Recenze: Počátek

Christopher Nolan má v současném Hollywoodu jedinečnou pozici – je jediným autorem, jehož všechny dosavadní filmy byly 1) výborně hodnocené, 2) v rámci možností originální a 3) finančně úspěšné. Perfekcionismus, který z jeho filmů sálá, připomíná ruku Stevena Spielberga, který je však často omezen potřebou řešit vlastní nevyřešený vztah s otcem na velkém plátně. Nolan žádný podobný osobní motiv nemá. Je ryzím vypravěčem, který jde tvrdě za příběhem. Díky tomu není žánrově ani jinak omezen. Dokáže stejně efektně vyprávět soutěživost dvou kouzelníků, příběh vyčerpaného detektiva i boj komiksového hrdiny se společností. Nolan se postupem let  vypracoval z nenápadného Brita na jeden z největších talentů. Teprve až Počátek je ale skutečným Nolanovým testem. Poprvé si totiž k velkému filmu napsal scénář sám.

Počátek je příběhem neortodoxního zloděje Cobba (Leonardo DiCaprio), který ve snech okrádá lidi. Stačí vytvořit správný iluzorní prostor a v něm najít hledané odpovědi. Cobb je ve svém oboru nejlepší a není proto se čemu divit, že právě jeho vlivný multimiliardář Saito (Ken Watanabe) požádá o nezvyklý kousek. Začátek je tradiční – je potřeba vloupat se do snu jisté osoby (v tomto případě syna bohatého průmyslníka). Zadání úkolu je však jiné. Namísto aby Cobb a jeho tým nějakou myšlenku ukradli, mají naopak jednu do mysli nenásilně vložit, aby si hostitel myslel, že je jeho vlastní. A k tomu bude třeba víc, než jeden sen.

Nosná a velmi originální (především ve svém vrstvení „snění uvnitř snění“) myšlenka je jednoznačně nejsilnějším aspektem celého filmu. Nolan na scénáři tohoto filmu pracoval údajně deset let a až úspěch Temného rytíře přesvědčil studio k tomu, že mu mohou svěřit štědrý rozpočet. Opatrnost je ze strany studia celkem logická. Jakkoli s tím trailery hodně pracují a mnozí diváci budou očekávat především akční výplach s nějakou tou občasnou kecací vsuvkou, je to přesně obráceně. Pomineme-li totiž celé to sci-fi balení, jde vlastně o klasický film o loupeži. Dlouhé a pečlivé plánování, následná příprava a až poté samotná akce, která se přirozeně několikrát zkomplikuje. Nudu přesto nečekejte. Nolan to má totiž všechno do puntíku promyšlené. První třetina táhne postupným vysvětlováním všech zákonitostí ve snech, druhá blížící se realizací a třetí gradujícím provedením samotné akce. Do detailu propracovaný svět si vás postupně získává a na jeho konci ho chápete přesně tak, jak je potřeba. S tím souvisí skutečnost, že lidé, kteří mají kupříkladu problémy s prostatou či udržením pozornosti by neměli Počátek vůbec zkoušet, neboť už v jeho polovině nebudou vědět, oč jde.

Je to film závislý na spolupráci. Zážitek je úzce spjat s tím, jak moc (ne)pozorní jste. Čím více do filmu investujete, tím lépe oceníte jeho detaily a jednotlivé scény. Nolan přitom nechce být o krok před vámi. Neopakuje se hra z Dokonalého triku, kdy byl divák úmyslně maten kvůli překvapivému zvratu. Počátek je ke svým divákům otevřený. Vyžaduje jediné – absolutní pozornost.

Naštěstí není Nolan posedlý pouze příběhem. Je velmi sympatické, že je dostatečný prostor věnovaný i vedlejším postavám a  i když má některá prostoru opravdu málo, je minimálně velmi dobře vyprofilovaná (taková Marion Cotillard je ve filmu možná 5 minut čistého času a přesto na mě i na tak malé ploše dokázala velmi zapůsobit). Leonardo DiCaprio je v hlavní roli tak dobrý, jak je u něho v posledních letech zvykem.

Kapitolou samou pro sebe je smysly ohromující soundtrack, který dokonale splývá s obrazem. Hans Zimmer podobným způsobem úřadoval u Temného rytíře a i když to nebývá zvykem, povedlo se silný zážitek u Nolana zopakovat.

Akční scény jsou strhující a především originálním způsobem pospojované (často totiž sledujeme několik různých akčních scén najednou). V jednom z dokumentů DiCaprio řekl, že máloco se točilo před zeleným pozadím. A minimálně „točivá“ akce známá z trailerů, ve které se Joseph Gordon-Levitt pere s protivníky na chodbě hotelu, mu dává za pravdu. I ty nejlépe trikově provedené scény ze všech tří Matrixů nejsou zdaleka tak působivé, jako očividný skutečný prostor, ve kterém herci postupně přeběhnou z podlahy na strop a zase zpátky. Natáčení té scény muselo být šíleně vyčerpávající.

V recenzích nejčastěji zazní, že je Počátek Matrixem 21. století. To není vzhledem k tématu až tak nepochopitelné - oba filmy pracují s alternativní formou reality, kterou mohou hlavní hrdinové v případě potřeby „ohýbat“. I přes jistou podobnost stojí Počátek pevně na vlastních nohách. Má k tomu jak dostatečně promyšlený vlastní svět, tak i zázemí v podobě silného emotivního příběhu hlavního hrdiny. 

Christopher Nolan potvrzuje jedinečný talent a to nejhorší, co osobně můžu o Počátku říci, je to, že je o kousek slabší než Temný rytíř. Jinak jde ale po všech stránkách o profesionálně zvládnutou velkorozpočtovou podívanou, jíž podobnou jsme v kinech neměli od… no, od Temného rytíře.

A za tu poslední drzou scénu si Nolan zaslouží nehynoucí uznání. Špendlík by bylo v tu chvíli slyšet spadnout.

P.S. Udržet u 148 minut dlouhého filmu pozornost takový způsobem, že si člověk až během závěrečných titulků uvědomí, že se ani jednou nepodíval na hodinky, to je machrovina.

P.P.S. Jedno paradoxní ale se vztahuje k následujícímu faktu, který je !!!extrémně spoileroidní a proto dále doporučuji číst pouze těm, kteří už film viděli!!!: Dilema hlavního hrdiny hodně připomíná dilema DiCapriovy postavy z Prokletého ostrova a i ve vývoji jsou jisté podobné znaky. To samozřejmě není chyba Nolana, který nemohl během natáčení tušit, že bude mít jeho film premiéru půl roku po jiném filmu s DiCapriem, kde měl scenárista shodou náhod podobný nápad pro dramatickou emocionální linku. Nicméně, trochu divné déjà vu.