Recenze: Krotitelé duchů - jak se povedl reboot s ženskými hrdinkami?

Pro ohodnocení tohoto filmu je velmi důležité, zda k němu budete přistupovat jako k A) "trikové nenáročné zábavě" nebo jako k B) "předělávce svého oblíbeného, 32 let starého filmu". Je to opravdu velice důležité.

Pokud platí varianta A) tak stačí napsat, že Krotitelé duchů (proč se ten film sakra takhle jmenuje, když v něm jsou jen krotitelky, žádní krotitelé?) jsou něco dost podobného jako nedávné Sandlerovy Pixely, ale jsou o něco lepší, dalo by se říct "celkem snesitelní". Jejich hrdinky nejsou tak nepříjemné jako Sandler a spol., některým vtipům se dokonce i zasmějete a triky jsou celkem fajn (když se film rozjede, což trvá skoro hodinu). Prostě nenáročná blbost, jaké ze sebe Hollywood tak rád chrlí.

Pokud jste fanoušci původních Krotitelů duchů (1984), výsledek je mnohem horší, protože své vzpomínky nemůžete ignorovat, neboť tento film vám znovu a znovu připomíná, že "tohle je něco jako tehdy v roce 1984, hele!". To znamená, že se v něm objevují camea mnoha herců z originálu (včetně mrtvého Harolda Ramise), mnoho vizuálních a verbálních narážek a na soundtracku jsou nejméně tři remixy onoho slavného songu Raye Parkera Jr., které jsou většinou strašné. A nejstrašnější je tenhle.

A každé tohle připomenutí, že "tohle je něco jako tehdy v roce 1984" vám bolestně připomene, že tohle ani zdaleka není "něco jako tehdy v roce 1984". A nedá se prostě říct, že to je "nepovedené". Ono je to někde úplně jinde a snaží se to o něco úplně jiného, ale nevím o co.

Nechci tvrdit, že původní Krotitelé duchů byli nějak scenáristicky geniální, ale jejich hrdinové měli jasně definované vzájemné vztahy a i když dělali vtípky, bylo jasné, že nebezpečné duchy v New Yorku berou víceméně vážně a jde jim o záchranu města.

Hlavní hrdinky nových Krotitelů duchů se celý film chovají jako kdyby předváděly televizní skeč, parodující Krotitele duchů. O jakékoliv chemii mezi nimi nemůže být řeč. A zvláštním způsobem mě iritovala Kate McKinnonová, která se většinu filmu snaží imitovat postavu dr. Emmetta Browna z Návratů do budoucnosti: Stejně mluvila, stejně se šklebila a dokonce měla podobně bizarní kostýmy, včetně brýlí a "kalhot z budoucnosti"!

Kolem filmu vznikla bizarní "kontroverze", v rámci které jsou ti, kterým se nelíbil, označováni za sexistická prasata, misogyny atd... Musím podotknout, že já se změnou pohlaví hrdinů žádný problém neměl, dokonce mě docela potěšil i Chris Hemsworth, který hraje roli typické "prsaté blbé blondýny", a dokázal bych si představit, že by přesně tytéž herečky mohly v tomto filmu působit opravdu vtipně.

Ale nepůsobí. Působí to tak, že tvůrci tohohle filmu vůbec netušili, proč byli staří Ghostbusters vtipní.

Mnoho scén je divně prostříháno. Jedna z nejnáročnějších sekvencí ve filmu vůbec není (jen okamžiky těsně před ní a po ní) a uvidíme ji až v průběhu závěrečných titulků. V mnoha scénách je jasné, že si tvůrci řekli "tuhle cool drobnost tam musíme mít" a velmi násilně a nesmyslně přizpůsobili okolní děj tomu, aby se tam ta drobnost mohla objevit.

Například před "velkým finále" dostane každá z hrdinek extraspeciální unikátní zbraň jen pro sebe. Každá z nich ji následně samozřejmě použije přesně jednou, protože se každá dostane do situace, kdy přesně tu zbraň potřebuje. Kromě toho mají hrdinky stejné generátory silových polí, jako v prvním filmu, které (stejně jako v prvním filmu) používají ke znehybnění duchů před tím, než je polapí do speciální pasti. Což je ve filmu vysvětleno, stejně jako v prvním filmu. A v polovině filmu, najednou, aniž by někdo něco vysvětloval, začnou stejné generátory ty duchy místo znehybňování rozprskávat na atomy, asi protože tvůrci chtějí pořádný mayhem a nechtějí se zdržovat nějakými pastmi...

Opravdu hodně to připomíná ty výše zmíněné Pixely, ale není to až tak agresivně debilní a urážlivé. Nevím, jestli vám to stačí jako doporučení.

Hodnocení: 40%