utvářejí určité hypotézy o postavách, tónu filmu i způsobu vyprávění. Všechny tyto hypotézy ale počin divákovi odepře a svou výstavbou i obsazením překvapuje diváka na několika úrovních. Nejen po stránce stylu, ale také co se týče vývoje událostí a na o něco vyšší úrovni i co se týče postav.

Všichni čtyři herci jsou známí jako častí tahouni rozpustilých romantických oddechovek, u nichž se diváci napojují na problémy štěstí hledajících žen hraných Petrou Hřebíčkovou, smějí se hláškám světáků Jiřího Langmajera a Martina Hofmana nebo obdivují křivky Táni Pauhofové. Přítomnost všech čtyř ve filmu, jehož tématem je sex a manželské soužití, by na diváka měla zapůsobit jako příslib obdobných vzorců. Nicméně film podvrací všechna tato očekávání, každý z herců se svou rolí vymyká své obvyklé škatulce – Evžen (Langmajer) je úzkoprsý pedant, Anna (Hřebíčková) je frustrovanou manželkou, která své touhy vzdala, Tomáš (Hofmann) je sice příliš otevřený, ale kultivovaně vystupující muž a Laura (Pauhofová) vystupuje jako hlas rozumu. Zároveň se film postupně vzdaluje žánru komedie a stává se čím dál bolestnějším dramatem, kdy ukazuje, že partnerské rýpání může mít mnohem hlubší a znepokojivější význam, než být komickým prvkem. 

Všechny znaky, netypické pro české romantické komedie, nicméně nejsou tak úplně dílem tvůrců filmu V dobrém i zlém. Jako předloha k filmu posloužil španělský snímek Sentimental, což je zřejmě důvodem netypičnosti výstavby filmu, ale také zdrojem několika problémů. Na filmu je totiž až nepříjemně vidět, že jeho scénář nebyl napsán s českými postavami a pro český trh, a pouhé přenesení děje do našich reálií z něho neudělá film pro domácího diváka. 

Tím nejpalčivějším problémem jsou dialogy, což zabolí o to více u konverzačního dramatu. Tvůrci se podle všeho ani nenamáhali dialogy více „počeštit” a nechávají herce mluvit spisovně, vzletně a tak, aby to znělo pokud možno co nejméně přirozeně. Celý film tedy nejen vypadá, ale i zní jako ledabylá divadelní hra. Většina replik mají být vtipné hlášky, což se bohužel neděje, protože herci je zabíjejí nesedící intonací a timingem. Nepřirozeně a papírově znějící dialogy pak působí spíše otravně než vtipně, stejně jako rozložení všech postav.

Film má navodit dojem, že manželství Evžena a Anny se rozpadlo kvůli špatné komunikaci obou, ale Evžen z něho ve výsledku vychází jako zamindrákovaný sobec, jehož nároky Anna celá léta bezmocně trpí. Ani jednomu ale nemáme příliš příležitostí fandit, protože jeden očekává nevyřčené a druhý se projevuje jako narcistní psychopat. Tomáš a Laura vystupují jako sympatické a přátelské postavy, které nic nemyslí zle. Místo toho ale působí jako lidé s nízkou sociální inteligencí, jež nevědí, kdy odejít a z nějakého důvodu si myslí, že pozvat mrzoutský pár, jenž sotva znají, na orgie je skvělý nápad.

V dobrém i zlém se snaží počáteční komediální rovinu posouvat k psychologickému dramatu, postavy se ale ke kýžené katarzi propracovávají jen skrze hysterické hašteření a nevtipně podané urážky, vývoj obou hlavních postav je navíc podaný dost zrychleně a nepříliš uvěřitelně, což může být ale dáno postavami, na něž není díky nesedícím dialogům nijak jednoduché se napojit či je mít rád. V zásadě sledujeme hašteření dvou vyhraněných postav, mluvících nepřirozeným jazykem, na což reagují dvě další figury podivně nezúčastněným způsobem. V dobrém i zlém nepatří mezi typické české komedie posledních let, bohužel nepatří ani mezi ty nejzdařilejší.

Nezapomeňte film ohodnotit na databázi Kinobox. Podívat se můžete také na nejlepší romantické filmy nebo na nejlepší remake filmy.