Recenze: Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 je nevyhnutelná prohra

Je třeba hned zkraje říct, že základní kámen úrazu leží již v předloze. Po dynamické pětici knih se Rowling vyčerpala. Následovala výplňová šestka, kterou zachránily citové lapálie a pak přišel roztahaný sedmý díl, v jehož  první polovině se toho vlastně moc nestane. Převážně utvrzuje v tom, co je již čtenářům dávno jasné, případné  postavy zdlouhavě řeší poměrně triviální problémy. V knize to šlo akceptovat díky výraznější druhé polovině, která celkový dojem zachránila. První část filmu podobný luxus v současné době nemá. Stojí osamocena a právě díky tomu vynikají její nedostatky.

Hlavní chybou je to, s jakou urputností se snímek drží předlohy. Dodnes nepřekonaný třetí díl jasně ukázal, že lze současně vytvářet osobité filmové dílo i věrnou adaptaci. První část Relikvie smrti na něco takového rezignuje. Čistě opisuje, snaží se dát alespoň minimální prostor všem postavám a často na úkor logiky. I nečtenářům předlohy, kteří znají Harryho pouze z přítmí kinosálů, bude divný rychlý úvod, ve kterém jedna z důležitějších postav série umře mimo obraz. Proč takový uspěchaný začátek? Protože to tak bylo v knize! Podobných momentů je ve filmu až nezdravě a filmaři, respektive scenárista Steve Kloves si zaslouží obří facku za to, že bílá místa z knihy nedoplnili o osobité (a dynamičtější) sekvence. Filmu by to jen prospělo.

V první půli film ještě docela šlape. Střídá lokace, postavy mají co dělat a čas od času nechybí dramatičtější moment. Nejlepší je pasáž na ministerstvu, kam Harry s Hermionou a Ronem infiltrují, aby získali jeden z viteálů. Svižná (a současně ohromně vtipná!) sekvence je vrcholem celého filmu. Problém je v tom, že se nachází zhruba v polovině 146 minut dlouhé podívané a od té chvíle se skutečně nic pořádného nestane. Na zbytek filmu se přeneseme do lesů, kde občas dojde na hádku, postavy většinu času dřepí ve stanu, sem tam si někdo někam odskočí a pak přijde konec (tedy něco jako nudnější heterosexuální verze Zkrocené hory). To, co by šlo odvyprávět v nějakých 20ti minutách tvůrci zcela nerozumně natáhli na více jak hodinu. Zatímco v předchozích dílech tedy bylo patrné, že se hodně škrtalo, aby výsledek „nějak fungoval“, zde je dojem paradoxně opačný. Vše důležité, co se v první části Relikvie smrti odehraje, šlo klidně nacpat do poloviční stopáže. Jediným skutečným oživením druhé půli filmu je krátká animovaná sekvence vyprávějící historii Relikvie smrti. Svou originalitou bohužel stojí osamocena.

Snaha pojmout vše a pro všechny má ještě dva neblahé důsledky – krom ústřední dvojice nemá naprosto žádná jiná postava dostatečný prostor a vše se až příliš vysvětluje, takže je každá událost jasná pět minut dopředu. Kriste, už dávno to není film pro 12tileté děti, tak proč ta opatrnost?

Z technického hlediska je snímek na vysoké úrovni a těžko lze Davidu Yatesovi vyčítat to, že snímek zdaleka tak „netáhne“, jak by se zasloužilo. S podobným scénářem se zázraky dělají těžko. Na druhou stranu měl jako režisér stát za větším spádem.

Kdysi padala v případě filmů Kill Bill vol. 1 a Matrix Reloaded tatáž výtka, že jde o pouhou „část celku“. Oba filmy podstatně lépe vynikly až s druhou částí. Je třeba si ovšem uvědomit, že v obou případech šlo o tempem vyvážené filmy, jejichž základní chybou byl čistě otevřený konec. Ten první Relikvie smrti také má, navíc ale nudí zbytečnou vatou, kterou šlo nahradit / vyškrtat. Společně s Princem dvojí krve je Relikvie smrti – část 1 nejzbytečnějším dílem filmové série. Jeho nedostatky mají jedinou výhodu. Pokud bude i druhý díl podobným otrocky doslovným opisem, máme se přeci jen na co těšit. Druhá část knihy je totiž o poznání výživnější, než ta první.

PS. Jen pro představu, jak "vidím" filmového Pottera. 1 - 70%, 2 - 70%, 3 - 100%, 4 - 80%, 5 - 85%, 6 - 70%.