Sci-fi Problém tří těles toho chce říct opravdu mnoho. Má s tím ale značné problémy

Známá autorská dvojice, která zde k sobě přibrala na palubu také scenáristu Alexandra Woo, se tak znovu ocitla před obrovskou výzvou. Jednak musí smést ze stolu všechny pochybnosti, kdy je část divácké komunity po finále Hry o trůny označuje poněkud tvrdě za duo patlalů, a navíc si vzali do péče ještě mnohem větší výzvu než posledně. Vzpomínka na Zemi je totiž jedním z těch děl, jež označují čtenáři kvůli vypravěčskému stylu i hutnému obsahu prakticky za nezfilmovatelné, nebo minimálně nepřeveditelné do krátkého formátu do té míry, aby byly zachovány všechny myšlenky či dějové spletence. První série bohužel tyto obavy to jisté míry potvrdila, i když má divák často nutkání tvůrcům při jejich snahách držet palce.

Příběh nás tak zavede zejména do současnosti, kdy to vědecká oblast nemá zrovna jednoduché. Největší mozky a kapacity svého oboru za záhadných okolností umírají a všechny dosavadní teorie jsou nejnovějšími výsledky prakticky dementovány. A zatímco smrtím vědců se snaží přijít na kloub vyšetřovatel Da Shi a jeho tajemný nadřízený Wade, většina událostí se začne odvíjet okolo skupinky vědců.

Saul, Jin, Will, Jack a Auggie jsou šokováni ze smrti své kolegyně, která spáchala sebevraždu, brzy však začnou řešit vlastní problémy. Auggie se před očima zjevuje odpočet signalizující její blížící se smrt a Jin s Jackem dostanou tajemné brýle, o nichž si myslí, že skrývají velmi moderní a zvláštní hru ve virtuální realitě, kterou ovšem nechtějí přestat hrát. Brzy jim začne docházet, že opravdu nejde o hi-tech hru, v níž chytře využívají své vědecké znalosti, ale možná o něco daleko většího a závažnějšího. Tajemné události se začínají kupit a všechny mají své zárodky v Číně v 70. letech, kdy perzekuovaná vědkyně svými činy ovlivní budoucnost celého světa.

Seriálu se již od počátku nedají upřít opravdu velké ambice a snaha vyprávět velkorysou a všeobjímající sci-fi s mnoha velkými tématy a zároveň tajemným příběhem plným záhad. A že se toho tvůrci snaží nakousnout opravdu hodně. Problém tří těles je tak poměrně hard sci-fi, v níž se zejména v první polovině hojně debatuje o všelijakých fyzikálních termínech či teoriích (zdaleka nejen o titulním problému tří těles) a samotná věda je zde logicky velmi stěžejním tématem. Což ne pro každého diváka bude úplně zábavnou podívanou, obzvlášť když tvůrci nejdou se svým stylem publiku zrovna naproti a nastolí v počátku velmi pozvolné tempo.

Do všeho toho vědeckého povídání se přidávají témata okolo vesmíru, náboženství, politické a společenské situace a později např. i smrtelnosti, což jsou velmi silné a náročné motivy i v případě, že je rozebíráte samostatně, natož všechny naráz. Občas pak seriál opravdu nahazuje podněty a dialogy hodné k zamyšlení, většinu času ovšem s mixem témat a vědeckých motivů pracuje poměrně těžkopádně a někdy až nemotorně, čemuž nepomáhají ani křečovité dialogy, v nichž zaznívají i strojené repliky typu „Věda je rozbitá“.

Autorům se daří vybudovat poměrně funkční civilní atmosféru, v první polovině zvládají také jakž takž budovat tajemno okolo zápletky a těch největších otazníků; na většinu z nich pak dokáže seriál k radosti diváků do konce série i uspokojivě odpovědět. Také styl, jimž se postavy snaží řešit hrozící mimozemskou invazi v druhé polovině série, je do jisté míry neotřelý a osvěžující. I přesto ale scénář i nastolený styl vyprávění konstantně naráží na své limity. Ty tkví v neustálé snaze najít kompromis mezi sci-fi pro masy a co nejvěrnějším převedením hutné předlohy. Jenže to je na ploše osmy hodin výzva takřka nemožná.

Seriál tak zůstává většinu času rozkročený na půli cesty, kdy nebude plně uspokojena ani jedna ze stran. Pro „běžného“ diváka se bude jednat stále až o příliš náročnou sci-fi, jež bude část publika ubíjet vědeckými frázemi. Zároveň si bude často stěžovat na velmi pomalé tempo a získávat mylný dojem, že se tu toho moc neděje. Což ovšem není výklad úplně přesný, jednotlivé epizody jsou totiž událostmi poměrně napěchovány, scénář ani režie je ale nedokáží patřičně prodat a kvůli kalkulujícímu stylu, kdy se toho snaží obsáhnout alespoň informativně z knih co nejvíc, se vše odehrává chladně a žádná významná věc není dostatečně emocionálně vytěžena. Čtenáři předlohy pak budou zase žehrat na zjednodušování řady důležitých aspektů a nejspíš i na nespočet obměn oproti předloze.

Moc tomu nepomáhají ani postavy, které jsou často velmi ploché, nezajímavé, emočně prázdné a divák se na ně nemá jak napojit. Samozřejmě existují i výjimky. Jess Hong dostává coby Jin asi nejvíce prostoru a jako jedna z mála se dočká i emocionálně silnějších momentů, Eiza Gonzáles si v roli Auggie taky snadno získá divácké sympatie a Liam Cunningham jako lídr lidí, co má svá tajemství a nebojí se jít přes mrtvoly, pracuje jako jeden z mála s jednou z barvitějších a charismatičtějších postav. Škoda, že se to nepoštěstilo i zbytku obsazení. I když tedy např. Benedict Wong či Jonathan Pryce jedou svůj standard, jejich charaktery bohužel neuhnou z jednorozměrných kolejí.

Může se sice zdát, že Problémy tří těles pouze kritizuji a jedná se o jasnou prohru. Tak tvrdý verdikt si však trio Benioff/Weiss/Woo nezaslouží. Seriál totiž dokáže být v jednotlivostech zábavný i působivý a musí se ocenit také snaha a zapálení, s níž se autoři pustili splnit prakticky nesplnitelný úkol, na němž by si i sebešikovnější tvůrce asi vylámal zuby. A do jisté míry si ho vylámali i oni, jen to přeci jen dokázali ustát malinko důstojněji, než se dalo vzhledem k předloze očekávat.

Problémy tří těles není úplně lehké sledovat, seriál divákovi sledování evidentně ani příliš ulehčovat nechce a konec sezóny působí dojmem, že tady někdo evidentně zapomněl, že se už točí finále. Svým způsobem je ovšem i zajímavé tento boj s nepřeveditelnou předlouhou sledovat a propírat se tou obří vrstvou informací a podnětných myšlenek. Každý divák ale tuto cestu rozhodně nezvládne až do konce.

Podívejte se také na žebříček nejlepších seriálů, které jsou dostupné na Netflixu.