Sucho Bohdana Slámy přemítá, co po sobě necháme. Je lepší změnit názor, nebo bojovat s okolím?

Tím jsou klimatické změny, které zasahují celou společnost, přestože si to zdaleka ne všichni připouštějí. Vyprávění sleduje tři generace se zcela odlišnými světonázory, naštěstí však postav není tolik, aby byl problém se v nich orientovat. Kvůli tomu musí Sláma občas sáhnout k šablonovitým zjednodušením, sílu sdělení to však naštěstí netupí.

Ale popořadě. Na začátku se setkáváme s dvěma znesvářenými rodinami, jejichž hlavy se spolu setkají až po třetině stopáže. Do té doby sledujeme představování spletitých vztahů, místy poněkud doslovné, jindy zase moc otevřené; v součtu však funkční a smysluplné.

Bývalý ajťák Josef (Martin Pechlát) se odklonil od civilizace a s manželkou Evou (Magdaléna Borová), dospívající dcerou Žofií (Dorota Šlajerová) a dalšími dvěma ratolestmi žije prostým vesnickým životem. Odmítá technologické i chemické výdobytky, v jeho domě panuje zákaz mobilních telefonů i saponátů. Stará se o statek, avšak přesto je rodina závislá na příjmu Evy, pracující ve vepříně největšího místního zemědělce Viktora (Marek Daniel).

Viktor samozřejmě holduje úplně jinému životu a se svou novou chodí (Judit Pecháček, dříve Bárdos) stojí v čele dobrovolných hasičů i kulturního života ve vsi. Na prázdniny k němu přijíždí syn Míra (Tomas Sean Pšenička), toho času čerstvě po maturitě. Pokukuje po Žofii a navzdory nepřátelství obou rodin i prvotní dívčině netečnosti se s ní snaží zahájit románek.

Novodobí Romeo a Julie k sobě mají rozhodně blíže než jejich předci, jelikož oba mladí lidé jsou ekologicky velmi uvědomělí. V Praze žijící Míra je však spíše salónním aktivistou, uchylujícím se spíše k řečem nežli činům, zatímco na vesnici vyrůstající Žofie chce svými skutky měnit svět. Přestože tedy vycházejí z podobných ideálů, rozpor mezi nimi se nakonec ukazuje jako téměř větší než v případě jejich rodičů, smířených s odlišně rozdanými kartami a protichůdnými rolemi ve společnosti.

I ti však ještě mají naději na změnu – na rozdíl od Viktorova otce (Bolek Polívka), tělesně i duševně nepohyblivého a nevratně uzavřeného ve svém vnímání světa, v němž převažuje hodnota peněz nad respektem k druhým lidem i přírodě. Staří bílí patriarchové se už nezmění, mladá a snad i střední generace však ale ještě mohou se svým okolím něco udělat.

Kamera Diviše Marka přejíždí po terénních vlnách dlouhodobě vysušeného Moravského Toskánska a místy dovede vytvořit i sympaticky významotvorné kompozice s hlavními postavami. Do toho duní tepavá hudba Jakuba Kudláče, jež se nebojí jít do kontrapunktu k na první pohled poklidným obrazům a naznačuje, že to skutečně podstatné se odehrává kdesi hluboko pod povrchem.

Sláma se ve svých předchozích snímcích s oblibou zabýval mezilidskými vztahy, ještě před filmařskou kariérou však studoval i vodní hospodářství. V aktuálním filmu chtěl tyto prvky propojit a ukázat, jak lidé ovlivňují okolní krajinu, která zase zpětně ovlivňuje vztahy mezi lidmi. To je bezesporu složité a široké téma, snad až nemožné ke zpracování na ploše jednoho filmu.

Na dramaturgickou rozklíženost Sucho částečně doplácí, jelikož v poslední třetině musí jednu z postav potkat tragédie, aby se ty ostatní poučily. To působí poněkud uměle až scenáristicky líně, zároveň je však nutno uznat, že prozření některých figur díky jejich uvěřitelně vybudovaným vazbám a osobnostním rysům nepostrádá emocionální působivost. Lze pak odpustit i několik kýčovitých výjevů, jimž se závěr nedokáže vyhnout.

Především však pomáhá poctivost ve vykreslení obou úhlů pohledu – Sláma nechce dospět k banálnímu a zpočátku se nabízejícímu závěru, že zemědělské procesy jsou zlo a lidé by se měli navrátit k přirozenějšímu způsobu života. Snímek spíše připomíná, že extrémní pozice k ničemu dobrému nevedou, uzavírají možnost dialogu a jejich zastávání pouze vykopává hluboké propasti mezi lidmi. Naopak vstřícný krok směrem k názorovým oponentům napomáhá pomyslnému zavlažení vztahů a v důsledku i uvolnění vnitřního napětí. Může to znít samozřejmě, každý den však vidíme, jak je těžké onu zákopovou válku opustit. A proto je Slámův snímek důležitější, než by se mohlo zdát.

Podívejte se také na náš žebříček nejlepších českých filmů.