Umbrella Academy dál boří hranice mezi klučičí a holčičí zábavou a nabízí chytlavé akční melodrama, které strhne i dospělého

Žil byl jeden výstřední milionář, ve skutečnosti mimozemšťan, ačkoliv se o tom trochu překvapivě moc nemluví. Adoptoval sedm zvláštních dětí. Ty se narodily různým matkám v různých částech světa ve stejnou hodinu stejného dne, přestože ani jedna nebyla toho rána těhotná.

Reginald Hargreeves správně předpokládal (ačkoliv časem zjistíme, že nešlo pouze o předpoklad), že každé z těchto dětí bude nadané zvláštní schopností. Založil tedy Umbrella Academy, jejímž cílem bylo připravit je na boj za záchranu světa, pokud by to nedejbože někdy bylo potřeba. Tedy, alespoň tak to tvrdí.

O třicet let později je samozvaná akademie v troskách. Jeden ze synů zemřel ještě jako teenager, jeden se ve třinácti teleportoval napříč prostorem a časem neznámo kam a ze zbylé pětice zbyl Reginaldovi už jen Luther neboli „číslo jedna“. Ano, Reginald své adoptivní děti očísloval a jména, která si postupně samy přiřadily, nikdy nepoužíval. Což samo o sobě dostatečně demonstruje, jakého typu výchovy se sedmičce dostalo.

Hargreeves nebyl zlý po vzoru Dursleyů z Harryho Pottera, spíš byl netrpělivě přísný a bez špetky emociální účasti. O tu se měla postarat mechanická „matka“. Bůh ví, že se snažila, jenže když jste robot, vaše kapacita vygenerovat všechnu potřebnou něhu je přeci jen omezená.

Tři dosavadní sezóny dal do pohybu návrat čísla čtyři, onoho nezvěstného teleportéra. Ukázalo se, že se omylem dostal do budoucnosti, kde prožil víc než čtyřicet let. Nyní konečně našel způsob, jak se vrátit, nicméně kvůli chybným propočtům skončil zpět v těle třináctiletého chlapce. Padesátník uvězněný v těle teenagera musel přimět svých pět sourozenců začít znovu spolupracovat, aby zabránil konci světa, jehož byl svědkem. Nečekanou nápomocí mu je, že Reginald zrovna za nevyjasněných okolností zemřel a všichni se sjeli na pohřeb – předně aby zavzpomínali, jak strašně špatným otčímem byl.

Ve třetí sérii už se parta dala dávno dohromady a má za sebou dvě různé mise. Ukazuje se, že apokalypsu má v hned několika časových liniích má vždy na svědomíVanya/Viktor, jehož schopnosti se občas vymknou kontrole. Ve druhé sérii se navíc cestovalo časem do šedesátých let, tedy atentátu na prezidenta Kennedyho, o němž se sourozenci dohadovali, jestli mu mají zabránit, nebo zajistit, aby proběhl úspěšně. Setkali se i svým otcem, který z nich nebyl zrovna nadšený.

Nyní se po všech eskapádách vrací domů, aby zjistili, že Reginald po nepříjemné zkušenosti s nimi adoptoval raději jinou sedmičku dětí (v onen výjimečný den se jich totiž narodilo víc), takže se Umbrella Academy musí střetnout se Sparrow Academy.

Zní to hloupě, protože… No protože to hloupé je. Zmínil jsem, že emocionálně nejvyspělejší součástí rodiny je inteligentní mluvící šimpanz? Umbrella Academy je adaptací obskurního komiksu a nemá problém plně se ponořit do vlastní absurdity. Dnes přece nic nebrání tomu navázat silné a upřímné emoce i k té největší blbosti. Je to tak nádherně uvolňující!

Vzniklý seriál dosvědčuje, že jsme ve zlatém věku young adult tvorby, která se za standardní televizní drama maskuje tak dobře, že část publika by se urazila, kdyby jí bylo řečeno, že sleduje seriál pro teenagery. Jako by na tom bylo něco špatně!

Přitom ještě nedávno by takový produkt nemohl vzniknout. Vzpírá se totiž tradičnímu genderovému členění. Řeklo by se, že pro něj není jasná divácká demografie.

„Klučičí“ část popkultury jako Star Wars, Star Trek či Ready Player One je založená na touze po dobrodružství. „Holčičí“ škála motivů se zaměřuje na emocionální komplexitu, sebenalezení a ustanovení vztahů s okolím. Ještě deset let zpět bylo při letmém pohledu jasné, kterou z cest se tvůrci vydávají. Odpovídal tomu i rozpočet a propagace takového díla. Zatímco do klučičí zábavy se lily stamiliony a považovalo se za zcela přípustné, že ji konzumují dospělí, za holčičí věci se bylo potřeba stydět a odsunout je co nejvíc na okraj. V důsledku toho byla klučičí popkultura i produkčně kvalitnější, což stvrzovalo platnost stereotypu.

