Recenze: Salt

Evelyn Salt (Angelina Jolie) je vlastenec. Pracuje pro CIA a kvůli své víře se nechá dobrovolně trýznit po prozrazené akci v čínském vězení.  Jde o místo, odkud lidé neodcházejí. Tvrdohlavý Saltin manžel však začne celou věc  propírat v médiích takovým způsobem, až se vládě vyplatí vyjednávání namísto publicity. Po návratu se Salt rychle vrátí do pracovního procesu a opět platí za jednoho z největších profíků svého oboru. Jednoho dne je zadržen přeběhlík s důležitou informací. Na půdě Spojených států dojde díky tajnému ruskému špionovi k atentátu. A tím špionem je dle jeho slov Evelyn Salt. Saltin manžel je od té chvíle nezvěstný a zhrzená agenta začíná jednat na vlastní pěst.

Po takovém úvodu přichází to, co každý divák očekává – naháněčka. Mustr z Uprchlíka naplněn, lov může začít. Již značně překombinovaný úvod naznačuje, že svěží přímočarost hitu s Harrisonem Fordem čekat nemůžeme. Kde tvůrci Uprchlíka operovali s jednoduchou uvěřitelností, tam si scenáristé Salt hrají s téměř komiksovou estetikou. Za scénářem stojí poměrně nesourodá dvojice – Kurt Wimmer (Equilibrium) a Brian Helgeland (Odplata). Díky tomu se dá s jistou mírou drzosti odhadnout, kdo za čím ve výsledku stojí.  Heldegen vyznává nekompromisní přístup, Wimmer má rád filmy s alternativní vizí současnosti (viz zmíněné Equilibrium či Ultraviolet) a šílené dějové zvraty (Ctihodný občan). V Salt se vše plní mírou vrchovatou. Po za vlasy přitažené expozici přichází poměrně sympatická drsná naháněčka, aby se vše po slibné první půlhodině zvrhlo v parodii na samu sebe.

Salt je vlastně hrozná hovadina. Scenáristicky je důkazem nulové soudnosti, s níž si autor vystaví svůj vesmír samolibě, aniž by přemýšlel nad příčnou a důsledkem, logikou, či nějakým podobným otravným hmyzem. Jde si zkrátka za pointou, do jejíhož odhalení spokojeně přetáčí figurky na šachovnici takovým způsobem, že by se z toho i hrdinům v Počátku Christophera Nolana udělalo zle. Nepochybuji, že kdyby si Salt režíroval třeba sám Wimmer a obsadil do hlavní role Milu Jovovich (jak se stalo v Ultraviolet), šlo by o filmový ekvivalent projímadla. Jenže studio poměrně rozumně vsadilo na protřelejšího akčního veterána Phillipa Noyce, autora filmových Ryanovek.

Noyce se sice (coby režisér) do akčního žánru v posledních letech nepouštěl, dle všeho ho ale pečlivě sledoval. Akční scény připomínají Bourneovu sérii a když se zrovna ve filmu nemluví, nebo se nás scenáristé nesnaží ohromit nějakou novou zhovadilo kličkou, má Salt drajv a dokáže i strhnout. Svůj podíl na tom má i dynamická (tak trochu „zimmerovská“) hudba Jamese Newtona Howarda.

 Jediným skutečným pozitivem scénáře (jakkoli by se mnou zastánci lidských práv nesouhlasili) je nekompromisnost, se kterou hlavní hrdinka postupuje vpřed (klidně bych se vsadil, že právě za tímhle aspektem stojí Helgeland). Připomíná to buldočí povahu Jacka Bauera, která mu zařídila letitou televizní životnost. Salt předvádí kousky, že si budou fanoušci drsné akce vyloženě broukat a taková likvidační scéna finálního záporáka má dokonce náběh na kultovní status.

Salt měla být původně akčňárnou s Tomem Cruisem v hlavní roli. Ten dal nakonec přednost Zatím spolu, zatím živi. Díky tomu se hodně přepisovalo, aby mohla hlavní roli ztělesnit Angelina Jolie. Přepisování je znát – scénář je ohromnou patlaninou stylů a nápadů, která postrádá pevnou dramaturgii. Jolie je každopádně vynikající. V současném Hollywood je dost možná jedinou ženou, která může v akčních scénách předvádět prakticky cokoli a nevypadá u toho směšně. Škoda, že svůj nepochybný akční potenciál utápí v dementním příběhu o (možné ruské?) špionce.

Pokud bude dvojka (a že k ní mají tvůrci otevřená vrátka a slušné tržby myšlenku podporují), chce to v pointách méně fantastických kliček a v ději větší (nicméně stejně nekompromisní) tah na branku. V takovém případě by měla Salt šanci na to se výrazněji zapsat do srdcí fanoušků akčního žánru.

…nebo to chce crossover s 24kou. Salt a Jack Bauer by si rozhodně měli o čem „povídat“.