Kydání na konzervativce a přešlapávání na místě. Čtvrtí The Boys měli začít tam, kde skončili

The Boys nikdy neměli zběsilé tempo a často se zdálo, že tvůrci mírně zdržují. To je ale u serializované fikce v nějaké míře očekávané a v pořádku. Byly doby, kdy šlo dokonce o normu. Seriály vznikaly dlouhá léta takřka výhradně podle mustru, v němž během 90 % epizod nedochází k posunu děje. Ten je vyčleněný pro finále série a několik kusých dílů.

O čtvrtých The Boys se už dá zcela bez přehánění říct, že následují tento model a s výjimkou poslední epizody nedojde k důraznějšímu vývoji. Dokonce nejde vypozorovat nic jako jasný dějový oblouk, jednotící zápletku či zastřešující úkol, který by hrdinové specificky plnili. Jako vždy tu je ultimátní cíl zastavit Homelandera, po většinu stopáže ale k jeho naplnění nevede zřejmá cesta.

Se znalostí finále můžeme zpětně zrekonstruovat, že nosným motivem se ukázala být Butcherova honba za vytvořením biologické zbraně v podobě pro superhrdiny smrtícího viru. Během předchozích sedmi zastávek ale nebylo na tento prvek kladeno dost váhy, abychom věděli, že na něj máme soustředit tolik pozornosti. Jevilo se to jako jedna z mnoha věcí, o kterou jisté postavy usilují.

To by samo o sobě nevadilo, The Boys ale uniká druhá půlka téhle rovnice. Serializace založená na prodlužování statu quo vyžaduje řadu chytlavých mikropříběhů, jimž jsou odevzdány jednotlivé epizody. Dr. House sice skončí po čtyřiceti minutách jednoho dílu ve stejném bodě, mezi tím ale vyléčí pacienta podléhajícího raritní nemoci. Uzavřenou zápletku s vlastní pointou má ale jen čtvrtá epizoda rámovaná Homelanderovou návštěvou laboratoře, v níž ho před lety „vypěstoval“ vědecký tým. Zbytek série bezcílně tápe. Prostě se dějí věci a postavy na ně reagují, aniž bychom tušili, jak to má zapadnout do celkové skládačky.

Nejhorší na čtyřce je, že končí v bodě, kdy jsme mysleli, že bude začínat. Jedná se o zásadní kámen úrazu. Po zhlédnutí celé řady je naprosto zjevné, že poslední epizoda měla bez prodlení následovat finále trojky, i kdyby měl potom seriál opět zastavit a začít zahálet. Finále totiž konečně přináší změnu statu quo, kterou trojka jednoznačně ohlásila a s níž jsme napevno počítali. Bylo by méně otravné zaseknout se až po odškrtnutí téhle povinné položky, protože bychom se mohli alespoň rozkoukávat v nové realitě namísto osmihodinového oddalování nevyhnutelného.

Vzhledem k tomu, o jak základních principech seriálového vyprávění se tu bavíme, je třeba vzít v potaz, že možná nejde o nedopatření, ale ukázku preferencí tvůrců, kteří v tuto chvíli už prakticky opustili doslovné vyprávění a soustředí se výhradně na politickou alegorii, která ve své křečovité přímočarosti přechází spíš do analogie.

The Boys zintenzivňovali doslovnost prakticky po celou dobu své existence. Šlo o obranný mechanismus proti té části fanouškovské základy, která odmítá satirickou podstatu díla v její zamýšlené podobě a přijímá Homelandera jako svého hrdinu. Tvůrci vždy vymýšleli, jak jim zkazit radost a teď opravdu jedou na maximum. Šílený narcis si schovává sklenici se svými pubickými chlupy, s dětskou urputností se hnípe ve svých bolístkách a zcela selhává jako otec.

Vkrádá se ale pochybnost, že věnovat při psaní scénáře tolik pozornosti té části publika, kterou nemáte rádi, a vkládat veškerou energii jejich políčkování, je poněkud neproduktivní přístup. V první řadě se tím staví do druhého plánu ti diváci a divačky, kteří vám už dávno rozumí a nepotřebují vše tak moc slabikovat.

