Napjatě očekávaný Šógun válí. Mládeži nepřístupné intrikaření i lekce dějepisu strhnou

Zmíněnou Hru o trůny úplně nečekejte, Šógun přece jenom rozplétá podstatně zahuštěnější příběh s méně aktéry. Okamžité první dojmy opanuje hlavně bázeň z perfektního formálního provedení, které se většinové streamovací výpravě ještě vymyká. Prostředí je autenticky dobové, kostýmy vypadají krásně a režisér obou úvodních epizod Jonathan van Tulleken (Podvrženec) má oko pro působivé obrazové kompozice. Velkolepost tryská jen ze záběru na rozlehlou obchodní loď, která pročísne mlžný závoj a k japonským břehům vůbec poprvé dopraví anglické kolonizátory.

Hlad a zákeřné nemoci však většinu posádky přemohly a námořníkům překazily smělé plány podmanit si cizí území, jež dle psané kolonizační úmluvy náleží Portugalsku. Nacházíme se v časech conquistadorů, o nichž se ve školách většinou učíme s úctou nad jejich objevy a trochu přehlížíme úlohu původních obyvatel, kteří rozhodně neslyšeli o tom, že by náleželi jakýmsi Evropanům. Blackthorne zpočátku zosobňuje pošetilost „civilizovaného světa“, který si nárokuje daleké území a ordinuje mu vlastní víru a tradice. A přitom válčí mezi sebou, ať už jde o Angličany a Portugalce v námořním závodu dvou monarchií, nebo o katolíky a protestanty ve věčném náboženském konfliktu.

Drzému cizákovi, jenž sotva unikne smrti, nadávají do barbarů a prašivých psů. On jim nerozumí a mezi zuby i pěkně od plic cedí podobné komplimenty. Šógun, který navazuje také na stejnojmenný seriál s Richardem Chamberlainem, zatím atraktivně zachycuje symbolickou hodnotu jediného muže taženého okolnostmi, jehož vyhraněný postoj, špetka zatajovaných informací a ztroskotaná loď s evropskými zbraněmi mohou otřást se složením celého Japonska. To je ostatně samo nestabilní a udržení míru se chamtivým feudálům jeví jako nejméně přitažlivá varianta.

Možná není úplně dobře, že karty se zdají být od začátku dost otevřeně rozdané. Příběh nás nejprve vhodí do nelítostné doby a nárazově neodvrací zrak ani před nahotou, ani před drsným násilím. Postupně ale zvolní a v zajímavých rozhovorech ve dvou jazycích, v nichž se protestant Blackthorne nejvíc strachuje o relevanci katolických tlumočníků, rozebírá mocenské a intrikářské praktiky lidstva. Možná spíš jeho nenasytnou a ďábelskou povahu, která se nemění a z imperialismu pouze metamorfuje do terorismu, vojenských operací nebo angažovanosti v cizokrajných konfliktech.

Šógun nabízí víc „zákulisní“ vhled do dané etapy než Scorseseho rozjímající Mlčení, které bylo primárně o zachování vnitřního přesvědčení. Poznáváme spíš instrumenty historické proměny nežli její dopady na duchovno a vše zřejmě skončí velkou bitvou a jednoznačným rozřešením. Prozatím se však soustředíme na postavy, které v americké produkci nejsou až tak divadelně stylizované, na neúprosné prostředí reagují v kompletním morálním spektru od samurajské cti až po Franka Underwooda a kvalitní předloha jim do úst vkládá i výživné myšlenky. Rozhodně je třeba obrazovku sledovat a neprojíždět každou druhou scénu Instagram, jinak přijdete o veškerou radost i poučení. A to je pro komerční produkt a největší soudobý tahák Disney+ dost překvapivá a vítaná vizitka.