Pan Černý pás proti výrobcům dětské pornografie. Jak závažné téma se dá ještě podat lehce?

S fyzickým dopadením pachatelů protagonista nemá moc problémů, vždyť jej to naplňuje takovým štěstím a na kolegy zapůsobil už úvodní záchranou policisty v nouzi, po níž mu na stůl přistála pracovní nabídka. Je to svým způsobem moderní supermuž, jestliže se vám do těchto parametrů vedle ovládání bojových umění ve prospěch ostatních (a vlastní zábavy) vměstná ještě „smažení“ počítačových her s přáteli, v čemž Lee také vyniká. A všichni z jeho týmu jsou z něj tak nadšení!

Radost nezastírá ani nadřízený Kim, muž „ve středním věku s pivním pupkem“, jehož má Lee při zásazích chránit a řídit se jeho pokyny. Mají mezi sebou bratrské pouto a v první třetině hodinu a třičtvrtě dlouhého filmu dopadnou několik zlobivých a skoro vybitých kriminálníků v podmínce. Režisér a scenárista Joo-hwan Kim tím ale poukazuje na velmi reálné společenské problémy s propuštěnými i obecně svobodnými recidivisty, jež mají ochránci zákona v merku z důvodů vražd, znásilňování či dokonce výroby a distribuce dětské pornografie. Jenže k dispozici není dost financí a pracovních sil k jejich efektivní kontrole, kterou přitom ne vždy důsledný právní systém vyžaduje.

Sociální odpad, schopný násilného a sexuálně motivovaného kontaktu s dětmi, tu zastupuje Kang Ki-jung, letitý zvrhlík unikající čtyři roky před zatčením, jenž si odseděl čtvrtstoletí za napadení patnácti dívek mladších třinácti let. O něm padne první zmínka až ve 34. minutě filmu, tedy po velmi oddechové seznamovací části naplněné lehkým humorem a poznáváním postav, které si mezi sebou utváří jasné vazby. Lee představí nadřízeného Kima i svým pařícím kámošům, kteří pomocí dronu pomáhají lokalizovat mizeru, jenž si GPS z nohy sejmul (a šéf divize elektronického monitoringu je hrozně unešený z toho, co mu takový dron zprostředkovává).

Po zmínce o pedofilii film celkově potemní a Lee musí zachránit vlastní tetu, kterou v jejím kadeřnictví napadne jiný sledovaný delikvent. Tradiční průnik osobního a pracovního života v něm aktivizuje „ochranářskou bestii“ a on vrhá veškeré své síly do co možná nejpečlivější kontroly osvobozeného Kanga, jehož příjezd na nové místo pobytu obklopují desítky naštvaných občanů s transparenty. Tím ale převážně končí zohledňování společenské makroperspektivy a vyprávění se zúží na oboustranně popisovaný detektivní případ – Kang ihned přijímá hrůznou zakázku na filmování dětských videí, jež dále poputují ke zpeněžení na dark webu, a Lee hodlá jakékoli dětské újmě zabránit.

Utahování smyčky kolem mužů zákona zvýznamňuje rozsáhlá akční sekvence kolem šedesáté minuty, během níž protagonista, dávno oproštěný od žádoucí zábavy, konečně prokáže své bojové dovednosti na početní přesile. Vede si stejně skvěle jako hrdinové Zátahů a Ip Mana, potažmo jako Steven Seagal, který také vždy ochotně spráskal původce sebemenší morální ambivalence. Tady se přitom ženeme za zosnovateli toho snad nejodpornějšího lidského zločinu, což v tomhle nálady střídajícím akčním provedení samozřejmě vyznívá jaksi zvláštně.

Tentokrát to ale bohužel neznamená přínosné ozvláštnění, v čemž Korejci bývají machři a naposledy to na Netflixu potvrdili originálně vystavěnou multižánrovkou Mise napříč. Hnát se za zmlácením Kanga a jeho hnusných kompliců je bezpochyby chvályhodné, ale vinou divně nevyváženého přístupu to přináší jen střídmou katarzi. Když se Lee rve s přesilou před očima svázané holčičky, již zachraňuje před nevyléčitelnými traumatickými následky, je to svým způsobem poctivý akční moment. Když si následně na pomoc povolá zbylé počítačové pařmeny a do doupěte hydry postupuje částečně na vlnách buddy-komedie, není to nic moc.

Znáte-li poměry korejských tonálních mišmašů, Pan Černý pás vás víceméně v ničem neurazí a nepřekvapí. A to je v tomhle případě spíš na škodu. Film v součtu funguje jako pilotní díl seriálu na dané téma, což je stále častějším streamovacím jevem i na úrovni celovečeráků. Jeho rytmus tak plyne epizodicky a rozvolněně, nemá moc chvilek překvapení a ústí do zploštělého tvaru, který je koncepčně a samou naivitou moc vzdálený od realismu a zvoleným tématem zase moc upjatý na zábavnou žánrovou šlehu. Vývoj protagonisty, jemuž se v původně rozverném zaměstnání samou temnotou otevírají oči, navíc také probíhá čistě tendenčně.

Prohlédněte si žebříček nejlepších akčních filmů Netflixu podle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.