Seriál je tedy po okraj zaplněn už ani ne variacemi, ale doslovnými citacemi amerických pravicových komentátorů, trumpovských sloganů, fašistických hesel. Publikum znalé reálií amerického politického diskurzu budu moct identifikovat jednotlivé „hlášky“ a přiřazovat je známým ideologům. „Tohle říkala nedávno Marjorie Taylor Greene,“ „tohle tvrdil Tucker Carlson.“ „tohle je typický Alex Jones“ a „tak zní přece slogan neonacistické bible Turnerovy deníky.“ Snad každá věta pronesená Thunderbolt a novou postavou Sage se dá napojit na nějaký konkrétní virální fašistický tweet nebo proslov demagoga z Daily Wire či Prager U. Člověk se bez ustání cítí jako meme s ukazujícím DiCapriem. „Tohle znám! To jsem je slyšel říkat!“

Na jednu stranu je tahle radikální doslovnost imponující. Pro americký mainstream není typická. The Boys zcela nepokrytě a nevybíravě antagonizují +- 50 % populace, což si ne každý áčkový komerční produkt může dovolit. A pocit naléhavosti, jaký tvůrci cítí, lze pochopit. Vždyť sám fakt, že vyjádření americké pravice už pro potřeby této šílené nadsazené parodie není třeba nijak zveličovat, stačí je doslova opakovat, je sám o sobě výpovědní. Sledovat, jakým způsobem Homelanderova parta například využívá marginalizované skupiny k rozdmýchávání nenávisti, je strašidelné právě proto, že víme, že doslova totéž se děje v realitě, kde američtí konzervativci místo problémů své země hřímají o tom, na jaké toalety smí chodit trans ženy.

Jenže je to problém z hlediska samotného vyprávění. The Boys vybudovali několik silných postav a nás zaujal jejich příběh. Ten se ale nyní rozpadá, protože vzhledem k rostoucímu zájmu o přímé parafráze ztratil seriál cit pro své podobenství a jeho vlastní vnitřní potřeby. I nováček čtvrté řady Sister Sage je na papíře fascinující postava. Afroamerická superžena vybavená nadlidským intelektem, která se ale překvapivě rozhodne postavit se na stranu rasistického Homelandera a prakticky jen díky ní se jeho plány povede uskutečnit. Proč? Prý „aby zjistila, jestli se jí to povede.“ Tento krajní nihilismus nabízí potenciál pro fascinující dějový oblouk, ale tvůrci na to nemají čas, protože cítí potřebu citovat demagogické talking pointy.

Našli bychom pár dalších potenciálně zajímavých motivů. Vztah Deepa a jeho chobotnice (namluvené Tildou Swinton) nabízí sice bizarní, ale přesto křehký příběh, není ale čas ho rozvíjet a organicky včlenit do zbytku seriálu. Největším hříchem je zcela nerozpracovaný vztah Homelandera a jeho syna, který měl potenciál emocionálně nést celou sérii. Ani jemu ale není věnováno dost prostoru. Důkazem bezradnosti linky našich klaďasů pak je, že finální konflikt se zlým dvojníkem Starlight přišel v předposlední epizodě naprosto odnikud. A Butcherův twist pak hraničí s trapasem.

Nekompromisnost The Boys je v jistém ohledu sympatická a u satiry obecně platí, že by se tvůrci měli snažit, aby byla zřetelná a srozumitelná. Nicméně se zdá, že v tomto případě už to zašlo za hranu a trpí vše ostatní. Seriál přestává fungovat jako uspokojivé vyprávění, jedná se spíš o artefakt tísnivé politické reality ve Spojených státech.

Přesto je na místě být opatrně optimističtí. Finální pátá řada by hypoteticky neměla mít stejnou možnost zastavit se na místě a odložit veškerý posun na neurčito. Tvůrci budou nuceni tentokrát směřovat k jednoznačnému konci. Už existence pevného dějového oblouku by přitom zneutralizovala většinu problému čtyřky. Musíme tedy doufat.

Podívejte se na žebříček nejlepších seriálů na Amazon Prime podle databáze Kinoboxu. Na jeho vrcholu jsou nepřekvapivě stále The Boys. Vydrží tam i po čtyřce?