Recenze: Expendables – Postradatelní

Letošní rok návratům nepřál. Žánrovky A-Team i Zatím spolu, zatím živi se i přes slušný rozpočet a solidní ohlasy nedokázaly doma zaplatit a dohánějí vše ve světě. Solidní Predátoři si sice v tržbách vedli lépe, ale to pouze proto, že měli výrazně nižší rozpočet. A i Stalloneho návraty Rocky a Rambo (jakkoli byly fanoušky vynášeny do nebes) patřily k výdělkovému průměru. Tak bychom v horizontu posledních let mohli pokračovat donekonečna. Platí již dlouho, že generace hrdinů z vlády Ronalda Reagana diváky netáhne a stejně tak akce plná testosteronu a drsných hlášek. Ostatně, jak by mohli plešatící svalovci uspět v době polonahých vlkodlaků a vybledlých upírů?

Ale pozor, oni mohou! Jen se na to musí fikaně. Lišák Stallone na stará kolena plní přání všech fanoušků akčních filmů a v rámci jednoho akčního nářezu (ve stylu „všechno nebo nic“) servíruje akční ikony let minulých i současných, míchá tradiční osmdesátkovou akci s moderními trendy a to vše v hezky nostalgickém balení, které pro současného diváka působí neokoukaně, protože „to nezažil“ a pro znalého evokuje zlatou éru, ke které má vztah. 

Expendables: Postradatelní mají velmi prostou zápletku – skupinka žoldáků je najata, aby svrhla jednoho diktátora. Jak jednoduše to zní, tak to v praxi i funguje (vedlejší motivy jsou nepodstatné). K dispozici je barvitá skupinka postav, mezi nimiž to sem tam i hezky „parťácky“ jiskří a k tomu kupa odkazů pro pravověrné, kteří mají nakoukáno.

Rozhodně nejde o film bezchybný. Přestože je "postradatelných" celkem dost, výraznější je nakonec pouze trojice Stallone – Jason „mlátička“ Statham – a Jet „půl chlapa“ Li. Tihle tři dostali nejvíce prostoru, akce, stylových hlášek i humorného kočkování. Ostatní ze skupiny mají epizodní a méně zajímavě načrtnuté charaktery, naštěstí i v nich ale vždy nějaký  osobitý element funguje (Lundgren se skoro vyrovnává se svou kariérou, Couture chodí k psychiatrovi a Crews zas jednou využívá svůj téměř úchylný vykulený pohled). Nejméně zajímavou postavou je David Zayas (seriál Dexter), jehož diktátor se doslova ztrácí vedle záporáka Erica Robertse a jeho poskoka Steva Austina.

A jaká je akce? Trochu nepřehledná, občas zbytečně digitální (oproti poslednímu Rambovi největší palec dolů), ale jinak našlapaná a dostatečně pravidelně dávkovaná (přičemž finální inferno má náběh na nejlepší akční zavíračku roku). Protože by netáhla jen klasická oldschool bitka, míchá Stallone do tradičních pěstních soubojů a přestřelek i wrestling (Austin, Couture) a bojové umění (Li). Každá z postav má svůj styl boje a Stallone s tím pracuje. Stejně tak potěší i hrátky se samotnými stereotypy herců (skvěle je využita především „malost“ Jeta Liho). Díky tomu má každá akční scéna vlastní rukopis.

Když se zrovna nestřílí a jen se mluví, nejde zdaleka o tak zábavnou podívanou. Stallonemu slouží ke cti, že pracuje s postupy, které dnes působí v původních osmdesátkových filmech směšně a on je umí prodat tak, že Expendables nekazí. Jako třeba pasáž, ve které ostřílený veterán se slzou v oku vypráví příběh, kterým mohl změnit svůj osud a neudělal to. Zní to jako ohromné klišé, je to ohromné klišé, ale film to díky pevnému vedení ustojí.

A pak jsou tu samozřejmě nejrůznější odkazy, u kterých se budou tetelit zkušení žánroví harcovníci. Právě jim je určena scéna v kostele, ve které se sejde legendární trojlístek Schwarzenegger – Stallone – Willis. Díky trailerům jde o scénu dobře známou, nicméně i tak mě překvapilo, kolik z ní tvůrci na celkem krátké ploše dokázali vytěžit a jak si s ní vyhráli. I kdyby zbytek filmu nefungoval, moment v kostele by za návštěvu kina stál. Jasná kultovka.

Expendables: Postradatelní si nedali za cíl nic menšího/většího, než oživit někdejší éru akčních dinosaurů a dokázat, že i v moderní době mají co nabídnout. Pochybovali všichni, nyní každý smeká. Stallone zvládl nemožné – vrátil 80ky do kin s rachotem a dokonce finančně uspěl. Jednou z toho bude moc hezká historka o titánech, kteří odmítli padnout a bojovali s větrnými mlýny. A byť třeba jen na chvíli vyhráli. Hezká pohádka pro jednu generaci, ne?

Takže ano, žánr "koule" pořád má. Jen se k němu musí dostat někdo, kdo má krom svalů i mozek. Před pěti lety by na to zřejmě Stalloneho tipoval málokdo. Nyní má reálnou šanci být jedním z nejlepších hrajících režisérů své generace.

P.S. Fanynky fenoménů Stmívání a Sex ve městě, pro které je filmové násilí ekvivalentem ublíženého pohledu, přirozeně nebudou naprosto chápat jak tento film, tak nadšené reakce. Co na to říct… sežeňte si penis a pochopíte.

P.P.S Dvojka vypadá čím dál reálněji. Já osobně bych uvítal Stevena Seagala, Chucka Norrise, Jean-Claude Van Dammea a Jackieho Chana... a aby to bylo dobře zvrhlé, mohla by proti nim nastoupit jako záporačka Kristen Stewart.