Recenze: Back to Black ukazuje talent i utrpení Amy Winehouse. Pochopit ji ale pořád nedokážeme | Kinobox.cz

Filmová Amy Winehouse ukazuje talent i utrpení. Pochopit ji ale pořád nedokážeme

Recenze: Back to Black ukazuje talent i utrpení Amy Winehouse. Pochopit ji ale pořád nedokážeme
Back To Black | CinemArt
Éra hudebních biografií v kinech pokračuje a po Freddiem Mercurym, Elvisu Presleym, Eltonu Johnovi či Bobu Marleym to nyní zkusí ikona „nultých“ let Amy Winehouse. Její oslňující, ale bohužel také dosti krátká kariéra už inspirovala tvůrce oceňovaného dokumentu Amy. Dokáže ovšem tragický osud zpěvačky bojující s vlastními démony zaujmout také v celovečerním formátu? A zvládla být novinka i něčím víc než oslavným pomníkem?
Amy Winehouse je jistě jménem, jež si o životopisný snímek říkalo už od jejího tragického skonu před 13 lety. Její hvězda vyletěla během pouhých dvou alb raketově vzhůru, o to drtivěji ovšem kvůli závislostem na alkoholu a drogách, osobním vztahům či psychickým problémům spadla na dno a dočkala se smutného konce. Její příběh měl jistě potenciál stát se silným pohledem do života rozervané umělkyně a více nám přiblížit její dobré i temné stránky či boj s vnitřními démony. Jenže jako u většiny biografií posledních let, i zde se objevoval jistý strašák. Dokáží tvůrci, v tomto případě zejména režisérka Sam Taylor-Johnson (50 odstínů šedi), zarýpat dostatečně hluboko, nebo kvůli souhlasu rodiny budou muset řadu věcí skrývat?
Back to Black
Back to Black
  • SkyShowtime
  • Google Play
  • iTunes
  • +2
59%
Snímek ukazuje prakticky celou zpěvaččinu kariéru od dospívání, kdy zpívala v londýnských barech, přes první album a spolupráci s velkým labelem až po velké životní kotrmelce a bolesti, díky nimž nahrála své ikonické album Back to Black. Po něm je pojmenován celý film, zároveň se však jeho písně linou prakticky celým snímkem a jsou navázány na stěžejní události v jejím životě. Mezi ty patří zejména pouto k milující babičce (Lesley Manville) a bouřlivý a značně toxický vztah s problémovým Blakem (Jack O´Connell), jenž je od pohledu „bad boy“ a rád holduje drogám, od nichž je Amy svým otcem (Eddie Marsan) marně odrazována. Vše pak vede k nevyhnutelnému konci.

Život plný alkoholu a drog

Kladem snímku je, že tvůrci se rozhodně nebojí ukazovat stinné stránky hudební ikony. Snímek dává na odiv její nesmírný hudební talent a um pro silné texty, které dokáží zapůsobit díky střihovým sekvencím a promítáním do životních událostí i v celovečerní podobě. Zároveň se ovšem autoři nebojí ukázat, že s Amy bylo často opravdu složité vyjít a měla v sobě démony, jimž nedokázala porozumět ani ona sama.
Snímek jde tedy v tomto případě o trochu dál než třeba Bohemian Rhapsody, kde bylo leccos jen naznačeno. Zde se zpěvaččina láska k alkoholu neskrývá od prvních záběrů, stejně jako řada jejích excesů a postupný příklon k drogám či velmi sebedestruktivní chování, při němž se nezdráhala napadnout i fanynku na ulici. Amy zkrátka i přes svou auru a neustálý sklon rebelovat rozhodně nebyla bez chyb a film to ukazuje poměrně sympatickým způsobem.
Back to Black: trailer | Focus Features
Je proto trochu paradoxem, že snímek nedokáže se silnými motivy a nastíněnými stránkami pořádně pracovat a pořád se pohybuje spíše po povrchu. Což můžeme dávat za vinu i jisté zkratkovitosti a neukotvenosti vyprávění. Řada motivů a linek je zde nahozena, vzápětí však dojde k jejich opuštění. To se týká např. vztahu mezi Amy a jejími rodiči, u nichž je na počátku zmíněn rozchod a napjaté vztahy. Matka ovšem po úvodu naprosto zmizí ze scény a objeví se bez vysvětlení až v samotném závěru, hlavní iniciativu tak přejímá otec.
Roztříštěně a nelogicky se tu často pracuje i s ústředním vztahem mezi Amy a Blakem. Jeho toxicitu se scénáři podařilo vystihnout poměrně solidně, vztah se ale zároveň pohybuje od extrému k extrému během pár minut, aniž by to bylo dostatečně promyšleno či vysvětleno. V jedné scéně mluví Amy o bolesti, jakou jí bývalý partner způsobil, a díky sepsání písně se s ní vyrovnala, ale když jí Blake záhy napíše SMSku, ona za ním ihned zamilovaně běží. Takových momentů a nelogických skoků nabízí snímek více a divák má často pocit, že tvůrci omylem nějakou scénu vystřihli.
Back to Black
Back To Black
Back to Black
Back To Black
Back to Black

