Nový Terminátor brutálně zabíjí i filozofuje. Fanouškovskou extázi ale nepřinese
Sci-fi sága, která po propadácích a průšvizích s podtituly Genisys a Temný osud vlastně neví kudy kam, se tudíž vrací ve formátu, v němž na kovové smrtící roboty zatím nejsme zvyklí – v podobě animovaného seriálu. Tedy lépe řečeno anime seriálu, což je v tomto případě velmi zásadní informace. Kromě toho, že seriál samozřejmě obsahuje základní prvky tohoto žánru, ho navíc dostalo na starosti renomované animační studio Production I.G, jež má na kontě legendární Ghost in the Shell či kultovku Kuroko no basket. A to už je nadějný základ pro solidní žánrovku.
Základní příběh zůstává v podstatě stejný, i tentokrát se do minulosti z postapokalyptické minulosti vydává vraždící velvyslanec Skynetu a lidská bojovnice, jež se snaží změnit kurz probíhající války. Tentokrát se ovšem nevydají do Ameriky po stopách Johna Connora, ale do Tokia. Zde, samozřejmě v srpnu roku 1997, hodlá vědec Malcolm Lee spustit revoluční umělou inteligenci zvanou Kokoro, která má dostatečnou sílu a prostředky Skynet před soudným dnem zastavit.
Smrtící terminátor má za úkol dostat se k doktorovi a Kokoro vypnout. Rozhodne se k tomu účelu unést Malcolmovy děti, o něž se však víc než tatínek stará obětavá chůva Misaki. Začíná tak hra o čas i o přežití. Co když ale Kokoro dojde k podobným závěrům o lidstvu jako Skynet? A dokáže ji Malcolm přesvědčit, že lidé za záchranu opravdu stojí?
Tentokrát bez Connora
Tvůrci naštěstí pochopili, v čem vězí hlavní atributy série a díky bohu jim také došlo, že motat se opět kolem rodiny Connorových nemá smysl. Proto přesunuli události okolo soudného dne do Japonska, které ukrývá v konci moderního světa také svůj díl skládačky. Mnoho diváků ho sice může považovat za zbytečný apendix vycucaný z prstu, téma konkurenční umělé inteligence ovšem dodává látce přeci jen potřebnou novou přísadu. Tou je navíc i prostředí Tokia, které po tragédiích z minulosti prochází proměnou a už se částečně spoléhá na robotické pomocníky.
Všechny tyto prvky dokáže seriál patřičně vytěžit a zpočátku nám předkládá poměrně poutavý příběh plný otázek a příslibů do budoucna. Téměř každá postava má své tajemství, nikdo není černobílý a scénář se snaží přicházet s poctivou dávkou zvratů. Atmosféra je navíc podstatně temnější a akce brutálnější, než by člověk čekal.
Když se tedy terminátor vydá do boje, jde v jeho případě o totální destrukci, při níž trhá končetiny a vyprázdní do lidských obětí klidně celý zásobník. Příznivci nekompromisní jízdy by tedy měli být spokojeni. Obzvláště když tvůrci od filmových předchůdců šikovně opisují a s klasickými prvky značky si správně hrají. Animace pak sice nijak nevybočuje ze zajetého anime standardu, k chladné a nekompromisní atmosféře seriálu se však hodí.
Když scénáři dochází dech
Jenže s postupující stopáží se ukazují limity scénáře, který měl na starosti Mattson Tomlin, autor přinejlepším průměrných netflixovek Projekt Power a Matka versus android. Také zde se ukazuje, že i když má na skladě dobré téma se silnými motivy, nedokáže potenciál výrazně využít a vždy nakonec odbočí k zajetým příběhovým postupům a klišé. To se zde projevuje ve filozofické části seriálu, v níž Malcolm a Kokoro prakticky v každé epizodě diskutují o údělu lidstva či o tom, zda si za své činy zasloužíme vyhynutí.
Zde sice nakousávají hezké myšlenky, celou stopáž ale vlastně jen kloužou po povrchu. Závěrečné dvě epizody plné odhalení a výrazných momentů pak nejsou tak silné, jak si asi tvůrci představovali. A to především proto, že jsou jednotlivé zvraty plné časových paradoxů pro fanouška série čitelné na míle daleko. I když se scénář a režie snaží, seriál se nedokáže za celou dobu zbavit jistého odtažitého dojmu, kvůli čemuž na diváka osudy postav ani strach z vraždící mašiny příliš nepůsobí.
Terminator Zero je tak obstojnou sci-fi jednohubkou, která v divákovi jistě nezanechá takovou pachuť jako poslední terminátoří příspěvky. Dokáže fanoušky potěšit, zároveň ale nepřináší nic závratného, co by celou značku posouvalo dál nebo příznivce razantněji zvednulo ze židle. Fanoušci anime a krvavé akce si ale mohou připsat nějaký ten bodík navíc.
Terminator Zero se snaží udělat za každou cenu radost skalním fandům a zároveň látku posunout jiným směrem. Drsný a krvavý přístup se autorům vyplácí, v závěru ovšem doplácí na předvídatelný scénář a pokusy o filozofování, které se v tomto jednoduchém balení míjí účinkem. Jako jednohubka pro fandy značky a anime se ale o šlápnutí vedle rozhodně nejedná.