Fentasy je špatné způsoby, na jaké už nejsme zvyklí. Slovenské agitce není ani rozumět

Sofie (Kristína Kanátová) skončila na policejní stanici vystavena nerudnému pohledu protidrogového vyšetřovatele (David Švehlík). Hrozí jí deset let za roli v drogovém byznysu jejího partnera Pellera (Noël Czuczor), který se rozhodl rychle zbohatnout výrobou a prodejen nebezpečného fentanylu.

Mladá žena si chce od vězení odpomoct tím, že prozradí důležité informace o chystaném velkém obchodu Pellera s ruskou drogovou mafií. Načapat při činu tuhle partu by bylo nevyčíslitelně prospěšné, detektiv je tedy ochotný vyslechnout si Sofiin příběh. Hezky od začátku. My bohužel na výběr nemáme, pokud nepočítáte možnost odchodu z kina.

A tuto možnost budou možná mnozí zvažovat s větší intenzitou než jindy. Jako úplně první věc ohledně Fentasy se je totiž nutné podivit nad tristní technickou kvalitou díla, která v mnoha ohledech znemožňuje plynulou diváckou spotřebu. Léta páně 2024 už jsme si díky pokroku technologií zvykli na to, že i špatné filmy dosahují určité objektivní řemeslné úrovně. Předně zvuková stopa Fentasy je však tak špatná, že je v polovině filmu stěží rozumět tomu, co postavy říkají. Mluvíme tu o nefunkčních postsynchronech, špatném mixu dialogu a ruchů, Prakticky vše, co může být špatně, špatně je.

Nejde to svést pouze na osobu zvukaře. Jan Bezouška sice svou práci dělal izolovaně od zbytku štábu (na premiéře se chlubili tím, že zvuk připravoval ve Spojených státech), jistě to ale není tak, že by režiséři, producent a X dalších lidí neslyšeli výsledek před premiérou. Kdyby šlo o jakoukoliv jinou projekci, dalo by se spekulovat, že jde o problém kinosálu, nicméně v případě slavnostní premiéry musíme předpokládat, že došlo ke zkoušce, při níž se promítání sladilo. Že tento objektivně vadný produkt prošel celým procesem produkce a postprodukce, je vážně k nevíře.

Je to tím horší, že Fentasy je snímek bez jakékoliv filmařské finesy a svůj příběh nezvládá předávat obrazem. I čerstvý držitel Oscara Christopher Nolan se občas potýká s výtkami, že jeho postavám není rozumět, on však může argumentovat tím, že jeho cílem je nabídnout intenzivní audiovizuální zážitek. Je pro něj důležitější, aby film efektně duněl, než abychom detekovali každé jedno slovo. Fentasy stejnou argumentaci nemá k dispozici. Hlavní hrdinka coby vypravěčka neustále vysvětluje, co se děje. Bez jejího doprovodného slova bychom prostě sledovali pár lidí, jak vaří drogy, a dvě akční scény. Když tedy stěží dokážeme voiceover dešifrovat, jedná se o extra nekomfortní proces, který není vykoupen žádným detekovatelným uměleckým záměrem.

Nicméně nenechte se zmást úvodní odbočkou. I kdyby bylo Fentasy technicky perfektně ošetřené, pořád by šlo o velmi špatný film. Tvůrci nedokážou přijít s jediným důvodem, proč bychom se o sledované postavy měli zajímat a zaujmout k nim nějaký specifický postoj. Defaultně k nim cítíme odpor za to, že vyrábí nekvalitní drogy a na tom se nemá co změnit. Rozhodně k nim nezačneme cítit ani špetku empatie. Nedá se zbavit pocitu, že tvůrci chtějí, abychom k Sofii cítili komplikované emoce, jenže proč?

Vypadá to, že tvůrci se rozhodli předat poselství o tom, že drogy jsou špatné, a zapomněli, že když si jako platformu vybrali celovečerní fikční film, musí to učinit buď formou příběhu, pokud chtějí splnit základní mainstreamové normy, nebo je třeba přijít s nějakým autorským konceptem. Oni nedělají ani jedno. Vágně si zvolili rámec kriminálky s jedním extrémně průhledným zvratem na konci, z nějž ale nic nevyplyne, protože se týká postav, o nichž jsme neměli důvod si myslet, že by se zachovaly jinak.

Je skoro nepříjemné být na Fentasy tak přísný. Vypadá to, že jde o upřímně míněný projev nadšených začínajících filmařů, kteří se snažili za relativně skromné prostředky dát do kupy film s podle nich důležitým sdělením. Kdyby byl výsledný projekt amatérským filmem distribuovaným zdarma na YouTube, šlo by být mnohem pozitivnější a chválit snahu zaplnit 85 minut stopáže „věcmi“. Jako profesionální produkci uváděné v široké distribuci je tomu ale potřeba říct jasné ne.

Fentasy rozhodně nestrhne filmařsky. Styl režie se dá nazvat jako „fádní hyperaktivita“. Je zřejmé, že u každého záběru se tvůrci „o něco“ pokouší, ale málokdy z toho vylézá něco pěkného nebo zajímavého na pohled. Prostě další film zahalený v temnotě, který by byl rád Euforií, ale nemá na to know-how. Děj neobsahuje víc než těžkopádnou agitku, i zvolený žánr je realizovaný nezajímavým způsobem. Zdá se, že herci a herečky jsou nejslušnějším aspektem filmu, vzhledem k prázdným postavám, jimž chybí byť jediný rozměr, to ale není mnoho platné.

Obzvlášť když jsme tu nedávno měli tolik podnětnějších projektů věnujících se podobné tematice, se Fentasy jeví ještě více zbytečně. Sdělení samotné edukativní roviny navíc nepřesahuje informace, jež si můžeme přečíst ze závěrečného titulku. Fentanyl je špatný. Fentanyl zabíjí. Neberte fentanil. Vzhledem k tomu, že před tím jsme sledovali hodinu a půl dva zcela nedefinované lidi tuto drogu vyrábět a prodávat obětem, které nevěděly, že jde o fentanyl, to vlastně není moc platné.