Samozřejmě jde o falešnou rozdělení. Umbrella Academy dokazuje, jak bohatý seriál může vzniknout, když dříve odstrčená témata a motivy přestávají být stigmatizovány. Jde o seriál plný akce a občas dokonce překvapivého násilí. A všechny postavy jsou emocionální trosky, které chcete pohladit, zazpívat jim před spaním ukolébavku a vyvést je z vězení jejich mysli, protože se tak moc trápí.

Celý příběh je dokonale tvarovaný podle životních priorit a zájmů dospívajícího člověka. Premisa je založená na mnohonásobně komplikovaném vztahu s rodičovskou figurou a snaze emancipovat se vůči její autoritě. Vše je samozřejmě převedeno přes melodramatický rámec, kde je každá emoce manifestovaná v té nejextrémnější podobě.

Máte pocit, že rodiče nedoceňují váš potenciál? Co kdyby do vás cpali prášky, jejichž smyslem je utlumit vaše superschopnosti, protože se bojí vaší nadlidské síly?! Zdá se vám, že ačkoli se jim snažíte všemožně zavděčit, nejsou schopní projevit vám přízeň? Co kdyby vás doslova napůl proměnili v opici a vyslali na čtyři roky obsluhovat základnu na Měsíci, abyste po návratu zjistili, že neotevřeli jediný váš dopis?! Upnuli jste se na svou matku, ale nejste si jistí, jestli vás miluje víc než z povinnosti? Co kdyby byla robotem, u nějž nikdy nevíte, jestli nejsou všechny projevy lásky a náklonnosti jen naprogramovanou reakcí?! A třetí řada přichází s ultimátní fobií – otec si našel nové děti, protože vy jste pro něj nebyli dost dobří!

Zobrazené konflikty skutečně kladou důraz na to, co je nejdůležitější pro dospívající kluky a holky. Jsou absurdně komplikované v jejich doslovnosti, ale roztomile banální a čisté při pohledu na to, co znamenají emocionálně a k jakému strachu a nejistotě se vztahují.

Je příhodné, že žijeme v době, kdy se vstup do dospělosti prodlužuje do nedohledna a většina dvacátníků a nyní už i třicátníků se v důsledku současných socio-ekonomických specifik stále ještě nedokázala od předchozí generace emancipovat tak, jak by si přála. Young adults dřív znamenalo „teenager“, dnes by se tak identifikoval i leckdo klepající na dveře středního věku. Tím se odbytiště pro Umbrella Academy rozšiřuje a umožňuje producentům navyšovat rozpočet a distribuční důraz.

Nemá velký smysl sledovat Umrella Academy a hnípat se v jejích detailech. Motivace a chování mnoha postav hapruje, lidé se vyvíjejí buď skokově, nebo podivně stagnují a jejich chování občas postrádá elementární logiku. Je jim 30, ale chovají se, jako by jim bylo 13, což je pro young adult tvorbu typické.

Intuitivně a emocionálně ale Umbrella Academy dává velký smysl. Je důležitá pro skutečné teenagery, kteří se s hrdiny ztotožní a budou na TikToku postovat o tom, jak hluboce byli zasaženi. I pro dospělé, kteří k tomu všemu přistoupí s trochou nadhledu.. Což ale to neznamená, že je něco z viděného svou nevybouřenou emocionální agresivitou nezasáhne.

Nejde o dokonalé dílo. Třetí série už se začíná poněkud opakovat. A mnohé věty, které mezi postavami dávno měly padnout, nepadly, protože by se jejich prostřednictvím všechny problémy vyřešily až moc snadno.

Samotní hrdinové pak kroutí hlavou nad tím, kolik klacků jim naházel osud pod nohy, až to začíná působit úmorně. Čtvrtá série zatím nebyla potvrzena a možná by bylo lepší, kdyby to tvůrci zařízli dřív, než to začne být otrava. Takhle tu máme tři docela zábavné řady plné krásných absurdit a naivně opulentního melodramatu, s nimiž si možná vystačíme.

Dva režiséři, co si říkají jen „Daniels", točí opravdu crazy videoklipy a filmy. Tento má zatím nejlepší recenze roku, ale musíte být hodně velcí fandové kung-fu, paralelních světů a buddhismu, abyste ho ocenili.