Kdo je Erin Carterová? To neví snad ani tvůrci populárního netflixovského krimi seriálu

Sedmidílná netflixovská kriminálka Kdo je Erin Carterová? nedávno zabodovala ve světě i u tuzemského publika. Nabídla emancipovanou ženskou hrdinku, která nejde pro akci ani pro zbraň daleko, vypořádá se s macho podsvětím a do toho stihne učit na španělské základce. Připomíná zkrátka superženu, která se večer vrátí za svým manželem do kuchyně a není na ní patrné sebemenší rozrušení či únava. 

Kdyby se novinka tvůrce a scenáristy Jacka Lothiana nebrala tak vážně, bylo by všechno v naprostém pořádku. Erin v podání Evin Ahmad však dle nastíněného příběhu a žánru patří do našeho pozemského světa, kde platí fyzikální zákony a fakt, že svého manžela, dceru nebo kolegyni v práci prostě neošálíte vymyšlenou báchorkou o tom, jak jedete na masáž, zatímco v odlehlém průmyslovém komplexu zasazujete protivníkovi do těla osudovou ránu vývrtkou. Navíc zde hlavní protagonistce chybí jasnější motivace. Vše dělá takříkajíc mimoděk pro pobavení publika. 

Erin Carterová chce být uvolněná, nenucená, cool, romantická, sexy i akční, a to prostě nejde dohromady. Autoři v seriálu, který délkou překročí šest hodin, pracují hned s několika motivy. S ženou, která tají svou minulost. S posttraumatickým stresovým syndromem, který postihne jak Erin, tak její dceru (hororové výjevy a stavy ovlivněné prožitky z loupeže jsou jedny z nejmrazivějších z celé série). S melodramatem uprostřed rodiny, která uvízla v jakémsi vztahovém vakuu. A s mafiánem, který se maskuje za starostlivého rodiče Erinina žáka. 

Jenže psychologický motiv se zde řeší hrozně povrchně (nikoho ani nenapadne jít s dcerou na terapii), vztah manželů rozhodně nevyřeší jeden intimní večer ve vinárně a gangsterského bosse neuklidní, když Erin začně jeho synáčka doučovat. Kdo je Erin Carterová? prostě není uvěřitelným dílem ani v jedné z jeho poloh (nejblíže k tomu má vyobrazení posttraumatického syndromu Erininy dcery).

Kdyby tvůrci Erin Carterovou odlehčili ve stylu Mr. & Mrs. Smithovi, bylo by všechno v naprostém pořádku. Jenže scenárista Jack Lothian šablonovitě skládá nesmyslně přehnané a vypjaté scény jednu za druhou, seriálové postavy ani publikum nemají čas vstřebat občasný vypjatý děj, a pokud mu v rámci už tak těžko uvěřitelného příběhu něco chybí, dodá tam postavu či motiv, který nepodtrhne naléhavost okamžiku, ale naopak ji shodí. 

Jeden příklad za všechny. Erin vypomůže dobrému kamarádovi svého manžela, jenž pracuje jako kriminalista, a vydá se do letoviska místního mafiána stáhnout z jeho počítače kompromitující data. Erin celým domem propluje přes vchodové dveře, dvojici uklízeček, pochopitelně během chvilky najde zmiňovaný pokoj a data stáhne na flash disk. Jako na potvoru se však mafián vrátí do domu dřív, než se očekávalo, a Erin odhalí, jenže ta se zachrání skokem do moře z terasy. Následuje střih na nejbližší pláž a Erin, která si ve stánku kupuje osušku. Nikdo už ji nehledá, nikdo se po ní nepídí. 

Na Erininu hlavu se kupí problémy a mrtvoly, její manžel Jordi začíná (konečně) tušit, že něco není v pořádku, a dcera pochybuje, s kým to vlastně žije. Dějový twist se dostaví zhruba než dva díly před koncem, což je příliš brzy. Finále proto působí rozvlekle. Místy je Erin Carterová mimořádně brutální a krvavá podívaná, v níž cáká krev přes celou obrazovku, ale vyznavači špionážního a akčního žánru se při pohledu na jednotlivé scény spíš trpně usmějí. Jednotlivé díly jsou zdlouhavé, děje a akce hlavní hrdinky zmatečné a často nelogické. 

Největším problémem je však multižánrový koktejl, který míchá rodinné psychologické drama s prvky thrilleru a akce. Titulní postava Erin dvakrát nezaujme, je těžké se s ní identifikovat a fandit jí. Její psychologický profil je zkrátka příliš plochý a veškerá akce, dějové linie a motivace těžkopádné, málo uvěřitelné. A při sledování jejích životních eskapádách se nelze ani bavit.