Umbrella Academy svým koncem rozhořčila fanoušky. Mohlo to ale vůbec dopadnout jinak?

Uzavřít serializované vyprávění není vůbec přímočarý úkol. Naučili jsme se vyžadovat ideál, kdy nám správný závěr odhalí nějaký konečný smysl a demonstruje, jak všechny předchozí předložené prvky zapadají dohromady do jednoho krásného uzavřeného celku. Fikce na pokračování, tím spíš ta komerční, však během své často mnohaleté produkce samozřejmě (a čím víc o tom přemýšlíme, tím samozřejmější a nevyhnutelnější to je) nemá v každý svůj okamžik na mysli velké finále.

Televizní seriál tu je od toho, aby strhl publikum v každém okamžiku. Nemůže se legitimizovat příslibem, že za několik let, až uvidíme poslední epizodu, smekneme klobouček. Zaplnit tolik stopáže dostatkem atrakcí však způsobuje, že i pokud náhodou tvůrci od počátku věděli, jak chtějí skončit (což nebývá pravidlem), po několika sezónách jsou tak daleko od svého záměru, že musí beztak přijít s novým, nebo alespoň výrazně pozměněným finišem.

Umbrella Academy je typická ukázka narativu, který se prakticky zahnal do kouta. Následuje model Ztracených, tedy show, která sedm let kupila jedno mystérium za druhým, až bylo zcela nemožné všechny (často si protiřečící) prvky seskupit logickým a emocionálně uspokojivým způsobem. Tvůrci Ztracených se svého času pokusili v poslední sérii lišácky představit nové „velké tajemství“ a tvářili se, že jeho zodpovězení vepisuje tečku na místo všech předchozích otazníků. Vyšlo jim to jen částečně, mimo jiné proto, že scenáristé předchozí léta rozdávali rozhovory o tom, jak má každý prvek své místo v celku, každá otázka bude zodpovězena a vše souvisí se vším. Jednoduše řečeno lhali, jako když tiskne, a fanoušci si právem připadali obelhaní.

Tvůrci Umbrella Academy se dostali do podobné situace (mínus lhaní v médiích, v tom se televizní autoři trochu poučili) a na její vyřešení dostali jen šest epizod oproti deseti dílům předešlých sezón. A stejně jako předchůdci z éry Lost se pokusili místo uspokojivého zakončení dosavadních linek odvést naši pozornost stranou, k uzavření trhliny v časoprostoru, která hrozí likvidací vší existenci. Protože proto tady přece jsme, že jo. Že jo?!

Je ale ještě menší šance než u Ztracených, aby to fungovalo, tím spíš u vysoce angažovaného fanouškovského publika zvyklého bingeovat celé řady naráz. Úkrok, který tvůrci zvolili, totiž míří mimo těžiště předchozího seriálu. Všichni přece víme, o čem je Umbrella Academy. Je to tak zřejmé, že se to stalo předmětem nejednoho memu: „Daddy Issues: The TV Show.“ Konflikt každé postavy je napojený na vztah k patriarchovi Reginaldovi a traumatům, jaké jeho nelidská výchova vyvolala. To je ve skutečnosti obrovská výhoda, protože jakkoliv tvůrci utečou stranou a zapomenou se u řady vedlejších motivů, vždy mají jistotu, že když se vrátí k tomuhle ústřednímu tématu, mohou uchovat iluzi kontinuity a konzistence.

V případě čtvrté série ale nejsou ani v nejmenším schopní se na tohle ústřední téma napojit a místo toho cítí potřebu dořešit nezajímavý problém s mnohovesmíry a dvěma zapovězenými milenci, z nichž ani jednoho neznáme zase tak dlouho. Jde o ryze mechanickou překážku, která nezvládá suplovat uspokojivé zakončení jednotlivých osobních dějových linií. Scénář navíc vytahuje oblíbený trik, kdy jediný způsob, jak problém vyřešit, je sebeobětování a smrt všech postav. Je to typická ukázka náhradního emocionálního vrcholu, který tematicky nenavazuje na doposud řešené věci. Smrt svou finálností jistě evokuje zásadnost, protože ale nesouvisí s konflikty postav, působí konec nejen otevřeně, ale přímo navěky uvězněný v neuspokojivé otevřenosti.

V principu to jde chápat. Bylo nevyhnutelné využít nějakou z vypravěčských kliček. Bylo nevyhnutelné, že ať finále dopadne jakkoliv, po pár hodinách od zhlédnutí si uvědomíme, že přinejmenším půlka dějových linek zůstala nevyřešena. Tvůrci nás ale nezvládají obalamutit ani během samotné stopáže. Jak nás epizody míjejí, říkáme si: „Ok, chápu, proč ne, ale nemá ten seriál skončit za tří díly? Za dva? Nemá být příští epizoda poslední? Jak může být probůh příští epizoda poslední, vždyť není vyřešeno vůbec nic!"

Lepším řešením by upřímně řečeno bylo zcela se vykašlat na explicitní uzavření příběhu, představit pro poslední řadu oddělený problém, který si odbude vlastní tečku a postavy během něj demonstrují trvající boj se svými démony. Možná jsou o kus moudřejší než v minulosti. V posledním dílu nám pak tvůrci naznačí, že jejich život poběží dál, dál se budou potýkat se svými problémy, dál budou hledat štěstí a naplnění a dál budou žít ve svém světě, i když my už u toho nebudeme. Seriál by sice nenabídl jasný závěr, neuzamkl by se ale v neuzavřenosti a dovolil by naší fantazii cesty hrdinů zakončit na vlastní pěst. Není pochyb, že tento přístup by naštval hodně lidí, nebylo by to ale lepší, než co jsme dostali?

Nakonec by to mohlo úspěšněji replikovat ty momenty seriálu, které si publikum zamilovalo. Rozhodně víc než tohle šílené kamikaze. Sledujeme navíc seriál o rodinných traumatech, depresi a pocitu existenciální tísně. Že postavy, a to každá jedna z nich, nacházejí klid až ve své dobrovolné smrti, je ostatně krajně nezodpovědné. Umbrella Academy je nejvíce populární v queer komunitě (dávno před tranzicí Elliota Page, ale tím víc po ní), kde obzvlášť mezi mladými lidmi existuje problém s depresemi a sebepoškozováním. Kdyby se jednalo o přirozený konec, který dává smysl, tak podobné stížnosti nevytahujeme a chápeme dramatickou nutnost. Umělost a zjevná znouzectnost tohohle ultimátního zakončení však nedělají dobrotu.

Seriál založený na budování silných postav a jejich individualitě dělá v poslední řadě úkrok k tomuhle komunálnímu univerzálnímu finiši. Odpověď na každé trauma a každý konflikt má být sebeobětování a smrt. To neznamená vůbec nic a není divu, že se fandom cítí tak zrazen. S postavami se prakticky přestává pracovat a jsou z nich jen podivné skořápky sebe sama, které čekají na ránu z milosti. Někteří, jako číslo Pět, se chovají dokonce zcela proti svému dosavadními nastavení. To vše proto, aby vznikl dojem splněné povinnosti a jednoznačného finále. Je to smutné.

Podívejte se na žebříček nejlepších seriálů dostupných na Netflixu.