Johansson a Tatum servírují vesmírnou romantiku. Vezmi mě na Měsíc je esencí letní pohody
Příběh nás zavede do Spojených států 60. let, kdy probíhají vesmírné závody mezi Američany a Sověty. NASA dělá vše proto, aby splnila prezidentský slib, podle něhož se do deseti let dostanou na Měsíc. Deadline se blíží a problém je, že samotné Američany to moc nezajímá. Zemí hýbou jiné společenské otázky v čele s válkou ve Vietnamu a nikdo nebere výlet na Měsíc jako prioritu. NASA proto ztrácí politickou podporu i finance, technické zázemí není ideální a vedoucí pozemního řízení mise Cole Davis má co dělat, aby to celé udržel pohromadě.
Úřadu má proto pomoci marketingová specialistka Kelly Jones, jež je najatá tajemným Nixonovým mužem, aby udělala z blížícího se letu do vesmíru velkou společenskou událost a z kosmonautů hrdiny, v nichž Američané uvidí své idoly. A to se jí díky její drzosti a nápadům daří, ne vždy se ale její metody setkávají s pochopením u upjatějšího Cola, který více hledí na samotnou misi než marketingové pozlátko. Zároveň si ovšem k sobě rozdílná dvojice postupně hledá cestu. Jak se ovšem odlet Apolla 11 blíží a pozornost veřejnosti je na maximu, nemůže si vláda dovolit selhání. A tak dostane Kelly za úkol připravit náhradní zfilmované přistání na Měsíci.
Vítejte v NASA
Tvůrci se toho tedy zrovna nebáli a rozhodli se atraktivní romantické zázemí okolo letu na Měsíc nadsadit co nejvíce a přidali do hry i nechvalně známé konspirační teorie. U nich budou jejich příznivci souhlasně přikyvovat, i když si z nich dělají autoři evidentní legraci a nechybí zde ani rýpnutí do Kubricka. Právě v pasážích, kde se řeší vesmírné závody, Kelly vymýšlí zábavné marketingové fígle a srdcař Cole se snaží překonat veškeré překážky, je snímek nejsilnější.
Ano, všichni víme, že zdejší postupy mají k realitě zatraceně daleko, naštěstí to ale ví i tvůrci. Celý počin je tedy natočený s potřebným nadhledem a hezkou retro stylizací, která připomíná dobové snímky a výsledek díky tomu působí nejen odlehčeně, ale také poměrně staromilsky. Prostředí NASA i legrace z konspiračních teorií jsou tu efektně využity a do správné míry se zde pracuje jak s romantizujícími prvky, tak patosem, jenž samozřejmě u milníku americké historie nemůže chybět.
Když hvězdám chybí chemie
Je proto paradox, že nejvíce film drhne právě ve své romantické linii, kterou se nepodařilo na zbytek úplně plynule a patřičně naroubovat. U té ani tolik nevadí, že jede podle zajetých žánrových cestiček, to se dá očekávat, ale mezi ústřední dvojicí to příliš nejiskří a jejich charaktery nejsou úplně kompatibilní. Scarlett Johansson i Channing Tatum se snaží a oba samostatně jsou ve svých rolích spolehliví. Obzvláště Johansson má stále to potřebné kouzlo, zatímco Tatum malinko zápasí se svou typickou prkenností.
Dohromady jim to ovšem příliš nefunguje, chemie mezi nimi je prakticky nulová a dějové kličky, v nichž se ústřední dvojice vždy sblíží, aby se posléze rozhádala a poté zase usmířila (což se opakuje několikrát), tu působí spíše nuceně a vycucaně z prstu. Divák tak postavám fandí v tom, aby se let na Měsíc povedl a nedošlo k největšímu podvodu v historii lidstva, ale už méně jejich soukromé romanci.
Greg Berlanti je navíc sice zručný řemeslník, který umí hezky pracovat se zmiňovaným retrem, zároveň ovšem nedává snímku nic moc navíc a zásadní scény nemají dostatečný náboj či jiskru. Snímek doplácí na přepálenou stopáž, jelikož 130 minut je u podobně jednoduché žánrovky opravdu příliš. To už se dnes neumí podobné zápletky vtěsnat do 90 minut? Natahování především v druhé půli je navíc poměrně úmorné.
I přesto si však film drží velmi pohodový feeling a status neurážející romance, která sice mohla být kratší a údernější, ze svého vesmírného zázemí ale těží sympaticky a zábavně. Ústřední dvojice má navíc oporu ve vděčných vedlejších roličkách, které si užívají Woody Harrelson, komediální veterán Ray Romano či Jim Rash v roli výstředního režiséra. Suma sumárum se tedy stále jedná o film, který sice historii romantických filmů nepřepíše, jako letní oddychovka pro rande s přítelkyní ale obstojí bez problémů.
Vesmírné závody v romantickém a stylizovaném hávu díky retro atmosféře poměrně fungují, chemie mezi Tatumem a Johansson ale rozhodně není tak jiskřivá, jak byste od těchto pohledných hollywoodských jmen čekali. I přesto se jedná o neurážející romantickou jednohubku z osvěžujícího prostředí, která vás ani váš protějšek rozhodně neurazí.