Když Amy nezná samu sebe

I kvůli tomu působí snímek značně nekonzistentně, má kolísavé tempo a nedokáže se hlavní aktérce patřičně dostat pod kůži. Film se tak sice nevyhýbá jejím temným stránkám a čím dál většímu emocionálnímu utrpení, zároveň však nemáme šanci pochopit, co ji k daným věcem vede či jaké psychické problémy ji sužují. Hlavní hrdinka sice v jedné scéně řekne, že důvod svého jednání nezná ani ona sama, takže se dá říci, že tato nedořešenost je i tvůrčím záměrem. Jenže z dramatického hlediska to příliš nefunguje, divák si kvůli tomu ke zpěvačce nikdy naplno nenajde cestu a celý počin působí chladně, nedotaženě a neuspokojivě. Pokud tedy měla novinka působit jako počin, po němž Amy konečně pochopíme, tak selhala.
Po řemeslné stránce si přitom není na co stěžovat. Sam Taylor-Johnson sice nedokáže pořádně vytěžit stěžejní témata a hudební ikonu, zvládne ale i přesto dodat poctivé řemeslo s funkční atmosférou, jež i přes „nultá léta“ evokuje velké retro a zároveň má snímek hezkou britskou patinu. Režie dokáže šikovně pracovat i s hudebními sekvencemi a hodně jí pomáhá přesné obsazení, v němž jsou všechny party přesně nacastované a zahrané. Marisa Abela sice doplácí na to, že není Amy příliš podobná, její mimiku, vyjadřování a auru ovšem vystihla na výbornou a jistě patří mezi největší klady filmu, stejně jako toxický partner v podání O'Connella. Dvě hodinky pak i přes nevyrovnané tempo utečou solidně a Back to Black se rozhodně nedá označit za prohru, která by sílu zpěvačky i titulního alba nedokázala patřičně vystihnout.
Back to Black
Back to Black | CinemArt
Zároveň však kvůli své zkratkovitosti i snaze řadu věcí přeci jen zjemnit (což se týká zejména slabého a neuspokojivého závěru) se pořád jedná o vlastně dost povrchní a nijak objevný životopis, kde člověk část jednání známé zpěvačky nepochopí a ta další část se dá lacině a poněkud nepřesvědčivě svézt na zlomené srdíčko. Amy byla dost svéhlavá a rebelující osobnost na to, aby její tragický životní osud zaujal a Johnson nedělá zásadní řemeslné chyby. Ve výsledku se tak jedná o neurážející životopis, co zůstal stát na půli cesty a za týden si na něj nevzpomenete.
Podívejte se také na žebříček nejlepších životopisných filmů podle Kinoboxu.
55%
Back to Black ukazuje velký talent Amy Winehouse, která je ve skvělém podání Marisy Abelo svéhlavou, ale zároveň velmi křehkou osobností, kterou je těžké pochopit. A bohužel se to divákovi ani po dvou hodinách nepodaří. Řemeslně neurážející režie sice hezky nahazuje témata a ukazuje zpěvaččiny nešvary, zároveň ovšem nedokáže žádnou z linek uspokojivě a s dostatečnou razancí dotáhnout do konce.
Milan Rozšafný
Milan Rozšafný