Hugh Grant u Wonky trpěl. „Mám hodně dětí a potřebuju peníze,“ vysvětlil, proč roli vzal

Ikonický herec z romantických komedií 90. let ztvárnil fantaskního trpaslíka z rodu Umpa-lumpů, což bylo samo o sobě zdrojem kontroverze. Hollywoodští malí herci se rozmluvili o tom, jak těžké je pro ně shánět role ve chvíli, kdy se producenti buď bojí obsadit malého herce ze strachu před kontroverzí, nebo z komerčních důvodů raději digitálně smrsknou nějakou celebritu.

Hugh Grant však své obsazení za velké vítězství nepovažuje, vzhledem k tomu, co řekl magazínu Metro. Důvodem jeho nechuti není špatný scénář či kolegové, ale motion capture oblek, který musel neustále nosit, aby mohly být jeho pohyb a výkon převedeny do digitální podoby. „Bylo to jako trnová koruna, velmi nepohodlné,“ nechal se slyšet. „Však jsem si taky dal záležet, aby o mojí nevoli každý na place věděl. Tu věc jsem nesnášel tak moc, jak to jen jde,“ prohlásil.

Britský švihák je známý tím, že si v rozhovorech nebere servítky. I tentokrát ujistil tazatelku, jež se ho ptala, jestli výsledek alespoň stojí za to: „Ne, vlastně ne. Tak trochu nesnáším celý filmařský proces. Ale mám hodně dětí a potřebuju peníze.“ Sluší se dodat, že tón hlasu znamená hodně a je dost dobře možné, že Grant svá prohlášení záměrně zveličuje. Buď pro humorný efekt, nebo aby sám sebe trochu shodil. Nikdo v tom u něj nemá doopravdy jasno.

Také je ale možné, že si Grant prostě zvykl na to, že mu podobné věci procházejí. Dál si totiž stěžoval, že netušil, jestli má vůbec smysl hrát celým tělem a produkce mu to nebyla schopná vysvětlit: „Upřímně, co jsem tělesně předváděl na místě, bylo příšerné, a nakonec to stejně nahradil animátor.“ Grant se obecně vyhranil vůči užívání digitálních efektů: „Je to velmi zmatené. V době CGI mnohdy ani nevíte, co se na plátně vlastně děje.“

Grantovy výroky už stihly obletět svět a reakce na ně jsou poměrně pozitivní. Konečně prý někdo říká, co si myslí! Dřív by podobné prohlášení bylo nemyslitelné. Můžeme vzpomenout na pád Katherine Heigl poté, co si počátkem desátých let troufla označit své role za komerční blbosti. Producenti s ní od té doby odmítali pracovat, až v posledních letech zažívá menší comeback.

Někteří také poznamenávají, že mužským celebritám se tradičně podobné excesy tolerují, dokonce se dočkávají pochval za svou odvahu a upřímnost, zatímco herečky jsou okamžitě označené za nevděčné mrchy – mnozí porovnávají Grantovy odsudky s mnohem mírnějšími vyjádřeními Rachel Zegler k její chystané Sněhurce, za něž se mladá herečka dočkala tvrdé kritiky.

Jiní připomínají, že by se všemu předešlo, kdyby byli skutečně obsazení malí herci jako v minulosti. Tito lidé by měli práci, film by možná vypadal lépe a Hugh Grant by měl klid. Tak či onak si tím však nenechme Wonku zkazit, trocha pozitivní nálady v podobě pestrobarevného muzikálu neuškodí. Snad budeme příští čtvrtek v kinech méně otrávení než Hugh. Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů příštího roku podle databáze Kinoboxu.

zdroj: Metro