Recenze: Predátoři

S predátory to bylo od počátku složité. První film, jakkoli dnes právoplatná klasika, si svého času kritiky zrovna nezískal a pouze díky tržbám se otevřely dveře potenciální sérii. Když o tři roky přišla dvojka, studio si slibovalo nemalé peníze. A byl z toho propadák. Přesun do města s výměnou hlavního hrdiny se zkrátka nevyplatil. S odstupem času je sice patrné, že dvojka schytala mnohem více ran, než si zasloužila, co je ale klíčové, u Foxů pro dredatého frajera uzavřeli kohoutky. Robert Rodriguez – veliký fanoušek původní série – se okolo látky začal motat již v roce 1994. Tehdy napsal několik verzí potencionální trojky, ale studio nemělo o pokračování série zájmem. Rodriguezův scénář navíc počítal s vysokým rozpočtem, což z něj dělalo ještě nežádanější projekt. Foxové místo toho raději investovali do AvP. To se sice v případě jedničky (jakkoli hloupé a absurdně nekrvavé) finančně vyplatilo, dvojka už ale nikoho nezajímala. Predátoři tak šli opět k ledu.

Jediný Rodriguez to za ta celá léta s predátory nevzdal. Jenže i on tušil, že se musí jinudy (mimo jiné i proto, že božský Ární přešel od kulometu k politice). Mnoho elementů z plánovaného Predátora 3ky proto Rodriguez začlenil do úplně nového scénáře a vznikli Predátoři. Rodriguez snímek pro snížení nákladů zaštítil svým finančně výhodným studiem Troublemaker a to byl pro Foxy ten správný impuls k vytoužené zelené. O čem je výsledný produkt? Skupinka zabijáků se probouzí v neznámé džungli, všichni dobře trénovaní, všichni zmatení, proč tam jsou a kdo jim jde po krku. Divák to samozřejmě ví od začátku a je proto na místě ocenit, že přestože bude 99% přítomným v sále jasné, kdože to v džungli řádí, expozice baví a to se první predátor objeví až ve 45 minutě!

Režisér Nimród Antal (Rodriguez je sice s projektem nejvíce spojován, stojí ale „jen“ za scénářem a produkcí) se snímky Revizoří a Motel smrti zapsal jako velmi slušný řemeslník, který umí vytvořit napětí i ve sklenici vody. Predátoři nejsou výjimkou. Je v podstatě až obdivuhodné, že někdo pracuje s více jak 20 let starým schématem a přesto ho dokáže prezentovat tak, že je to zajímavé i pro toho, kdo zná první díl nazpaměť. Predátoři jsou svým uchopením někde na pomezí pocty a nového produktu. Na jedné straně je tu tuna detailů, která potěší fanoušky, na té druhé se bude lehce orientovat i kultem nezasažený jedinec. Scénář je šikovným kompromisem původních motivů s novými prvky, který si (poměrně rozumně) uvědomuje, že atmosféra 80tek slouží jen do určité míry. Brutalita tak sice není o nic menší, než v původním filmu, zato postavy jsou o řádný kus lidštější.

Samozřejmě jsou charaktery i v tomto filmu především masem na porážku, nicméně masem docela sympaticky vybraným. Osobně si sice stále nejsem úplně jistý Adrianem Brodym v roli vůdce skupiny (ne že by hrál špatně, ale dokázal bych si představit většího tahouna), všichni ostatní ale zapadli do škatulek perfektně. Zaujme především Alice Braga (Já, legenda), která by se s přehledem mohla stát novou Ripleyovou. Když už jsem u toho žánrového spřízněnce, dokonce i fanoušci vetřelců zde najdou některé citace (jisté záběry zcela jasně odkazují k vetřelčí sérii).

V tak povedený návrat už zřejmě věřil málokdo. Antal dokázal pod Rodriguezovou supervizí oživit ducha původního filmu, úspěšně ho přenést do jednadvacátého století a to bez výraznějších přešlapů či zpronevěr vůči originálu. Možná škoda, že měli tvůrci k dispozici jen nějakých 40 milionů dolarů a nemohli se proto pořádně rozšoupnout. Výsledkem je každopádně důstojné pokračování kultovního originálu, které se mu v mnohém může podívat směle do očí.

... a dokonce to nemá úplně blbý scénář, což je v tomhle žánru stejná vzácnost, jako dospělý heterosexuální dělník a fanoušek fotbalu dojímající se u série Twilight.

P.S. Pokud se ptáte, jestli jde o remake, pokračování původní série, nebo nějaký most mezi tím vším, nejblížší odpověď pravdě je asi tato – snímek navazuje na jedničku a ignoruje vše ostatní. Minimálně tak usuzuji podle toho, že jedna z postav zná události, které se v jedničce odehrály, ale o ničem jiném nepadne zmínka.