Smysl pro tumor sází na nadhled. Utápí se ale v laciném klišé a těžkopádném scénáři

Tereza Kopáčová už je zavedenou televizní autorkou, jejíž počiny bývají v posledních letech ve většině případů i slušnou známkou kvality. Má na kontě výtečný Metanol, oblíbeného Ochránce i minisérii Případ Roubal. V případě Smyslu pro Tumor se navíc chopila oceňované látky. Jedná se totiž o remake stejnojmenného belgického seriálu, jenž vychází ze života spisovatele a scenáristy Leandera Verdievela. Za svou snahu vyprávět o výrazném tématu humorným a citlivým způsobem si originál vysloužil mezinárodní pozornost i prestižní ceny. Jenže tam, kde dokázala původní látka dle všeho přesně mířit do černého, zatím Tereza Kopáčová a její tvůrčí tým překvapivě spíše tápe.

Sledujeme příběh mladého ambiciózní studenta neurochirurgie Filipa, jenž má aktuálně jediný cíl – předvést se během stáže v hradecké nemocnici před tamním doktorským esem Bruknerem a zajistit si tak do budoucna prestižní místo. Kromě studia pak cílevědomý hrdina rád žije divokým nespoutaným životem, během něhož střídá jednu holku za druhou, nic nestíhá a rodina je u něj aktuálně téměř na posledním místě.

To nese nelibě nejen jeho sestra Zuzana, ale také starostlivá maminka, jež zjišťuje, že manžela už zajímá vlastně jen práce a cyklistika. Když už to pak vypadá, že Filip u doktora Bruknera zabodoval, dozvídá se velmi šokující zprávu. V 25 letech je mu totiž diagnostikována rakovina. Jak bude aspirující doktor, který má sám informovat pacienty o podobné diagnóze, na tuto zprávu reagovat? A jak může mít rakovinu tak brzo, když si „ještě nic pořádně neužil“?

Cíl projektu je už na první pohled jasný – budovat osvětu okolo rakoviny a faktu, že se tato nemoc rozhodně netýká pouze starších generací. Velkou roli mají v tomto ohledu hrát i emotivní výpovědi skutečných onkologických pacientů, kteří na konci každé epizody budou sdílet své vlastní zkušenosti s nemocí i léčbou. Jenže autoři, a zejména scénář z pera Matěje Podzimka, prodávají v prvním díle hlavní motiv dost těžkopádně a v některých pasážích skoro až neohrabaně.

Smysl pro tumor se v propagačních materiálech prezentuje jako rodinný seriál, který zvládne o vážném tématu vyprávět s nadhledem. Pojem rodinný seriál je tu ovšem zase jednou zobrazen „hezky česky“ – tedy naprosto zbytečnou nahotou a sexuálními scénami, jichž je zde víc, než by divák chtěl. Navíc nepůsobí jen lacině, ale dost kontraproduktivně v rámci tématu, jež chce seriál sdělit. Když totiž chcete šířit jisté poselství, ukázat náhled do léčby či lékařského prostředí a zároveň přiživujete staré klišé, že sestřičky a doktoři souloží i během pracovní doby na záchodě či ve skladu, působí to přinejmenším úsměvně. Přijde mi vlastně trochu zarážející, že autoři k této lacinosti přistoupili.

Není to ovšem jediné tvůrčí tápání. Čert vem to, že se příběh odvíjí dosti předvídatelně a už po prvním díle je vám jasné, která z vedlejších postav zasáhne sobeckému Filipovi více do života a nejspíš dopomůže k jeho charakternímu vývoji. Problém tkví v tom, že scénář i režie prodávají zatím většinu linek nezajímavě a fádně a jen málo z nich dokáže patřičně zaujmout. Tedy snad jen s výjimkou otce Mirka alias milovníka dlaždic v podání Pavla Řezníčka, jehož role takřka na hranici karikatury se zvládne postarat alespoň o pár úsměvných momentů.

Dialogy dosud šustí papírem a působí poněkud nepřirozeným dojmem, čemuž nepomáhá ani režie Terezy Kopáčové. Ta už několikrát ukázala svou sílu ve vyprávění silných osobních příběhů a věřím, že v budoucích dílech ještě bude mít příležitost zazářit. V první epizodě jí ovšem přeskakování mezi humornými momenty a vážnějšími scénami dělá trochu problémy. Až v závěru, kdy se Filip dozví děsivou diagnózu a přejde z bezstarostného módu do režimu šoku a otupění, umí její režie zaujmout.

Jinak je však seriál, který touží v budoucích dílech hýřit empatií a radostí ze života, paradoxně bez energie, jiskry a svižnějšího tempa. Kopáčová chce už od úvodních minut vyprávět modernějším stylem a zároveň se logicky držet i vzorců z doktorských žánrovek, nohy jí však podráží až příliš televizní look či sázka na obehraná a už malinko otravná klišé, např. zmiňovaný sexuální život doktorů.

Smysl pro tumor tak začal seriálovou cestu poněkud rozpačitě a nepřesvědčivé. Tvůrci ani režie zatím nedokázali najít onu ideálně namíchanou kombinaci mezi funkční komedií a dramatickými vsuvkami a místy jako by nevěděli, pro koho chtějí novinku točit. Scénář také nepůsobí dvakrát sebevědomě a Kopáčová sice nezapře jisté řemeslo, ale i ona ještě hledá pevnější půdu pod nohama. Doufejme, že ji najde co nejdříve.

Smysl pro tumor má totiž i přes rozpačitý start kvůli silnému tématu velký potenciál a byla by škoda ho takhle promrhat. Zejména, když se mohou autoři opřít i o sympatické obsazení, v němž se sice Filip Březina v roli hlavního tahouna zatím hledá, Tereza Brodská, Pavel Řezníček a Robert Nebřenský ovšem zvládnou upoutat diváckou pozornost poměrně jednoduše.