Film o Amy Winehouse neprovází potlesk. První reakce budí rozpaky, herečka ale sklízí chválu

Snímek má na svědomí Sam Taylor-Johnson, v jejíž fimografii praští do očí hlavně Padesát odstínů šedi. Abychom byli fér, spory režisérky se spisovatelkou E. L. James jsou dnes již pověstné. Víme, že filmařka dělala vše proto, aby příšernou literární předlohu přiblížila co nejvíc k průměru, i když jí v tom umanutá James vší silou bránila. Po natáčení se všichni rozešli ve zlém a pokračování vznikala pod jiným režijním dohledem.

Přesto se zdá, že si Taylor-Johnson letos před zraky široké veřejnosti reputaci nenapraví. Na metakritickém serveru Rotten Tomatoes se nyní Back to Black „pyšní“ 55 % kladných recenzí. Vzhledem k tomu, že ty záporné neváhají brousit dno a ty kladné se jen tak tak přehupují do nadprůměru, pak celkové hodnocení dokonce dosahuje jen 4,8 z 10.

Výtky se dělí do dvou základních skupin. Jedni vyjmenovávají co vše je v Back to Black špatně. Jiní podotýkají, že v tomto snímku v první řadě není dost věcí správně a výsledek je unylou sázkou na jistotu. Chvály se dočkává hlavně herecké osazenstvo s představitelkou samotné Amy v čele, to ale ke štěstí stačí málokomu. „Silné obsazení, především strhující výkony Marisy Abely, není dost k efektivnímu pokrytí chaosu a tragédie, jež tvoří jádro příběhu této milované umělkyně,“ píše Linda Marric z HeyUGuys.

Mnoho kritiků a kritiček má dojem, že snímek se nevkusně nimrá ve zpěvaččině osobním traumatu čistě pro bulvární potěchu. „Back to Black není jen příšerný film. Je to také film, který zneužívá osobu ve svém středu. Amy Winehouse si nejenže zasloužila víc podpory za života. Zaslouží si také, aby její trauma nebylo proměněno v zábavní produkt,“ hřímá Nadine Whitney z InSession Film.

Jiní mají právě opačný dojem. Kritik Dave Lee píše na svých osobních stránkách:  „Back to Black patří k těm lepším biografiím poslední doby. Vidíme v něm ucházející snahu, zájem o pravdivost, upřímnost a lidskost. Také uhýbá pohledem méně, než je u těchto filmů zvykem. Přesto by se jistě mohl dívat pozorněji."

Vikram Murthi z IndieWire má pocit, že za neúspěchem filmu stojí právě přílišná opatrnost. „Všichni přítomní u této produkce k zesnulé umělkyni přistupují s láskou a respektem, ale jejich pompéznost a pomýlená opatrnost zklamávají její památku.“ Je tedy celkem bizarní sledovat polovinu ohlasů mluvících o tom, že se filmaři na zpěvačku snesli jako supy, zatímco druhá část má za to, že jim brzdí cestu jejich přílišná opatrnost.

Nacházejí se samozřejmě i ti, co opatrně chválí. „Při své snaze vrátit ústřední ženě agendu nad jejím životem, se Taylor-Johnson podařilo alespoň zachytit její charisma a zobrazit portrét jedné prokleté lásky,“ věří zase Kate Mossman z New Statesman.

Atmosféru mnoha recenzí však shrnuje Danny Leigh z Financial Times: „Hudba Amy Winehouse se kreativně nachází v úplně jiné galaxii oproti tomuhle rozbředlému filmu, který není ničím jiným než nijakou pijavicí.“

Když vidíme film s metakritickým hodnocením okolo 50 %, značí to většinou unylý film, po němž se není, o čem bavit. Protichůdnost recenzí však naznačuje, že by Back to Black mohlo přispět alespoň k diskuzi o tom, jakým způsobem nahlížíme na tragické popkulturní osobnosti. Výsledek se na vlastní oči dozvíme 16. května.

Podívejte se na žebříček nejlepších životopisných filmů podle Kinoboxu.

zdroje: RottenTomatoes, IndieWire, New Statesman, Financial Times, HeyUGuys, InSession Film