Videorecenze - Na to, že Lítá v tom je remake maďarské komedie, se jedná o příjemné překvapení

Lítá v tom je remake maďarské komedie Pro mámu všechno z roku 2019. Tento film je chápaný spíš jako průměrný, sám má předobraz ještě v německém snímku Good bye, Lenin! (2003), v němž je matka hlavního hrdiny udržovaná v iluzi, že socialistický režim neskončil. V maďarské verzi šlo o to, že hlavní hrdina, mimochodem filmový kritik, udržuje svou matku v přesvědčení, že má konečně stálou partnerku. V české verzi se z kritika postupně stával sportovní novinář a nakonec redaktor populárně-vědeckého časopisu, který se raději vždy s někým po pár měsících rozejde, ovšem nyní chce potěšit maminku ležící na smrtelném nemocničním loži.

Jenomže operace srdce se nadmíru zdaří a čiperná matka se pochopitelně zajímá, jak se vztah jejího syna a těhotné Slovenky dál vyvíjí. A hlavnímu hrdinovi Lukášovi víceméně nezbývá než v grandiózní lži pokračovat a dál kvůli matce produkovat stále rozsáhlejší Potěmkinovu vesnici. Co kdyby její srdéčko neuneslo pravdu?

Lítá v tom je klasická komedie plná omylů a záměn, která se začne zvolna přelévat do romantické komedie. To jí víceméně vydrží, protože v sexu k ní jen tak nedojde. Vyprávění od počátků využívá výrazné stylizace, od barevného tónování podobného Amélii z Montmartru, přes prolamování čtvrté stěny, kdy se hlavní hrdina coby vypravěč obrací přímo do publika a děj různě zpomaluje, zrychluje nebo v něm přeskakuje. Dominantním prvkem jsou grafické vsuvky, animace a ilustrace. Takže svět hrdiny zabývajícího se vesmírem a strašeného biologickými stránkami života je naplněný grafy, planetami, anatomickými schématy nebo prvky oddělenými z jiných příběhů. Například koráb barona Prášila ze slavného filmu mu vplouvá do ucha.

Sám hrdina je dost baron Prášil a mohl by být i velmi nesympatický. Hraje ho ovšem Kryštof Hádek, jemuž již dvacet let věříme, že je v jádru hodný kluk, a odpouštíme mu na plátně téměř cokoli. Film však počítá s tím, že Lukášovi už také odtikávají biologické hodiny a brzy nebude možné, aby žil svůj modus vivendi stejně.

Film ožívá v režii celovečerně debutujícího herce a divadelního režiséra Tomáše Dianišky, který se snaží příběh ozvláštňovat a odlišit od divadelního představení. To se mu napůl daří, napůl ne. Někdy je příliš doslovně ilustrativní, někde ve své hravosti jen samoúčelně efektní. Postavy chápe lehce karikaturně a nesnaží se o žádný společenský komentář, jako třeba zmiňovaný snímek Good bye, Lenin.

Ve výsledku ale jeho film dobře ubíhá, má krásně stravitelných 90 minut, dobře nadávkuje fáze prvotní antipatie mezi hlavními postavami, jejich sbližování i vnitřní proměnu. Vyhýbá se nejhorším klišé a stereotypům a mezi českými komediemi je vzácně nesexistický. Postavy nějak nejednají proto, že jsou to „muži“ nebo „ženy“, ani nedostáváme žádné zbytečné poučky o tom, jací mají být, jsou jen individuálně omylní a nedokonalí, a právě o ocenění nedokonalosti příběh je.

Lítá v tom není převratný film ukazující něco víc než naplnění středostavovského štěstí. Ve strašidelně úmorném českém kontextu jde však jednoznačně o vyšší standard a o posun v tom, jak by mohla vypadat mainstreamová zábava. Neprotahovat děj donekonečna a neplevelit ho množstvím postav, držet se silné zápletky, mít definované silně charakterové typy, vyprávět hodně obrazem a zkoušet formální hříčky. Nakonec je to únosnější a zábavnější než příběhy, co se tváří, že jsou ze života, ale ve skutečnosti jen těží z omezených autorských představ o životě.