V dobrém i zlém jde proti diváckému očekávání. Hvězdně obsazené povídání o sexu ale tápe
Evžen (Jiří Langmajer) a Anna (Petra Hřebíčková) žijí ve zdánlivě spořádaném manželství, limitovaném na každodenní hádky a sarkastické komentáře. Stereotyp, puntičkářství a zvuky dovádění jejich sousedů naruší jedna společná večeře, na níž se Anna rozhodne sexuálně aktivní sousedy (Martin Hofmann a Tatiana Pauhofová) proti Evženově vůli pozvat. Přátelští sousedé se rozhodnou s Evženem a Annou podělit o svou sexuální otevřenost, načež se rozběhne konverzační smršť o sexuální svobodě, střetu volnomyšlenkářství s prudérností a podstatě funkčního vztahu.
Základní rámec střetu obou domácností a nečekaná nabídka ze strany uvolněných sousedů nahrává domněnce, že by mohlo jít o parodii na Hranice lásky s Martinem Hofmannem v téměř totožné roli, nicméně V dobrém i zlém jde dost jiným směrem. Především neukazuje sexuální nevázanost jako spásu či zkázu vztahu, ale jako nástroj k otevření diskuze o jeho funkčnosti. Trochu trapná večeře se tak nakonec mění v dusnou párovou terapii, protkanou sarkastickými hláškami a nečekanými přiznáními. V nastalé atmosféře nakonec funguje sousedka Laura jako naslouchající terapeutka a její bezprostřední manžel Tomáš coby katalyzátor potřebných konfliktů, odhalujících podstatu vztahových problémů ústředního páru.
Jak se události začnou rozvíjet a postavy odhalovat, ukáže se největší klad filmu, a sice odepření divákových očekávání, které si předem připraví. Od začátku snímku si diváci utvářejí určité hypotézy o postavách, tónu filmu i způsobu vyprávění. Všechny tyto hypotézy ale počin divákovi odepře a svou výstavbou i obsazením překvapuje diváka na několika úrovních. Nejen po stránce stylu, ale také co se týče vývoje událostí a na o něco vyšší úrovni i co se týče postav.
Všichni čtyři herci jsou známí jako častí tahouni rozpustilých romantických oddechovek, u nichž se diváci napojují na problémy štěstí hledajících žen hraných Petrou Hřebíčkovou, smějí se hláškám světáků Jiřího Langmajera a Martina Hofmana nebo obdivují křivky Táni Pauhofové. Přítomnost všech čtyř ve filmu, jehož tématem je sex a manželské soužití, by na diváka měla zapůsobit jako příslib obdobných vzorců. Nicméně film podvrací všechna tato očekávání, každý z herců se svou rolí vymyká své obvyklé škatulce – Evžen (Langmajer) je úzkoprsý pedant, Anna (Hřebíčková) je frustrovanou manželkou, která své touhy vzdala, Tomáš (Hofmann) je sice příliš otevřený, ale kultivovaně vystupující muž a Laura (Pauhofová) vystupuje jako hlas rozumu. Zároveň se film postupně vzdaluje žánru komedie a stává se čím dál bolestnějším dramatem, kdy ukazuje, že partnerské rýpání může mít mnohem hlubší a znepokojivější význam, než být komickým prvkem.
Dialogy z jiného světa
Všechny znaky, netypické pro české romantické komedie, nicméně nejsou tak úplně dílem tvůrců filmu V dobrém i zlém. Jako předloha k filmu posloužil španělský snímek Sentimental, což je zřejmě důvodem netypičnosti výstavby filmu, ale také zdrojem několika problémů. Na filmu je totiž až nepříjemně vidět, že jeho scénář nebyl napsán s českými postavami a pro český trh, a pouhé přenesení děje do našich reálií z něho neudělá film pro domácího diváka.
Tím nejpalčivějším problémem jsou dialogy, což zabolí o to více u konverzačního dramatu. Tvůrci se podle všeho ani nenamáhali dialogy více „počeštit” a nechávají herce mluvit spisovně, vzletně a tak, aby to znělo pokud možno co nejméně přirozeně. Celý film tedy nejen vypadá, ale i zní jako ledabylá divadelní hra. Většina replik mají být vtipné hlášky, což se bohužel neděje, protože herci je zabíjejí nesedící intonací a timingem. Nepřirozeně a papírově znějící dialogy pak působí spíše otravně než vtipně, stejně jako rozložení všech postav.
Film má navodit dojem, že manželství Evžena a Anny se rozpadlo kvůli špatné komunikaci obou, ale Evžen z něho ve výsledku vychází jako zamindrákovaný sobec, jehož nároky Anna celá léta bezmocně trpí. Ani jednomu ale nemáme příliš příležitostí fandit, protože jeden očekává nevyřčené a druhý se projevuje jako narcistní psychopat. Tomáš a Laura vystupují jako sympatické a přátelské postavy, které nic nemyslí zle. Místo toho ale působí jako lidé s nízkou sociální inteligencí, jež nevědí, kdy odejít a z nějakého důvodu si myslí, že pozvat mrzoutský pár, jenž sotva znají, na orgie je skvělý nápad.
V dobrém i zlém se snaží počáteční komediální rovinu posouvat k psychologickému dramatu, postavy se ale ke kýžené katarzi propracovávají jen skrze hysterické hašteření a nevtipně podané urážky, vývoj obou hlavních postav je navíc podaný dost zrychleně a nepříliš uvěřitelně, což může být ale dáno postavami, na něž není díky nesedícím dialogům nijak jednoduché se napojit či je mít rád. V zásadě sledujeme hašteření dvou vyhraněných postav, mluvících nepřirozeným jazykem, na což reagují dvě další figury podivně nezúčastněným způsobem. V dobrém i zlém nepatří mezi typické české komedie posledních let, bohužel nepatří ani mezi ty nejzdařilejší.
Film si velmi slušně nakročí, když zprvu rozpustilou komedii postupně přetaví v nepříjemné vztahové drama. Bohužel tvůrci při adaptování španělské předlohy neupravili dialogy tak, aby zněly přirozeně z českých úst, a nedaří se jim vykreslit postavy tak, aby vyznívaly sympaticky.