Videorecenze: Wonka už není šílenec, ale okouzlující snílek. Vznikla dokonalá vánoční klasika

Má vůbec smysl točit remake filmu, který ještě nemá ani dvacet let? Karlík a továrna na čokoládu (2005) je uznávaná klasika a zdá se, že jakákoli jiná verze není nutná. Nejde ovšem zdaleka jen o to, že dorostla nová generace dětí, ale že Wonkův svět zjevně skýtá potenciál pro domýšlení si jeho prostorových a časových zákoutí. O nové verzi panovaly pochyby i v tom smyslu, že jeho natáčení bylo náročné, chaotické a studio dlouho tajilo, že jde o muzikál, což je žánr, který přestává mít nejmasovější publikum. Jenomže již první minuty filmu napoví, že obavy byly zbytečné.

Šlape tu vše. Obsazení, dialogy, verše, hudba, výprava, kostýmy, triky, vtipy, gagy a dokonce i vyprávění. Písničky děj nezpomalují, ale lehce posouvají, mají švih a nechávají nás otevřeně vstupovat do fantazijní reality. Dynamika a napětí pak plynou z toho, jestli Wonka je jenom zmatený neschopný snílek, nebo zda jde o opravdového kouzelníka s velkými plány a výjimečnými schopnostmi. Většinou je zpochybňovaný, potlačovaný, umlčovaný či mu něco nevychází. Ale pouze on nevychází z optimismu.

Zatímco všechny ostatní filmy v osobě Wonky nacházejí jeho temné, šílené stránky, nový, mladý Wonka je šílený pouze ve své kreativitě a myšlení mimo škatulky – svým způsobem je to prototyp dnešního start-upisty, který bojuje s velkými korporacemi. Může být ale i scammer – cílený či nezáměrný podvodník, příliš věřící svým schopnostem. To, že film (předvídatelně) končí pozitivně, je onou malou kapitalistickou utopií v dickensovských kulisách, která se právě dnes dá nahlížet už jenom jako pohádka.

Z příběhu mizí prvky jisté továrnické nemilosrdnosti, odtrženosti od reality a vykořisťování zaměstnanců. Umpa-lumpa je pouze jeden a jde o bytost, která Wonku spíš trápí. Mizí i samotný stín kolonialismu a etnické nadřazenosti – Umpa-lumpa v žádném případě není snědý sluha či otrok. Boj o uznání a zlepšení životních podmínek se týká téměř všech ostatních postav.